Už jsem klidný. Úplně klidný. Howadoor je zcela klidný...

Abych tyto často zavánějící dezinformace uvedl na pravou míru a vás uchránil přinejmenším zklamání z vyhozených peněz, vymyslel jsem tuto rubriku plnou rad, návodů a doporučení. Popíšu vám, jak se vybavit, pokud chcete podnikat podobné cesty jako Howadoor, jaký spacák si koupit, jaký určitě ne, jaký materiál je dobrý na bundu a který vařič nejlíp čoudí. Vše Howadoorem řádně ověřeno v tuhých podmínkách velehor i jinde (doma na kanapi). Protože ale mé zkušenosti nejsou neomezené, nenajdete tu zdaleka všechny druhy používaného materiálu. Co jsem si sám neověřil, o tom psát nebudu.

Tak pěkně popořádku:
 

Oblečení - obecně

Pokud jedeme někam do extrémů, je to něco jiného, ale pro cesty tak do tří tisíc v našich šířkách platí: čím méně oblečení, tím lépe. Zvláště pro ženy je zcela zbytečné se nějak moc navlíkat, kdo z nich má pořád ty hadry strhávat. Jedno oblečení postačí na libovolně dlouhou dobu. Že budete smrdět? No a? Však jsme kurwa ňácí chlapi, no ni?! A správný chlap smrdí! Feministky prominou, že se o ženách nezmiňuji, ale ony smrdí jaxi samovolně pořád a bez nějakého zvláštního přičinění.

Prý nějakých sedm párů ponožek! Dvoje postačí. Jedny na nohy a druhé vyčistíme větráním. Zvláště ve vlacích nám větrání ponožek prokáže dobré služby při vyklízení kupé. Pokud narazíme na podobné drsňáky, začneme s větráním slipů či trenýrek. Též pamatujme, že drsňák se nevytírá.

Vůbec jest dobré pohlížet na oblečení na nějakou tu expedici jako na věc ryze funkční a ne jako na záležitost reprezentace, image, módy či příslušnosti k tlupě. Nejsme potrhlí skautíci. Důmyslný člověk netahá s sebou na cesty cedník, aby si zcedil uvařené těstoviny, když má tričko či ponožky z moiry. A tím se dostáváme k
 

Oblečení - Moira

Teď už bez legrace - to je skvělá věc, tahle Moira. Vyzkoušel jsem věci z Moiry v Alpách, Himalájích, na Slovensku a dokonce i ve Veverské Bitýšce a nemůžu si je vynachválit. Lehké, hřejivé, velice snadno se perou. Dneska mám z Moiry ponožky, spodky a triko a kromě kapesníku už žádnou bavlnu nechci. Moira vůbec nenasáká, odvádí pot a rychle uschne. A není drahá. Rozhodně všem doporučuju. Ponožky z Moiry udrží nohu déle v suchu a neudělají se vám puchýře, nebo alespoň o něco později.

Existují i jiné "funkční tkaniny". Údajně Rhovyl má ještě lepší vlastnosti než Moira, ale nikdy jsem ho v žádné prodejně neviděl a tak nemůžu posloužit vlastní zkušeností.

Pár nevýhod Moira má - dost dobře se nedá chodit jenom ve spodkách z Moiry, protože budete vypadat jako baleťák a budit pohoršení. Moira se hrozně lepí na suché zipy a je háklivá na mechanické poškození. Ke spodkám potřebujete kšandy, protože vám jinak budou pořád padat. Tedy alespoň mně padají. Možná by se daly přilepit leukoplastí, ale nevím, nezkoušel jsem to. Rukávem trička z Moiry si neutřete zpocené čelo - jednak vůbec nenasáká, druhak to je jako se utírat šmirglem, tedy smirkovým papírem. No a konečně lidi tvrdí, že člověk, co chodí pár dnů v Moiře poněkud páchne. Ale hergot, odkdy to drsňákům vadí ?! Viz "Oblečení - obecně". Já na sobě navíc nic takového nepozoroval.

Existují i takové čelenky z Moiry - dole Moira, která odvádí pot do vnější bavlněné vrstvy. Docela to funguje.
 

Oblečení - Polartec

I když Moira izoluje dobře, přece jen se jenom v ní válet v závějích nebo spát v šesti tisících na ledovci není zrovna ono. Do pořádné zimy doporučuju jako další vrstvu Polartec. Je dost drahý, ale hřejivý a velmi příjemný na nošení i na spaní. Nenasáká (ale zatím jsem v něm nespadl do vody, teda vlastně jednou jo, ale to jsem se hned vyhrabal a nasáknout nestačil). Učiněný zázrak jsou ponožky z Polartecu. Možná nemáte peníze na bundu či kalhoty, ale ponožky si rozhodně opatřete. Já už bych bez nich nejel nikam. Většinou je používám jenom na spaní, ale když je ráno zima, klidně v nich i chodím. Varovali mne, že švy (jsou dost výrazné) můžou v botách tlačit, ale zatím mi to nijak nevadilo. Pravda ale je, že jsem v nich víc než patnáct kiláků dosud nešel. Jestli na mé rady v ničem nedáte, tak alespoň ty ponožky si kupte. Neprohloupíte.

Polartec má ještě další příjemné vlastnosti - pokud do vás chvíli pere slunce a pak zajde za mrak a nastane děsná kosa, nemusíte se z něj pořád svlíkat a zase oblíkat jako u jiných materiálů. Čím to je, nevím, ale dost účinně vyrovnává výkyvy teploty. A kromě toho, i velmi špinavé a dlouho nošené oblečení z Polartecu vypadá pořád docela čistě.

