Tady se dozvíte, co se se mnou dělo v roce 2000 a na počátku roku 2001. Dohromady nic. A kdo chce, tady si může přečíst o roce 1999, když nemá nic lepšího na práci.
 
 

 
Červenec, srpen a září 2001

Zase už jsem čtvrt roku na stránky ani nesáhnul, nic jsem nepřidal, nic neměnil. A ani se za to nestydím. Byly jiné věci a nechtělo se mi. Spousta lidí mi posílala maily - k tomu se ještě dostanu - abych s tím něco udělal, že nemají co číst, ale já nic. Až dnes, 26. září, mám trochu času a trochu chuti zase něco připsat.

Počátkem července jsem byl s Karlem a obrovským batohem na Muránské planině, což je na Slovensku. Batoh jsem měl velký, abych vyzkoušel, jak funguje a taky abych zjistil, jak jsem na tom před cestou na Mont Blanc. Nacpal jsem do něj vařič, konzervy a protože pořád nebyl řádně naplněn, zakoupil jsem cestou na nádraží několik plechovek s pivem, což Karel komentoval pohrdavým odfrkáváním. Ale hned první večer většinu piva vypil a sháněl se po dalším. Když nebylo, neváhal posílat mě dolů do vesnice pro novou várku, prý abych potrénoval. Samozřejmě jsem jeho hnusný alkoholismus nepodporoval, to dá rozum, a nikam jsem nešel.

Další den na nás zaútočil obrovský vzteklý had, když jsme - nic zlého netuše - kráčeli hvozdem. Vztyčil se uprostřed lesní cesty, zasyčel a vytasil mohutné tesáky. Karel, který má z hadů panickou hrůzu, se strašně vyděsil a strnul, což způsobilo, že jsem do něj zezadu narazil a on málem upadl přímo na hada. Plaza to rozběsnilo ještě víc a začal směrem k nám podnikat výpady. Protože trčel přímo uprostřed cesty a kolem byla hustá křoviska, o kterých Karel prohlásil, že jsou jistě plná dalších, možná ještě mnohem vzteklejších hadů, nezbylo, než se s bestií nějak vypořádat. Udělal se mi velmi chytrý nápad, že hada poliju vodou z láhve, která je studená, on se tím ochladí a schlíple se odplazí. Jenže politý had se neodplazil, naopak, rozlítilo ho to k ještě větší zuřivosti. Tak jsme tam stáli bezradně, žádný další chytrý nápad už jsem neměl, had rozlíceně syčel jak prasklá duše a jeho krví podlitá očka plná vzteku nás neustále sledovala, což řekl Karel a třásl se strachy tak, že nemohl ani vytáhnout mapu a když ji vytáhl, tak dodal, že do nemocnice je to dvacet pět kilometrů a to už dávno zcepeníme, jestli nás ten had kousne. Tak jsem viděl, že není zbytí a musím se stát hrdinou a pomocí klacku jsem si hada držel od těla a obešel ho a Karel ječel, abych ho tam nenechával. Šťoural jsem tedy do hada klacíkem a on se soustředil na mne a Karel taky proklouzl a pak jsme utekli.

Další hady už jsme nepotkali a jestli si někdo myslí, že jsem si to vymyslel, tak je blbý trotl, protože je to pravda přesně jak jsem napsal, Karel mi to dosvědčí. Had to byl jak noha a kdybych si chtěl něco vymyslet, tak si vymyslím něco pravděpodobnějšího, co mi sežerete i s navijákem a ne, jak nás chtěl sežrat had, což mi zákonitě nikdo věřit nebude, i když se to stalo. Trhněte si všichni nohou a jeďte si taky na Muránskou planinu, třeba tam ta bestie ještě trčí.

Pak jsme tam byli ještě dvě noci a potkali jsme už jenom Mirka Dušína s kytarou a bandou dalších asi čtyřiceti mameluků a jinak nic. Batoh se osvědčil velmi dobře, jenom bych k němu potřeboval jednoho Šerpu jako příslušenství. Karel si můj batoh taky pochvaloval, protože jsem z něj tahal neustále nějaké jídlo, abych si ulehčil a dával ho Karlovi, jelikož sám jsem to všechno sníst nedokázal. Na konci nás odvezl autobus a když jsme na něj čekali, tak tam přijeli cyklisti a jeden měl přehazovačku SRAM 9.0 a byl na ni strašně hrdý a neustále se díval, jestli mu to kolo neukradnu. Jenže já mám šimáno a tak nemám důvod krást pofidérní SRAM, což jsem řekl Karlovi a ten opáčil, že jsme oba šupáci, že nejlepší je kampaňolo, což Karel říká vždycky. Pak jsme odjeli tím autobusem a v Bratislavě jsme měli přestoupit na vlak z Rumunska do Berlína, ale ten měl asi tři hodiny zpoždění, tak jsme tam seděli o půlnoci na nádraží a byli vzteklí. Když vlak přijel, tak tam kromě jiných lidí seděl profesor a všem vysvětloval, že jede do Berlína na vědeckou konferenci a byl to Rumun. A říkal to úplně všem, až jsme ho měli plné zuby, jenže on nám to pořád opakoval a ukazoval nám na mapě, jak bude muset přestoupit z vlaku na metro a kde to v tom Berlíně je a Karel procedil skrz zuby, že jestli to řekne ještě jednou, tak nepojede do Berlína na vědeckou konferenci, nýbrž do nemocnice, ale Rumun mu nerozuměl a tak to zase všechno zopakoval a Karel usnul a pak už jsme byli v Brně, vystoupili jsme a Rumun jel do Berlína na vědeckou konferenci. Ještě než jsme dojeli tramvají domů, tak mě napadlo, že jsme mohli vzít toho hada co nás chtěl rozkousat a hodit ho na toho profesora a Karel se otřásl a říkal, abych mu tu potvoru radši nepřipomínal, že se podruhé narodil a vůbec. Ale já si myslím, že ten had stejně jedovatý nebyl.