Ovšem upozorňuji, že Polartec nechrání před větrem. Pokud fučí, potřebujete ještě nahoru nějaký šusťák (já) nebo ti bohatší něco z Goretexu.

Tak to byly rady skrzevá šatstvo. Až se příště dostanu k nějakému písání (pokud mě nezabijou rozzuřené feministky), vrhnu se na spacáky. Zatím se mějte.

 

Trekové ponožky

Poslední dobou - já tedy vlastně nevím, jestli až poslední dobou, možná že jsem si toho dříve prostě nevšiml - se v obchodech s sportovním zbožím objevují různé speciální "trekové" ponožky. Měl jsem k tomu silnou nedůvěru, ale k vánocům jsem nakonec dva páry takových ponožek dostal. Jsou od českého výrobce (ale už nevím od jakého, snad Jitex Písek?), mají značku Horal a je na nich uvedeno, že jsou speciálně vyvinuty pro vysokohorskou turistiku. Když jsem to viděl, tak jsem se pohrdavě zašklebil, ale chyba lávky! Skutečně jsou to velmi dobré ponožky, podstatně lepší, než obyčejné. Mají zesílené namáhané části, jsou přiměřeně elastické a i když máte mokro v botách, tak se v nich cítíte docela dobře. Teplé jsou taky dost, vypadají i vcelku trvanlivě a když k tomu přidám, že nebyly nijak přehnaně drahé (pořídil jsem si ještě třetí pár za zhruba 80 korun), můžu vám je jen doporučit. Snad jen na léto se zdají být příliš tlusté, ale zatím jsem to nezkoušel.

Existují i rozličné hyperspeciální věci, jako ponožky protkané stříbrným vláknem, které má mít údajně nějaké desinfekční účinky, ale s těmi žádné praktické zkušenosti nemám.

 

Spacáky

Za dobu svého cestování jsem spal v hromadě různých spacáků, zpočátku - neb jsem byl chud - porůznu popůjčovaných. Nebudu se tady zabývat rozličnými dekovými spacáky, protože se nehodí než k povalování se doma na balkóně, když svítí sluníčko. Jsou těžké, objemné, hřejí jen minimálně, no fuj ho. Samozřejmě, když vám nic jiného nezbývá, je to lepší než spát v pytli od cementu (já jsem s dekovým spacákem projel celou Francii a taky jsem to přežil), ale tady míním psát o tom, co je dobré, ne podmíněně použitelné.

Později jsem si koupil dva spacáky - nejdříve asi před pěti lety za dlouhé peníze péřový a pak loni druhý z dutých vláken a tak můžu směle tvrdit, že
 

Peří raději ne!

Na internetu i jinde se můžete opakovaně dočíst, že peří je pořád lepší než veškeré umělé materiály, že jestliže jedete do opravdového extrému, pak vám nezbývá než peří a podobné věci. Ona je to snad i pravda - ale jen pokud se tím extrémem míní zdolávání nějaké osmitisícovky, pokud si ten péřák koupíte nový na tuhle akci a pokud počítáte s tím, že ho poté už moc používat nebudete. Pak ano. Ale pokud jste takoví supermani, tak od malého Howadoora stejně žádné rady nepotřebujete.

Jestli na mne nedáte a koupíte si péřák, tak zjistíte zhruba toto - je lehký. Hřeje. Pěkně se v něm leží. Howadoor je blb.

Pak někam půjdete a budete v něm spát tři, čtyři noci. Tu čtvrtou zjistíte že spacák je stále ještě vcelku lehký, ale nasáklý vodou, leží se v něm dost blbě a o nějaké hřejivosti nemůže být ani řeči. Howadoor je blb.

Ono totiž peří nasává každou vlhkost, se kterou přijde do styku, vlhkost ve stanu, váš pot, vodu kterou vydýcháte. Pak se slepí, případně se z něj stanou takové malé zdrchané kuličky a v takovém spacáku se to spí pěkně mizerně, to mi věřte. V obchodě vám budou tvrdit, že jejich spacák to nedělá, že peří je uzavřeno ve vododpudivém obalu. Mi to taky tvrdili. Je to lež. A je to tuplovaná lež, když se jedná o spacák z Pertexu - takového prodavače, pěkně prosím, nakopněte i za mne. Já mám totiž péřák šitý z Pertexu a vím, že Pertex je asi tak vododpudivý, jako toaletní papír. Jenže je mnohem, mnohem dražší.

Možná se chystáte do větších hor a někdo vám bude vykládat něco o tzv. "suché zimě". Třeba je to i pravda, ale já jsem žádnou "suchou zimu" nepotkal ani na Kavkaze, ani v Himalájích, ani v Pamíru. Všude bylo hnusně mokro. Třeba se něco takového vyskytuje v Andách... Třeba.

To, že peří navlhá a už třetí noc se pořádně nevyspíte, protože se vám zdrcne na třetinu původního objemu (nezapomínejte, že ve skutečnosti vás proti zimě neizoluje ani peří, ani dutá vlákna, ale ta vrstva vzduchu mezi nimi), není jediná potíž. Spacák vysušíte a hřeje zase jako nový. Ale jenom jako. Po nějaké - poměrně krátké - době zjistíte, že ať spacák sušíte sebevíc, už to prostě není to co bývalo. Do obalu, do kterého jste měli zpočátku problém ho narvat, ho zabalíte a ještě můžete přidat svačinu. Takový zdrclý spacák taky podle toho hřeje.

Co teď s tím? Můžete zkusit spacák vyprat v nějakém prostředku, který o sobě tvrdí, že kvalitu peří obnoví. Já to taky zkoušel. Strčil jsem spacák do vany, napustil tam vlažnou vodu, přidal ten prostředek a promačkával podle návodu. Pak jsem ho vyndal, voda trochu okapala a tak jsem ho pověsil na šňůru.

Málem jsem z toho tenkrát dostal infarkt!!! Ještě třetí den byl spacák mokrý a místo peří v něm byly takové moc malinké měkké kuličky úplně nasáklé vodou. Dmychal jsem do spacáku několik hodin teplý vzduch, až jsem sestře skoro spálil fén a nic! Spacák, za který jsem dal tolik peněz! A ke všemu jsem měl jet za čtrnáct dní do Alp. Myslel jsem, že z toho zmagořím.

Asi po týdnu ten spacák konečně vyschnul a peří se opravdu trochu spravilo, takže skutečně nějakou dobu fungoval jako zamlada. Ale té děsné práce co s tím bylo! Několik dnů ustavičně natřásat, překládat, sušit horkým vzduchem a výsledek stejně nebyl valný.

Zhruba po roce a půl (to už jsem měl naštěstí jiný spacák) jsem celé praní opakoval se stejným prostředkem, ale v pračce. Nedopadlo to vůbec dobře, spacák sice vyschnul, ale peří zůstalo slepené, ač jsem dělal, co jsem mohl. Dneska už ho používám jenom když se chci přikrýt na divanu a žádný další péřový spacák už nechci ani vidět.

Hodně lidí teď řekne, že jsem pitomý, že jsem měl asi nějaký špatný spacák, že oni mají péřák a používají ho k plné spokojenosti. Možná je to tak. Já nemám čas, peníze ani náladu pořád zkoušet další a další spacáky, které třeba... snad... asi... budou lepší, než ten předcházející, když můžu mít spacák, který nekompromisně funguje tak jak má. A to je
 

Spací pytel z umělých (dutých a jiných) vláken

Když jsem šel kupovat svůj druhý spacák, věděl jsem už přesně, co chci. Šel jsem do obchodu, popadl prodavačku pod krkem a zařval:

"Chci spacák! Na výšku 195, z vlákna Thinsulate a ten nejtěžší, co tu máte! Aby měl tak dvě a půl kila!"

Prodavačka se divila, co jsem to za obzvláštníka, že chci těžký spacák, ale já teď už vím docela přesně o čem mluvím - nevěřte různým Light, Super Light a jiným pitomým marketingovým lžím, kterými se vás budou snažit v obchodě nakrmit. Nevěřte takovým těm nejapným teplotním údajům Extrém-Komfort, které výrobci lepí na své zboží spíše podle fantazie než podle čeho jiného. Jsou firmy a obchody, kde se vás budou snažit přesvědčit, že spacák z dutých vláken, který váží kilo dvacet, kilo a půl, můžete bez obav použít do teplot okolo -10°C. Použít je můžete, ale moc se nevyspíte.

Platí jednoduchá úměra - čím je spacák těžší, čím víc je v něm izolačního materiálu, tím víc hřeje. Žádné rafinované "komorové šití", "speciální způsob vrstvení", "zateplené švy" na tom nic nezmění. Možná, že váš spacák díky nim bude izolovat o dvě, tři procenta lépe. Ale dvakrát tak těžký spacák - tedy spacák s dvojnásobkem izolačního materálu  - bude hřát lépe o sto procent.

Podle zkušeností - nejen mých - nemá velký smysl kupovat spacáky z dutých vláken pod dvě kila. Jistě, pokud nebudete nikdy tábořit v zimě něbo ve vysokých horách, postačí i lehčí, ale jestli chcete mít spacák, který vezmete bez obav kamkoli, kam vás jenom napadne a ve kterém se vždycky dobře vyspíte, udělejte to jako já.

Proč jsem chtěl vlákno Thinsulate? Protože mi kamarádi řekli, že je to něco jiného než to, čemu se říká "duté vlákno". Údajně na rozdíl od dutého vlákna, o kterém se tvrdí, že hřeje i mokré, Thinsulate je takový doopravdy. Pak jsem taky viděl nějaká srovnání v různých časopisech a řekl jsem si, že to asi bude dobré. Popravdě nevím, jak bych byl spokojený s jiným typem vlákna, ale s tímhle jsem spokojený náramně. I když dolní konec pytle (to se mi stává pravidelně) vymáchám v nějaké louži, nemusím se bát, že by mi v noci mrzly nohy. Trocha vlhkosti nevadí a navíc - jako většina umělých materiálů - můj spacák velmi rychle na slunci vyschne. Možná už existují lepší materiály. Nevím, až si nějaký opatřím a vyzkouším, tak o tom napíšu.

Třeba namítnete, že je takový spacák hovadsky těžký a objemný, kdo se s tím má tahat. Na to vám můžu říct jen - vy. Takový spacák je opravdu hodně objemný, i když ho stlačíte kompresními popruhy na obalu (trvejte na tom, aby na obalu byly) a dvě a půl kila jsou dvě a půl kila. To všechno je pravda. Pro mne je důležité, že od té doby, co ten spacák mám, mi nikdy v noci zima nebyla a to jsem v něm spal v šesti tisících (v dobré kondici) a ve čtyřech, když mi bylo zatraceně blbě,  i pod širákem, když mrzlo. Co je důležité pro vás, o tom si rozhodněte sami.