Koncem července jsem se vydal na Mont Blanc. Nakonec všichni odřekli a tak jsem jel sám. Autobusem, z Prahy, s přestupem v Lyonu. Vystoupil jsem v Chamonix, v turistickém centru zjistil předpověď počasí a protože byla výborná, hned jsem se vydal nahoru. První den jsem došel k chatě Montenvers. Další dny pak přes ledovec Mer de Glace na chatu Requin, do sedla Col du Midi, pak do sedla Col du Maudit a přes Brenvu nahoru. Stále bylo velmi pěkné počasí a tak se všechno znamenitě vydařilo. Z vrcholu jsem sestoupil přes Gouter a pak normální výstupovou trasou, kudy chodí davy lidí. V Chamonix mi zbyly ještě dva dny, které jsem strávil povalováním se v kempu a chozením po muzeích a jiných atrakcích. Akce to byla nad očekávání úspěšná, za což vděčím především počasí, ale hned poté všem těm, kteří odřekli svou účast a já se s nimi nemusel otravovat. Pročež volám "Sláva jim, podřadným, ať už je v životě nevidím!".

Během cesty jsem měl dost času důkladně si znovu promyslet trek do Pákistánu a nakonec jsem se rozhodl, že nepojedu nikam. A tak jsem sepsal následující mail:

Ahoj Pákistánci,

vrátil jsem se z Chamonix, podnikl jsem tam sólo přechod Blancu a několik dalších nenáročných akcí v okolí. Bylo to perfektní, skvělé počasí, šel jsem si sám v pohodovém tempu a měl jsem spoustu času přemýšlet o čem chci a potřebuji. A tak jsem taky dospěl k tomu, že s vámi do Pákistánu nepojedu.

Tím základním důvodem, proč jsem zcela změnil názor je to, že mě naprosto opustilo jakékoli nadšení  tuhle akci. Nemám už sebemenší motivaci balit batoh a lítat někam daleko a celý trek se pro mě změnil v představu únavného dlouhého plahočení s těžkým batohem po ledovci a podobných sračkách, navíc bez výrazné pointy. Za posledních pár let jsem si takových podniků užil dost a momentálně jich mám plné zuby. Dnes je to pro mě jenom ztráta času, investované námahy a peněz. Asi už toho na mě bylo moc.

Pak je tu druhý, neméně závažný důvod. Poslední roky jezdím na naprostou většinu akcí sám. Tím se sice člověk naučí soběstačnosti a samostatnosti, ale zároveň ztratí potřebu a v podstatě i schopnost existovat v nějakém větším spolku - diskutovat o cestě, dohadovat se o tom, co se jak udělá. Když jsem sám, tak si o všem rozhodnu sám a jak si rozhodnu, tak to taky bude. A na to jsem si natolik zvykl, že, jak jsem třeba teď zjistil při setkání s bandou Slováků, kteří měli kus cesty se mnou společné, mi hrozně vadí nejen když bych měl své záměry sebeméně přizpůsobit někomu jinému, ale třeba o nich jenom diskutovat. Vlastně mě k zuřivosti přivádí už jenom to, když poslouchám delší dobu něčí stráášně humorné vtípky, natož abych se s někým dělil o místo ve stanu nebo jídlo z ešusu. Když jde o kratší akci, tak to ještě nějak zvládnu, ale na pětitýdenním treku by to určitě nedělalo dobrotu - buď bych byl celou dobu děsně nasraný nebo by vznikaly velké konflikty, pravděpodobně obojí. Už z pojmu "dobrá parta" nevím, jestli mám nejdřív zvracet a pak utíkat pryč nebo opačně. Ostatně jste už sami poznali, že jsem trochu jiného smýšlení než ostatní a že by bylo těžké se mnou vyjít.