A jak jsem tenkrát v tom obchodě dopadl? Tož blbě jsem dopadl. Nejtěžší spacák z Thinsulate měl kilo osmdesát. Šel jsem do jiného obchodu. Tam měli dvoukilový, ale z dutých vláken. Šel jsem do třetího. Prý za měsíc dostanou zboží. Šel jsem dál a ve čtvrtém měli to, co jsem chtěl, až na to, že spacák vážil jen dvě a čtvrt kila. S tím už jsem se spokojil a jsem spokojený dodnes.
 

Ještě pár věcí o spacácích

Když přijdete do obchodu a začnete si nový spacák vybírat, přijde k vám prodavač a bude vám předčítat z visaček (jako byste byli negramotní) údaje typu "Teplota-komfort 7°C", "Teplota-extrém -5°C". Ihned ho zaražte, a řekněte mu důrazně, že vás tyhlety zbleby vůbec nezajímají. Jsou totiž úplně pro kočku.

Neexistuje žádná jednotná metodika pro získání těchto údajů, i když se vás budou snažit někteří rafinovanější výrobci oblbnout nějakými grafy a "měřeními podle ISO blablabla". Pitomost. Pocit teplotní pohody je natolik individuální, že se měřeními nedá rozumně vystihnout. Jinak se budete cítit najezení, jinak hladoví, jinak když jste v pohodě a jinak, když máte obavy z nadcházející noci. Jinak v nížině a jinak ve velehorách. Asi by se dala změřit tepelná prostupnost za přesně definovaných podmínek a tak porovnávat materiály mezi sebou, ale tohle nikdo ve skutečnosti nedělá. Píšou na ty visačky co je zrovna napadne.

Také si uvědomte, v jaké teplotě budete doopravdy spát. Jasně, spal jsem ve stanu když bylo venku mínus patnáct i víc, ale ve stanu teplota nikdy neklesla výrazně pod nulu. Já mám na hodinkách teploměr a ty hodinky vždycky na noc věším zevnitř na stan, takže to vím docela přesně. Vážně nevím, kdo skutečně spí v minus patnácti, aby naplnil choromyslné představy výrobců. Možná polárníci. Jste vy polárník? No tak. Schválně se zkuste zeptat prodavače, jestli se údajem na visačce míní teplota ve stanu nebo venku, jestli máte být oblečení moc, málo nebo vůbec ne. Nebude to vědět. Nikdo to neví, ani ten, co to tam napsal.

Vás zajímá kolik izolačního materiálu v tom spacáku je, ať už je ten materiál jakýkoli. To je jediný opravdu důležitý a relevantní údaj. Čím víc, tím líp. Jste omezeni jenom tím, co se vyrábí a co jste schopni zaplatit a unést. U umělých vláken nekupujte nic pod dvě kila a u peří (ale s tím peřím si to ještě rozmyslete) prý (já sám nevím, to mi řekli známí, kteří péřáky mají) pod kilo šedesát, radši kilo osmdesát. Někdy se vám pokusí namluvit, že jejich izolační materiál je tak zázračný, že ho může být v pytli polovina (za dvojnásobnou cenu). Nakopněte je hezky s rozběhem! Znovu připomínám, že neizoluje samotný materiál, ale vzduchová vrstva, kterou vytváří. Čím více materiálu, tím tlustší vrstva a tím lepší izolace. To je fyzika, ne marketing.

Na tom, z čeho je plášť spacáku už tak moc nezáleží. Pokud vím, já jej mám z nějakého obyčejného pogumovaného šusťáku, asi. Nikdy jsem se o to nějak moc nezajímal. Hlavně ať to není z Pertexu, jenom to ne! Je to drahé a vodu to snad přímo přitahuje! Existují i přímo zázračné spacáky z Goretexu - určitě jsou skvělé, nevím, na mne jsou příliš drahé. Ale jestli pro vás ne, tak si je kupte, nejspíš neprohloupíte.

Existuje několik způsobů šití, tedy způsobů, jak se tvarují komory, do kterých se pak nasype izolační materiál. "Šindelové", "komorové" a asi i jiné. V tom vám neporadím, nevím, co je lepší ani jak je šitý ten můj spacák. Mohl bych to někde najít, ale já tu chci psát jenom o tom, co jsem si sám ověřil. Pro různé patafyzikální teorie se přesuňte na stránky výrobců nebo (ještě lépe) prodejců sportovního zboží.

Občas jsem se setkal s tvrzením, že je hloupé kupovat si spacák větší než jste vy, tedy že když měříte 150 cm, tak že si máte koupit spacák na výšku 150 cm. Prý jinak jenom zbytečně taháte další váhu navíc. Není to pravda. Můj první spacák byl přesně na mou výšku a nebylo to ono. Teď mám spacák, který je (podle údajů výrobce) šitý na člověka o deset centimetrů vyššího a spí se mi v něm mnohem pohodlněji.

Mnohem méně než o délku spacího pytle se lidé zajímají o jeho šířku - ale to je neméně důležitý údaj, zvláště, chystáte-li se v něm spát v zimě pod širákem, kdy na sebe oblečete všechno, co máte po ruce a ještě si pod to nacpete noviny. A pak třeba zjistíte, že se takhle nabalení do spacáku nevejdete. Jako já. Dolní dvě třetiny těla namáhavými píďalkovitými pohyby do pytle naláduji, ale když mám na sobě zimní bundu, přes ramena se do spacáku už nevejdu. Chyba. Proto se o šířku spacáku také zajímejte, nebojte se přijít do obchodu řádně navlečení a vyzkoušet si na místě, jestli se do vybraného spacího vaku vejdete. Pokud ne, nezbude vám než koupit si pytel delší, který je zároveň i širší.

Ve spacím pytli byste neměli být narvaní obrovskou silou a neměl by vás nikde svírat nebo pevně obepínat. Na tom místě se izolační materiál splácne do tenké vrstvy, vytvoří se zde tepelný most a bude vás to tam v noci zábst. Pytel by měl být kolem vás volně uložený, což je další důvod koupit raději větší než menší.

Pokud se přece jen rozhodnete pro peří, asi si časem všimnete, že vám občas skrz obal nějaké peří leze ven. Nechoďte to reklamovat, jestli ten jev není skutečně masivní. Řeknou vám, že to není vada. Tohle je pravda, skutečně to nijak nevadí. Ono toho peří nikdy nevyleze (tedy pokud v tom spacáku není vysloveně díra) tolik, že by to izolační schopnosti nějak ovlivnilo. Z péřových spacáků prostě peří trochu leze. Neplačte, když je špatné počasí a vy ležíte ve stanu, tak si s takovým peříčkem, co vylezlo ze spacáku, můžete hrát třeba celý večer, různě do něj foukat, legrace si užít...

Že spacák musí mít zateplený zip a že by měl mít jednu šňůrku na zadrhnutí kolem krku (nepřehánějte to, abyste se nepřidusili) a jednu, kterou zatáhnete spacák kolem obličeje, je myslím samozřejmé.

Spacák si nekupujete navěky - péřák vám vydrží zhruba dva roky (podle toho, jak intenzivně ho používáte), spací pytel z dutých vláken asi dvojnásobně déle. Nikdy pytel dlouhodobě neskladujte v obalu, ale nejlépe pověšený (ale nevím, kdo má doma tolik místa) nebo velmi volně složený.

A to je o spacácích všechno, ať se vám dobře spí. Já už jdu teď taky spát. Pod peřinu.
 

Vařiče

Vařiče jsou různé a zážitky s nimi hrůzné. Vezměte si s sebou na cesty nějaký experimentální vařič, nejlépe doma zrobený z letlampy na okapy, k tomu flašku pořádného heavy heavy fuel namíchaného z nitrometanu, acetonu a peroxidu vodíku a máte o zábavu postaráno. To snad pak ani nemusíte nikam jezdit, oni vás už odvezou sami.

Pokud jste ovšem suchaři beze smyslu pro dobrodružství a víc než večer zpestřený malebnými detonacemi a požárem stanu vás láká kus teplého žvance, raději si opatřete vařič sice suchopárný, ale ověřený. Ono i s ním je to někdy o nervy.
 

Vařiče na tuhý líh

Vařiče na tuhý líh nejsou vlastně ani žádné vařiče. V drogerii zakoupíte pár kostek tuhého lihu (V poslední době se to občas prodává pod názvem "Pevný podpalovač", čert ví, proč. Ovšem je to pořád tuhý líh, ne PePo, které se však prodává taky pod názvem "Pevný podpalovač".). A máte vařič hotový. Někam to položíte, dáte na to ešus s vodou a zapálíte. A čekáte. A čekáte. A čekáte. A zatímco vy budete čekat, tak se my chytřejší podíváme na
 

Vařiče na tekutý líh

Donedávna jsem vůbec netušil, že něco takového existuje, až se před nedávnem vydali mí rodiče na týden na cesty a zakoupili od nějakého podvodníka před supermarketem vařič. Samozřejmě mě zajímalo, čím se vybavili a tak jsem si jej prohlížel. Krabici to mělo popsanou lákavými nápisy "Turbo Cooker" a tak podobně, ale jak se ukázalo, byl to nějaký nesmysl, který o sobě tvrdil, že uvaří pomocí tekutého lihu za dvě minuty litr vody. Zkrátka blbost. Poradil jsem rodičům, ať to zahodí a půjčil jsem jim svůj plyňák.

Vařiče na tekutý líh jsou totiž úplný nesmysl - líh nemá potřebnou výhřevnost, aby se na něm dalo v konečné době něco uvařit. Jediný způsob, jak se lihem na cestách zahřát, je ho vypít. Pak se hezky motáte, a když máte opravdu štěstí, tak svůj vařič na tekutý líh rozšlápnete a máte od něj pokoj. Raději na vařiče na tekutý líh rovnou zapomeňte a lidem, co by vám je případně nabízeli, je omlaťte o hlavu.
 

Vařiče na tuhý líh II

Už jste na tom tuhém lihu něco uvařili? To bych se divil. Ne, že by to nešlo, ale trvá to strááášně dlouho. V místnosti to funguje docela dobře, ale zkuste něco uvařit venku, třeba ještě, když fouká vítr. To se stěží dočkáte něčeho jiného než mírně vlažné vody. Jako desetiletý klučík jsem se dlouho zabýval konstrukcemi vařičů na tuhý líh z plechovek od paštiky. Doma to vcelku fungovalo, voda v druhé plechovce, kterou jsem postavil na tu první, se začala po čase vařit, ale venku, kde foukal svěží větřík, nikdy.