Pak je tu pár nepodstatných věcí, jako že se nemůžu a ani nechci účastnit nějakých přípravných akcí, protože jsem nikdy s ničím takovým nepočítal, vaše barnumská reklama okolo a vůbec takové marketingové pojetí celého podniku (to je spíš směšné než otravné) a podobné drobnosti, ale to bych všechno překousl a nějak ses tím vyrovnal, kdyby se mi do Pákistánu chtělo. Jenže mně se vůbec nechce.

Tak doufám, že se nenaserete natolik, abyste mi, až se vrátíte, nenapsali ve stručnosti jak to dopadlo a kam jste všude vylezli.

Ještě pár technických věcí, které jsem vykoumal a které by vám možná mohly pomoct - teď na Blanku měl můj batoh (na vrcholu) 25 kilo (zváženo), z lezeckých věcí tam byl jen cepín a mačky, jinak ale všechno, stan, spacák, vařič, oblečení, jídlo atd. Z jedné napichovací bombičky se 190 gramy plynu jsem rozpustil víc než deset litrů sněhu na vodu, pro jednoho člověka i s uvařením polívky vydržela na dva a půl dne. Podotýkám, že vždy vařím ve stanu, kde je spotřeba plynu nejmenší. Když jsem z toho usuzoval, co bude vážit batoh do Pákistánu, tak jsem dospěl k tomu, že určitě nebude pod 28 kilo, spíše třicet. To se do skoro šesti kiláků vytáhnout dá, ale nebude to nic moc. V 4800 těch 25 kilo valné potíže nedělalo, ani při přelézání strmějších úseků ledovce. Jídlo jsem měl na týden (vystačilo by i na devět dnů), takže na čtrnáct dnů to taky půjde. Jiné věc je, kam to dáte, protože já měl pětaosmdesátku batoh naprosto plný včetně postranních kapes.

Tak se mějte a ať vám to vyjde.

Tak to vidíte, už jsem jako ostatní. Nejdřív spousta řečí a pak nic. Zdeněk Joska, hlavní organizátor, mi na to odepsal:

No díky díky dalo se to čekat I když jsem tě chtěl udržet za každou cenu. Nedá se nic dělat když sám nechceš naše parta je složená se samej individualistů a solíčkářů to ti jistě neuniklo. Každopádně gratuluju k blanku je to docela dobrej výkon a jenom taková nenáročná akce. Pozastavuju se nad tím že si změnil názor na tu soumařinu jako bys neveděl před tím co to je chodit po ledovci a jaká to bude magořina tahat baťoh kterej si spočítal na 30 kg no doufám že to alspoň nebude víc já to zatím vůbec neřeším a oceňuju tvoje informace hlavně ty o vaření jenže ty jsi měl plonou kvalitní bombu a my budeme kupovat nějaký přeplňovaný krámy na trhu. No co mě asi nejvíc sere je to že jestli si pamatuješ tak já chtěl ject co nejdřív třeba už v půlce srpna a ty že né že tam je vedro že pojedeme co nejpozdějš no takže jsme se dohodli na začátek září problem je teď v tom nevím jeslti to sleduješ že tam přišla zima nějak moc brzo a je tam spousty sněhu a gondogorola je neprůchozí no teda už zase je a ledovec baltoro od askole je zavřený kvůli land slide a nějakýmu nahromaděnýmu sněhu no prostě to vypadá spíš na sněžnice než na mačky to bude nařez a ty se z toho vyvlíkneš ty parchante :o) no nic asi by to nebylo stejný kdyby sme tam byli o něco dřív se ti určitě ozvu ale ještě si to rozmysli mám pocit že máš dost malicherný obavy a důvody protože tohle se normálně děje u každýho a s každým myslím že s tím každej počítá no nic nejsem nasranej ale mrzí mě to a moc protože jsem se na tebe tešil. 

Zdar Zdeněk


PS: přečti si knížku od Mirka Šmída ze života horolezce možná se v tom najdeš co tím chci říct že každej kdo leze v horách nebo po nich chodí je dost divnej a těžko se sněkym zžívá čímž tahle schopnost úměrně klesá s množství strachu samoty a zkušeností co jsi zažil sám v horách a všichni lidi co kolem mě sou a lezou tak trochu víc jsou težký k vycházení což jenom vede k tomu že se ti snažím vysvětlit že to je jenom a jenom tvůj problem (to soužití ve skupině) kterej ale prožívá úplně každej no nic už to nebudu rozvádět tu knížku si přečti a mej se ty programátore máš asi 14 dní na to abys sis to rozmyslel :o)

Jenže já si to nerozmyslel a bylo po Pákistánu. Kluci odletěli 28. srpna a 11. září přidali na svůj web zprávu, že zdolali Rash Peak. Pár dnů před jejich odletem ještě přišel další mail:

Vsem spravnym blaznum, co jedou do Pakistanu drzim palce a uspesny navrat. Uprimne vam to zavidim, umite se aspon domluvit. Taky jsem chtela jet do Pakistanu , ale nikdo z mych znamych  se k tomu nema a navic zenskou nikdo brat nechce:-(.Pokud-li budete mit nejakou lehci akci a nebude vam vadit trochu prastena zenska, rada se pridam. Ten Novy Zeland, ktery v budoucnosti planujete, pokud-li ho budete planovat :-),by me lakal. Zatim mam jen prosle Dolomity, Julske Alpy -Triglav, Brentu, Mont Blanc (coz se mi kvuli nepriznivemu pocasi nepodarilo vylezt az na vrchol) atd....... lezla jsem drive, ted uz nemam s kym a docela me to dost mrzi ......... vim, ze me nevezmete, ale za pokus touto cestou to stoji...Priznavam se, ze moc zkusenosti nemam!    mejte se fanj a ahoj  

Rada  

 
To mne rozesmálo a odepsal jsem:

Ahoj, dík za mail. Tvé optimistické vidění světa pramení z nedostatku informací. Já do Pákistánu nejedu, neb se mi ten podnik nějak znechutil, ani nevím jak. Jedním z důvodů je to, že se s nikým nedokážu domluvit. Tenhle mail posílám Zdeňkovi, který to všechno organizuje, třeba se mu místo mě bude děvče hodit. Já osobně nikam s holkama nepojedu, jelikož mám špatné zkušenosti a asi nepojedu ani s nikým jiným, jen sám a sám, to bude krása. Nikdo mi do ničeho nebude kecat.

 
A na Zéland se asi taky nevypravím, je to moc daleko. Místo toho budu raději sedět doma a hrát s budíkem a plastikovou žábou loutkovou hru "Jak žába snědla budík". Co se táhat do nějaké tramtárie.
 
Na Mont Blancu jsem byl letos podruhé, bylo to moc fajn, jelikož tam mám štěstí na počasí a letos jsem měl ještě navíc štěstí, že všichni, co původně chtěli jet to odřekli a tak jsem jel sám. Myslím, že by ses tam měla vrátit a počkat na lepší podmínky. A proč se vlastně chceš k někomu přidávat? Akorát si polezete na nervy. Víc lidí víc smrdí. Zařiď si to tak, aby se ostatní chtěli přidat k tobě a tys mohla říct "Pchá, to by mohl říct každý!", i když to třeba nedává žádný smysl.
 
A letos už pojedu asi jenom do Nízkých Tater, na víkend a dva dny k tomu. Nějaký Pákistán, blé....

Howadoor

Z toho vidíte, že mé nadšení pro cestování poněkud pohaslo a ještě k tomu jsem cynický netvor, který ničí mladé dívce její víru v dobré lidi a jiné hovadiny a ještě se tomu směje. Ano, to jsem celý já. Děvče se už neozvalo.

V polovině srpna to vypadalo, že už nikdy nikam nepojedu a zřídím si nějaké stránky kde budu agitovat proti cestování, neb jest to smysluprostá činnost, ubíjející ducha. Cestování nemám rád.

Ne ovšem takový Adrian, nechutný to úředník, navíc pražák a prasák. Ten si letos vyrazil na Bajkal a přestože mu všichni prorokovali, jak ho tam sežerou, podříznou a vůbec utratí nějakým ponižujícím způsobem, vrátil se spokojeně zpátky, parchant. Navíc je teď celý žhavý do dalších cest, zejména tak nesmyslných jako cesta Saharou, případně mezi lidojedy. Ale jen ať si jede, když je blbý. Ty bláznivé plány rozvádí na svých stránkách, tak se mu tam koukněte, ať má radost, že je populární. Díval jsem se tam a nějak to předělal, ještě několik let práce a možná to bude i ke koukání. Pokud ho dřív nezprovodí ze světa ožralý ruský mužik nebo někdo podobný. Napsal jsem mu, jestli by třeba nejel do Vietnamu, protože já bych do Vietnamu rád, jelikož se mi líbí Vietnamky a chci se naučit vietnamsky, abych si pak taky zřídil prosperující krámek a nemusel se živit programováním. Jenže hloupý Adrian mi odpověděl:

Do Vietnamu nemuzu, to bych vypadal uz fakt jako pica. Sefova byla loni na Bajkale, ja letos. Letos ona jede do Vietnamu a ja bych jel taky. Jo a pristi rok jede na Kubu, tam taky nejedu. Spis me laka Kambodza, ale tam jsou prej hodne velky problemy s papirama. A navic - po zkusenostech z Ruska uz se mi nechce moc do zemi, kde je Cechu jak nasrano. V Rusku jsem potkaval Cechy kazdej den kamkoli jsem prisel, ve meste i v horach. Nebyli jenom v bazinach. No a Vietnam, Kuba, rumunsky hory, Rusko, Ukrajina, Severni Afrika, Venezuela, Cina, Mongolsko, Nepal, Tibet, Indie atd.... to jsou zeme, kam jezdi pulka lidi z Cech. Spis se asi vazne zacnu zaobirat necim jinym. Zatim mam v planu na jare (zima) 2002 konecne ty Nizky Tatry po hrebeni a v lete pak bud jenom po Evrope (treba si poradne sjezdit Polsko, tam
hlavne vychodni narodni park), nebo blizky vychod, nebo sopky na Kamcatce, nebo relativne schudny pralesy na thajskejch ostrovech + severni Thajsko (jinak je Thajsko taky zamrdany Cechama). No a 2003-2005 (az nasetrim prachy) Afriku od Maroka po Guinejskej zaliv (predbezne tak 2-3 mesice a nejmin 60.000 penez + 500-1000 dolaru na pruvodce pres minovy pole v Zapadni Sahare), nebo Jizni Ameriku od severu po Patagonii (1-2 mesice a taky nejmin 60.000). Kdybys mel neco zajimavyho a ne moc financne narocnyho v planu,tak dej vedet.

Zdar, Adrian

Cvok. Kamčatka. Jednou Rusko přežil a už se tam cpe zase.

Místo cestování zabýval jsem se celý srpen a září programováním. Hlavně do práce, ale občas, když zbyl čas, jsem dělal i na svém krásném projektu, plném lesklých ikonek a báječných surrealistických animací. Bohužel postupně práce zcela pohltila všechen volný čas - konec října, kdy má být verze hotova, se kvapem blíží a tak není na nic dalšího čas. Poslední dobou mám dokonce docela velké potíže s očima, jak celé dny poulím zraky do monitoru. A jak jsem to tak s prací přeháněl, tak se mi, pochopitelně, znechutila a začal jsem zase vymýšlet, kam bych vypadl. 

Zatím to vypadá tak, že okolo desátého března 2002 se vydám na sólo trek po Nepálu - chci se podívat znova do národního parku Sagarmátha, tedy oblasti kolem Everestu, kde jsem už byl v roce 1998 s cestovkou Montana-Trekking. Tentokrát už půjdu sám - s cestovkami jsem až na další skoncoval - a podívám se na méně navštěvovaná místa. Už mi na zdi visí mapa a když se zrovna kompiluje program, tak si po ní jezdím prstem a konstruuji trasu.

Protože software, který děláme ve firmě, přerůstá svým objemem všechny rozumné hranice, přestal mi stačit starý počítač. Na všechno ostatní byl dobrý a neměl jsem žádný důvod kupovat nový, nebýt toho našeho obludného bastarda. Bohužel už se nedalo nic dělat a tak mám od minulého víkendu pod stolem novou bednu. Staré Pentium II 350 se pokouším prodat, tak kdyby měl někdo zájem, ozvěte se.

Ještě k těm mailům - všem co napsali, díky, ale těm co si stěžovali, že nemají co číst, bych poradil, aby si něco raději napsali sami, je to jistější, než čekat až se Howadoorovi zachce. Tohle nikdy nebudou stránky, které by přibývaly s železnou pravidelností takového - řekněme - Neviditelného Psa. Mám období, kdy mě práce na nich baví, období, kdy mě ani nenapadne abych něco sepisoval a taky bývají doby, kdy sice mám chuť, ale nemám čas nebo žádný nápad. A na tom se těžko kdy něco změní. Ostatní ohlasy upotřebím a umístím je na stránky, ke kterým se vztahují.