Tuhý líh má příliš malou výhřevnost, aby se dal rozumně používat. Ano, v naprosté nouzi to jde, ale to je asi tak všechno. Samozřejmě se takový "vařič" nedá téměř regulovat. Další závadou je, že když je v těch kostkách jenom trochu vlhkosti (a to je skoro vždycky), tak se rády rozprsknou po okolí, přičemž vzniklé kousíčky stále hoří. Když se vám to stane ve stanu, tak se celá společnost dobře pobaví. To je snad jediná výhoda tuhého lihu. Tedy pokud máte jenom trochu na vybranou, opatřete si něco jiného.
 

Vařiče na plyn

Vařiče na plyn fungují - to je jejich základní vlastnost. Co se týče výkonu, je to asi to nejlepší, co se dá koupit, dobře se regulují (většinou), bombičky s plynem si opatříte ve skoro všech civilizovaných zemích a nejsou moc drahé. Ani ty bombičky, ani ty vařiče. Cena vařičů (listopad 1999) začíná někde u čtyřech stovek.

Bombičky se liší jednak velikostí, jednak tím, jestli mají závit nebo ne. Já mám vařič na napichovací bombičky, ale vám doporučuji si koupit vařič pro bombičky na závit. Výhody jsou jasné - takový vařič se dá kdykoli odmontovat a přenášet samostatně, navíc existuje hned několik druhů bomb, které se liší velikostí a případně plynovou směsí, takže si můžete vzít vždy přesně to, co potřebujete. Bomby se závitem jsou trochu dražší, než ty bez závitu, ale zase se dají podomácku znovu naplnit. Já s tím ale žádné zkušenosti nemám.

Uvaření litru vody za standardních podmínek (počáteční teplota vody 15°C, vaří se v místnosti) trvá okolo pěti minut - rozdíly mezi jednotlivými typy nejsou velké ani podstatné. Údaje výrobců jdou vždy poněkud přehnané, ale je to vcelku jedno. Pět minut nebo sedm - komu na tom záleží? Abych ale nezůstal u obecných řečí, provedl jsem několik vědeckých pozorování a měření na svém vařiči:
 

Všechny tyto údaje jsou jenom orientační - ne, že bych je změřil nějak nepřesně, ale silně závisejí na mnoha podmínkách. Například já jsem při měření použil bombu skoro prázdnou, takže vařič neměl takový výkon jako když bych namontoval plnou a vaření trvalo déle (tento jev odstraňují některé nové konstrukce, které spalují plyn přímo v kapalné fázi).  Spotřeba na jeden litr ale vychází věrohodně a i výrobci uvádějí údaj okolo 20 litrů na jednu náplň.

Plynové vařiče dobře fungují i ve velkých výškách (v 6100 bez nějakých problémů), jenom není dobré nechat bombu příliš promrznout. Když si ji dáte na noc do spacáku, bude všechno v pořádku. Pro velké mrazy se vyrábějí plynové směsi s vyšším obsahem propanu.

Jestli tedy chcete slušný vařič za rozumnou cenu bez velkého přemýšlení, jděte do obchodu a kupte si tam třeba VAR 2 nebo něco podobného. Jestli ovšem chcete super-hyper-ultra-rambo-mambo, ňákej ten háj tek, tak to musíte prostudovat pár testů. Před nedávnem jeden vyšel v časopise Outdoor, ale určitě najdete hromadu podobných na internetu, třeba na www.ov.cz.

Plynové vařiče mají snad jen jednu nevýhodu - ne všude lze sehnat bomby a plynové náplně se nesmí přepravovat letadlem. Samozřejmě se je můžete pokusit propašovat, obvykle to vyjde, ale taky se vám může stát, že vám na to přijdou a potom vás třeba zdrží prohlídkou zavazadel natolik, že vám letadlo uletí. To už se stalo. Jestli se chystáte na cestu, kde vám něco takového hrozí, pak vám nezbývá než si opatřit
 

Vařič na benzín, petrolej, naftu a podobná tekutá paliva

Já jsem byl v takové situaci před cestou do Kirgizstánu, kde se plyn skoro nedá sehnat. Tehdy mi nezbylo než koupit nový vařič. Nakonec jsem se rozhodl pro Primus Multifuel, který má spalovat benzín, petrolej, v krajním případě naftu a také plyn. Ostatní lidé měli taky benzíňáky a za ty čtyři týdny jsem o vařičích na tekutá paliva zjistil poměrně dost, abych mohl uvést na pravou míru některé věci, jež se o nich tradují.

* Benzínové vařiče mají větší výkon než plynové
To není většinou pravda. Tento názor vznikl patrně tím, že benzíňák při hoření velmi hlasitě hučí, což dělá dojem mohutného výkonu. Když si ale změříte, za jak dlouho se uvaří litr vody, zjistíte, že výkon je stejný nebo dokonce o něco menší než u plynového vařiče. Kdybych pořádal závody mezi mými dvěma vařiči - plynovým Camping Gazem a multifuel Primusem, vyhrál by to plyňák.

* Benzínové vařiče mají mnohem větší spotřebu paliva než plynové
Spotřeba paliva je skutečně větší, zhruba dvojnásobná. Jak je to u mého vařiče najdete níže v tabulce, u jiných to bude nejspíše podobné.

* Nádržku je třeba za provozu neustále tlakovat ustavičným pumpováním, z něhož člověk brzo zmagoří
Není to pravda. Na natlakování stačí desetkrát až dvacetkrát šťouchnout pumpičkou, což vás nevyčerpá ani ve velké výšce. Vařič pak hoří bez dalšího tlakování alespoň čtvrt hodiny, pak stačí znova asi pětkrát šťouchnout a vaříte dál. Stran zmagoření bych se taky tak nebál, vždyť vy už magoři stejně jste, jinak byste ty moje zbleby nečetli.