Červen 2001
 
Sobota 30   Programování.
Pátek 29 Nová paměť opravdu trochu pomohla. Kompilace celého programu se zrychlila z více než čtyř hodin na něco málo přes tři. Kdyby se někdo zajímal o podrobnosti, tak je to ve Visual C++ a počítač je PII 350 s 384 MB RAM.
Čtvrtek 28   Zakoupil jsem lístek na autobus do Chamonix. Na Mont Blanc tedy odjíždím 25. července ve 14:30 z Prahy a 4. srpna dopoledne bych měl být zpátky. Sedm dní čistého času na místě by mělo na výstup bohatě stačit. Také jsem koupil konečně nový batoh, po rozsáhlých a hloubavých úvahách, jaký typ by to měl být, jsem šel do obchodu a koupil úplně jiný. Je to Alpinus Woodpecker s objemem 85 litrů. Večer jsem jej samozřejmě naládoval všemi věcmi, co obvykle vozívám. Zpočátku jsem hystericky ječel, že se mi tam nevejde ani tolik co do starého batohu, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a věci se tam vešly. Příští týden jej ještě vyzkouším v Rudohoří.
Středa 27 Pomalost mého počítače mě natolik dožrala, že jsem zakoupil dalších 256 mega paměti. Třeba to pomůže.
Úterý 26   A je to tady! Začíná to vypadat, že z Pákistánu nebude nic. Tedy pro mne, ostatní pojedou, ale mě už asi chtít nebudou. Napsal jsem totiž pár mailů, ve kterých jsem je vybízel, aby se vzpamatovali a nedělali z normálního průměrného treku výpravu na Měsíc. Tím jsem je ovšem krajně rozzuřil a poslali mi několik velmi naštvaných odpovědí a vypadá to, že se raději beze mě obejdou. No co, kdyby to tak dopadlo, nohu si proto za krk nedám. Nějakou alternativu vymyslím a o jejich úžasné cestě si přečtu časem v té jejich knize (pchá). 
Pondělí 25 Koupil jsem mapu Oravských Beskyd, abych zjistil, co to Karel vlastně plánuje. Večer jsem mu volal, a pakoš Kakof mi sdělil, že do Beskyd vůbec nejedeme, že změnil plán a že jedeme do Rudohoří! Ještě že mapy Rudohoří už mám. 
Neděle 24   Před několika dny jsem rozeslal mail lidem, kteří se zajímali o cestu na Mont Blanc a uvažovali o tom, že by se třeba přidali. Asi třicet jich bylo, nebo ještě o něco víc. Napsal jsem jim, aby se tedy závazně rozhodli, protože je třeba koupit lístky na autobus. Výsledek? Nula. Všichni si to rozmysleli. Přesně jak jsem čekal. Na jednu stranu jsem rád, protože už jsem byl stejně natěšený na sólo výstup, který má jednak větší hodnotu, jednak se nebudu muset s nikým otravovat, ale na straně druhé mě vždycky naštve, když lidi něco napůl slíbí a pak se na to vykašlou. Kdyby se to aspoň nestávalo vždy a s drtivou pravidelností. Ale co, příště už nic organizovat nebudu a bude mi líp. Ještě trek do Pákistánu a pak už budu jezdit všude sám nebo s nejbližšími známými.
Sobota 23 Jím fazole. 
Pátek 22   Pepa má skvělou výmluvu, proč nemůže jet na kole - Ivča má totiž zápal plic a tak leží a on se musí starat o děcka.
Čtvrtek 21 Kolo už je spravené. Ale stejně, musím vymyslet, jak si prasklou špici opravit sám. V předním kole to samozřejmě umím, to není problém, ale u zadního je třeba stáhnout pastorky a to nevím, jak bych udělal. Kdybyste to někdo věděli, tak mi napište.
Středa 20   Už mi zase píšou lidi, že nedávám nic nového do Zápisníku, že nemají co číst. Je to pravda, ale co mám dělat, času je teď hrozně málo. Desátého července jede šéf do Belgie předvádět óbršéfům, jak jsme pokročili s naším softwarem a náš software leží v troskách. Pročež se právem obává, co by mu asi řekli, až by jim ty trosky předváděl a tak nás všechny neustále popohání a buzeruje a bičuje jezdeckým bičíkem, přičemž hystericky ječí "pracůůj hajzléé pracůůůj". No dobrá, to poslední nedělá, ale stejně teď neustále sedím u počítače a buším do něj. Tedy ne přímo do počítače, ale do klávesnice. Ovšem do počítače začnu asi bušit brzo taky, jelikož je hovadsky pomalý.
Úterý 19 Tak. Rupla mi špice v zadním kole. To je to mé centrování. Teď abych to nesl do opravny. 
Pondělí 18   Blable si koupila čepici s kšiltem a teď v ní pořád chodí. Nemůžu jí vysvětlit, že vypadat jako kříženec Pierra Richarda s foxteriérem není to pravé.
Neděle 17 Cheche, ten článek ze včerejška se bude líbit Adrianovi, který pořád jezdí na černo. Ostatně já taky, i když teď už jezdím spíš na kole, což mi připomíná, že bych ho měl zase trochu vycentrovat..  
Sobota 16  

Pátek 15 Ti Pákistánci jsou magoři. Teď nemyslím obyvatele Pákistánu, nýbrž lidi, se kterými chci jet v září na trek do hor pákistánského Karákorámu. Poslali mi nesmyslný dotazník, ve kterém jsou inteligentní dotazy jako "v kterém znamení jsem se narodil" a "čeho si na lidech nejvíc vážím". Pak to chtějí dát i s fotkama na web a tím spáchat obludnou prezentaci celého výletu, který honosně nazývají "expedicí". To ale není vše - o cestě chtějí napsat haldy článků do kdejakého časopisu a dokonce (!!!) vydat knihu! Totálně jim hrabe. A ještě ke všemu mě furt tahají na nějaké přípravné akce, na které nemám čas ani náladu. K čertu, já chtěl jet do Pákistánu, ne vymýšlet kraviny.
Čtvrtek 14   Vymyslel jsem plán na další cestu na kole - přes Rakousko, Maďarsko a Slovinsko k moři, potom do Benátek a přes Alpy zpátky. Je to krátké, čtvrtý den bych mohl být u moře, cestou jsou Julské Alpy, kde by se případně dalo vylézt na Triglav a taky mě láká cesta zpět přes Rakouské Alpy. Ale celé se to uskuteční až příští rok, ledaže by zkrachnul letošní Pákistán.
Středa 13 Nic se neděje. 
Úterý 12   Blable myši podstrojuje samá vybraná jídla a já mám ještě větší hlad než obvykle! To je samý "salámek pro myšičku" a "myšinka se napapinká" a já bych žral až bych skučel. To jsem si zas naběh', s blbou myšou.

Adrian se na svých stránkách strašně vzteká, protože jeho děvče si přečetlo o jeho morálním úpadku a velmi se naštvalo a přestalo s ním mluvit. Navíc mu Maďarky odjely do Maďarska a tím ukončily pravidelný přísun baget. Chachá, tak se na zvrhlíka musí. Pořádně vyhládne a ona ho ta jeho perverzita přejde.

Karel se ozval s tím, že o víkendu 5. července pojedeme buď do Oravských Beskyd nebo do Slovenského Rudohoří. Prý si můžu vybrat. Tak jsem si vybral Rudohoří a Karel prohlásil, že jsem si vybral špatně, protože pojedeme do Beskyd.

Pomalu se blíží Mont Blanc. Přesunul jsem jej na poslední týden v červenci nebo na první týden v srpnu, podle toho, jak se vyjádří ostatní účastníci. Tedy budou-li jací. Až do teď se ozvalo víc než dvacet zájemců, ale jak to tak znám, tak stejně všichni nakonec odřeknou, protože jsou to sráči. Ale to nevadí, sólo výstup bude stejně nejlepší.
Pondělí 11 Napsal jsem Pepovi lákavý mail s pozváním na krátkou vyjížďku. Diplomaticky jsem navrhl trasu krátkou, s mnoha hospodskými zastávkami a nezapomněl zdůraznit, že v těch hospodách bývá vždy zapnutá televize. Došla zhnusená odpověď, že televizi má doma a nikam nepojede, že by ho žena nepustila. Napsal jsem další mail, ve kterém jsem vyvrátil jeho trapné výmluvy s tím, že je to právě jeho žena, která mě pověřila ho vytáhnout někam ven. Na to už Pepa raději neodpověděl vůbec. 
Neděle 10   Dnes prší skoro celý den. 
Sobota 9

Poslední asi týden jsem vedl korespondenci se známým pražským opilcem úředníkem Adrianem, který mi vyčítal, že o něm na svých stránkách informuji neobjektivně, což není žádná pravda a nyní to doložím. Následují výňatky z vyměněné pošty:

Adrian: Co to píšeš za kraviny?! S žádnýma dvěma Maďarkama nechodím!
Howadoor: Jaké kraviny? Sám to píšeš na svých stránkách. Já za to nemůžu že tam lžeš.
Adrian: Nelžu, ale nemusí to každý vědět. Kdo ví, kdo si to všechno čte.
Howadoor: Třeba ta tvoje Bára, co? Ta ti dá, až se to dozví, jen počkej. To tě naučí chodit se třema najednou.
Adrian: Jestli se to domákne tak jsi synem smrti a rozpářu ti břuch, hade. Navíc já s nima nechodím, občas se s jednou vyspím, ale to jen tak z lítosti, protože je hrozně hnusná a nikdo s ní nechce nic mít. To není žádné chození.
Howadoor: To si schovej na doma, tyhle výmluvy, ty odporný amorální nemravný člověče.
Adrian: To nejsou žádný výmluvy, sketo. Ta druhá je ještě hnusnější a s tou spím jenom když mi koupí bagetu a ještě musí být šunková. To je tvrdá práce a ne nějaké chození, vole. Nemít takový hlad tak mi to ani za ty bagety nestojí.

Jestli vás to šokuje stejně jako mě, jak se někteří mladí lidé dnes chovají, tak je mi to líto, ale musel jsem to tady uvést, jelikož onen Adrian pod pseudonymem Blacklight vytrvale píše do návštěvní knihy rozličné nechutnosti a naznačuje, že snad na svých stránkách neuvádím vždy informace přesné a pravdivé. Nyní vidíte, jak se skutečně věci mají a nikdo mě nemůže osočit, že bych si snad vymýšlel, což ostatně každý, o němž jsem se někdy na webu zmínil, ví moc dobře.

Pátek 8   Blable přinesla z obchodu se zvířaty plný pytel pilin, který mi věnovala se slovy "Ta myš musí z domu!". Zadní kolo jsem srovnal tak dobře, až se sám podivuji své zručnosti.
Čtvrtek 7    

Zjistil jsem, že mám na zadním kole děsnou osmu, jak jsem včera v noci hrál ten volejbal. Celý den to srovnávám, ale moc se mi to nedaří.