* Multifuel vařiče spalují úplně všechno
Není to tak docela pravda. Tyto vařiče nejlépe fungují na (když si odmyslím možnost spalování plynu u některých typů) technický benzín, ve kterém - na rozdíl od automobilového - nejsou žádná aditiva. Běžný automobilový benzín spalovat lze bez větších obtíží, pouze počítejte s tím, že budete muset trysku vařiče čistit nejméně obden, protože se hodně zanáší. K tomuto účelu se dá použít tenký drátek nebo ještě lépe štětina z kartáčku na zuby (alespoň ten krám dojde nějakého použití). Je lépe používat bezolovnatý benzín (Natural). Ne snad, že by lépe hořel, ale nehrozí, že se vám jedovaté olovo dostane do jídla. Místo něj se vám tam dostane jedovatý a rakovinotvorný benzen, ale hlavně, že tam nemáte olovo.

Petrolej hoří taky dobře, spotřeba se o maličko zvětší (petrolej má menší výhřevnost) a tryska se zanáší ještě více než při použtí automobilového benzínu. Vařič se trochu hůře zapaluje, ale ještě to jde.

Motorovou naftu lze použít jen v krajní nouzi. Vařič se velice silně zanáší, kouří, velmi špatně se zapaluje. Pokud opravdu nemáte nic jiného, můžete ji použít, ale jestli to jenom trochu jde, vyhněte se tomu. U některých multifuel vařičů výrobce dokonce použití nafty zakazuje.

Letecký benzín lze používat stejně jako petrolej, ale já (a vy nejspíš taky ne) s ním do styku nepřijdu, takže to vím jenom z návodu.

Líh spalovat nelze! Jednak byste se jídla asi nikdy nedočkali (pro jeho malou výhřevnost), jednak líh obsahuje vždy trochu vody, která by způsobila korozi kovových dílů a do třetice plastová trubička, kterou se u většiny vařičů přivádí palivo z nádržky do hořáku není proti lihu odolná. Na většině nádržek je zákaz používání lihu výslovně uveden.

Éter, aceton, různá ředidla - totální hovadina. Výbuch je jistý.

* Benzínové vařiče se obtížně zapalují
To je fakt. V tom se plynovým nemohou rovnat. U benzínového vařiče prochází palivo kovovou trubičkou plamenem, v ní se zplynuje a v hořáku se pak spalují už jenom výpary. Abyste benzínový vařič zapálili, musíte nejdříve natlakovat nádržku (k tomu slouží pumpička), pak do hořáku stříknout krátkým povolením ventilu trochu tekutého benzínu a ten zapálit. Benzín pak asi minutu hoří, ohřeje trubičku, v té se další benzín vypaří, vařič začne charakteristicky hučet a vy můžete ventil povolit a už to jede. Celá operace trvá minutu až dvě a vyžaduje dost velkou pozornost.

Starší vařiče nebylo nutné tlakovat po zapálení pumpičkou - tlak se obstarával nahříváním nádržky plamenem hořáku jako u samodujné letovací lampy. Tak fungují například ruské vařiče s názvem Aljoša, které bylo lze příležitostně použít místo ručního granátu. Dnes se tento systém všeobecně považuje za příliš nebezpečný a u nových vařičů se nevyskytuje. Navíc takové vařiče nelze regulovat a je potíž s jejich vypínáním. Nicméně používat jsem je viděl a mnoho obětí si nevyžádaly. Ne, vážně, fungovalo to docela obstojně.

* Benzínové vařiče se špatně regulují
To je taky pravda. Starší typy nejenže nešly regulovat, ony se dokonce skoro nedaly vypnout! Slyšel jsem historky o vařičích, které tak úporně trvaly na tom, že když už jednou hoří, tak v tom budou pokračovat už napořád, až je bylo nutné kopnout do křoví, zasypat hlínou a zalít vědrem vody. Ty novější už se dají vypnout bez potíží, ale o nějaké větší regulaci nemůže být řeči. Plamen se sice dá trochu zmenšit, ale valné to není.

* Benzínové vařiče se vyplatí - jsou sice dražší, ale provoz vyjde levněji
Pitomost. Ceny benzínových a multifuel (cenově v nich není rozdíl a zdá se, že brzy se vařiče pouze na benzín ani nebudou vyrábět) vařičů začínají zhruba od tří a půl tisíc korun, což je sedmkrát dražší než běžný plynový vařič. Spočítejte si, kolik byste toho museli navařit, aby se vám takový vařič začal vyplácet! A když k tomu přidáte všechno to nepohodlí, které vaření na benzíňáku přináší... zkrátka je to pitomost. Snad jedině kdybyste si chtěli zřídit bufet.

* Manipulace s benzínovým vařičem je krajně nebezpečný, přímo sebevražedný hazard
Není to pravda. Když jsem si vařič koupil, pročetl jsem návod a zezelenal strachy, protože to podle něj vypadalo, že jsem si obstaral nějakého křížence Semtexu a napalmu. Jelikož jsem ale před odjezdem považoval za nutné práci s vařičem natrénovat (vám to taky vřele doporučuji) a taky zjistit, kolik asi benzínu budu potřebovat, vařič jsem se jal podpalovat na balkóně zpoza rohu a dlouhatánskou špejlí.

Ukázalo se, že to nebude tak žhavé. Když si osaháte, jak takový vařič pracuje a dodržíte všechny rozumné zásady (například že není dobré nahřívat plamenem nádržku s benzínem, že není chytré podpalovat vařič v louži paliva atp.), nic zvláštního vám nehrozí... tedy většinou. Kamarádovi se stalo, že se mu u vařiče rozpadl při vaření přívod paliva a z natlakované nádržky vychrstl benzín. Naštěstí kousek od plamene, jinak by asi zažil hodně velké dobrodružství.

Další experimenty jsem pak prováděl v kuchyni na stole a nikdy se nic nestalo.

* Na benzínovém vařiči není možné vařit ve stanu
Není to pravda. Při krajní opatrnosti se dá vařič ve stanu zapálit a provozovat - dělal jsem to několikrát, tak vím, o čem mluvím. Někdy vám zkrátka nic jiného nezbývá a navíc ve stanu navaříte za poloviční dobu. Plynový vařič používám ve stanu téměř vždy, protože je to úsporné a benzínový někdy taky, ale je třeba být opravdu velmi opatrný. Ale jde to.

Nebezpečí požáru je jedna věc, druhá věc je možnost otravy oxidem uhelnatým. Údajně tak zahynulo už poměrně dost lidí, tak si na to dejte pozor a stan vždy raději pořádně větrejte. Nebezpečí se zvětšuje s nadmořskou výškou, protože ubývá kyslíku a vám je už tak blbě, že k otravě stačí málo. Já zatím ale žádné podobné zkušenosti nemám. Toto nebezpečí vám ale hrozí i při vaření na plyňáku.

* Benzínové vařiče nefungují ve velkých nadmořských výškách
Není to pravda. Minimálně v šesti tisících pracují benzíňáky stejně jako v nížině (tedy pokud jsou v pořádku). Tento názor vznikl pravděpodobně při čtení materiálů výrobců, kteří obvykle zaručují funkčnost svých vařičů do výšky okolo čtyř tisíc metrů.

Jiné věc je, komu se chce párat v sedmi tisících s nefungujícím vařičem, když má dost starostí sám se sebou.

* Benzínové vařiče nejsou tak spolehlivé jako plynové
Ano, ano, ano. Přesně tak. Svůj plyňák provozuji přes čtyři roky bez nejmenších potíží, nikdy jsem na něm nic nečistil ani nerozebíral. Benzínový vařič jsem při provozu na automobilový benzín čistil téměř každý den. Když kluci namáhavě vytáhli čtyři vařiče do šesti tisíc, jako z udělání přestaly všechny fungovat - trysky se zanesly, rozpadl se přívod paliva apod. Výpravě před rokem dokonce v šesti tisících vařič vybouchnul a shořel jim stan a půl spacáku. Nemusím nijak podrobně líčit, co to udělá, když jste odkázáni na vodu, kterou získáte roztavením sněhu a když je vám tak zle, že máte potíže zavázat si boty, natož spravovat nějaký vařič.

Když to posčítám, tak mi vychází, že pokud to jde, je vždycky lepší plynový vařič než vařič na benzín. Ten se uplatní jenom tam, kde plyn není možné získat. Tehdy je ale vzhledem k ceně lepší si benzíňák půjčit než jej kupovat (s tím se ale neobracejte na mne, já jsem děsný skrblík). A když už si vařič na tekutá paliva kupujete, volte raději takový, který lze provozovat i na plyn. Tam, kde plyn je, z něj máte sice těžší, ale robustní a pohodlný plyňák a benzínového dobrodružství si užijete, jen když je to nevyhnutelné.

Jestli vás zajímají výsledky mých rafinovaných experimentů, najdete je v následující tabulce:
 
 

Údaje chápejte taky jako přibližné, zvláště udávané doby vaření. Výrobce uvádí spotřebu benzínu téměř stejnou jako jsem zjistil měřením. Při měření jsem používal technický benzín, při provozu na petrolej vzrostla spotřeba zhruba na 27 g/l. K vařiči lze koupit i nádržky s jiným obsahem - větším i menším. Povšimněte si hlavně velké hmotnosti kompletního vařiče i s palivem a porovnejte ji s vahou plynového vařiče v předchozí tabulce, která je poloviční.
 

Jiné vařiče

V poslední době se objevily nové konstrukce vařičů - jsou to hlavně vařiče s katalytickým spalováním, u kterých se palivo (plyn) spaluje bez plamene. Pokud je mi známo, jejich výhodou je naprostá bezpečnost provozu (údajně je lze provozovat i ve spacáku), nevýhodou ale vysoká cena, velká hmotnost, nižší výkon (?) a potřeba speciální plynové směsi.

U některých plynových vařičů je palivo stejně jako u benzínových vedeno trubičkou skrz plamen, čímž se předehřívá. Údajně se tak zvyšuje účinnost.

Také vznikly konstrukce plynových vařičů, u nichž se plyn spaluje přímo v kapalné fázi (anti-flare), čímž se dosahuje stálého výkonu bez ohledu na množství zbývajícího paliva v nádržce a také se odstraňuje zábavné chování obvyklých vařičů při převržení. Tehdy z nich totiž vyšlehne obrovský plamen. To mi ale nepřijde zase tak skvělé, protože se tak dá plynového vařiče s úspěchem použít při odhánění dravých šelem.

Já ale žádný takový vařič nevlastním ani jsem jej nikdy neměl v ruce, takže pro další informace se obraťte k výrobcům nebo prodejcům, případně na časopisy a servery s outdoor tématikou.