Na obrázku je Pepovo nové kolo. Musím jej vylákat na vyjížďku a pak zcela pokořit. Ale bude to těžké, protože Pepa je vyhlášený zdechlák a vyznavač extrémního gaučingu. Nijak se s tím navíc neskrývá, v hospodě, když někdo vypráví, že byl někde na horách nebo provozoval nějaký jiný sport, tak se posupně chechtá a vykládá, že jeho sport je válet se na pohovce a přepínat dálkovým ovládáním programy na televizi.

Jeho žena Iva je ale naopak pohybem posedlá, chodí do posilovny, érobiků a jiných marastů a pověřila mě, abych Pepu někam vytáhl, protože se na jeho zdechlačení už nemůže dívat. Varoval jsem ji, že to je úkol přetěžký, ba téměř nemožný. Odvětila, že to ví, ale že se to třeba podaří. Tak to tedy zkusím.

Středa 6   Dnes se přihodila firemní akce, která se koná každým rokem a jmenuje se Bitýška Tour. Obvykle se žádných takových podniků neúčastním, jelikož jsem individualista a rmoutí mě duševní marasmus, do kterého tyto pochybné zábavy záhy upadnou a nízká úroveň diskuzí, jež se tam vedou. Avšak na Bitýšku jezdívám, jelikož jest to akce sportovní, spočívající v tom, že se z Brna vydá skupina cyklistů a jede od hospody k hospodě do Bitýšky a zpátky a skončí na přehradě v restauraci Belvedér, či jak se to jmenuje. Tedy jezdívám... byl jsem tam zatím jednou, předloni, loni jsem narychlo před startem vyměňoval duši a tu novou přitom propíchl šroubovákem, takže jsem nejel nikam.

Dostavil jsem se tedy ve dvě hodiny na start. Tam už byly hordy lidí a všichni měli takové ty cyklistické kraťasy, jak v nich každý vypadá jak buzerant a někteří i kompletní dresy a já měl tričko a kalhoty, tak jsem tam trčel jako hňup. Pak se vyrazilo, tak jsem trochu zaspurtoval a v první hospodě byl druhý, dva metry přede mnou jenom nějaký namakaný bořík, kterého jsem naštval, protože měl silniční speciál a nepodařilo se mu ujet masňákovi v riflích na kole s nosičem, tedy mě. Pak se pilo pivo a pak se jelo do druhé hospody, kde se rovněž pilo pivo a velký šéf Trubáček zvaný Trů rozvíjel nápad, že se teď bude prodávat náš software novým, moderním způsobem. Prý se uspořádá takové představení, kde na začátku nebude na pódiu nikdo, v hledišti zákazníci a pak na pódium vyskočí on, bude freneticky mávat do publika a strašně se zubit, v každé ruce vějíř cédéček a začne řvát "Ahojahojahoj, já jsem Bob a mám tu dnes pro vás něco úžasného!!!". Prý to viděl v televizi, nabízeli tak nějaký šroubovák kombinovaný se strojkem na stříhání pudlů a mělo to údajně ohromný úspěch. Navrhl jsem mu, abychom ke každému balení dávali mrtvého psa zdarma, ale to se mu nelíbilo, protože tak to prý v té televízi nebylo. Pak jsme dopili a jeli do třetí, poslední hospody.

V cestě však stál obludný kopec zvaný Bítešák, na kterém se všichni začali předhánět a závodit, jelikož byli motivovaní pivem. Já taky, ale asi jsem to s tou motivací přehnal, jelikož mi trochu ujeli, zvláště pan docent Navrátil a zloděj zipů Ševčík, řečený Ševča. To jsem nemohl připustit a vědom si technické nadřazenosti svého stroje nad jejich  horskými koly ze supermarketu, rozjel jsem to z kopce na drastický převod 48-11, přičemž jsem nabral rychlost nevídanou a blížil se k nim velmi zprudka. Pana docenta jsem předjel hladce, avšak nechutný Ševča nechtěl mi dopřát zaslouženého vítězství a jal se šlapat velmi zběsile. Ale já se nedal zahanbit a mé nohy zavířily strašlivým tempem a předjel jsem jej, přičemž jsem si neodpustil ukázat mu gesto vítěze. Ha! Jenže to se mi nevyplatilo, protože jsem se na šlapání a gestikulaci soustředil natolik, že jsem si nevšiml, že se řítím do ostré zatáčky a když jsem si toho všiml, tak jsem už byl tak vynešený, že už jsem se viděl na stromě u cesty, ale mé hbité reflexy nezklamaly a zatáhl jsem za záchranné brzdy, které jsem doma předtím pečlivě promazal a ty zabraly a kolo na štěrku na okraji cesty vyrobilo několik krásných smyků a skoků a Ševčík proletěl se strašným řevem kolem mě. Ječel něco o debilech, pitomcích a magorech, takže když jsem kolo opět uvedl do rovnovážného stavu, raději jsem se už nesnažil ho předjet.

V hospodě si pak stěžoval, že jsem ho chtěl zabít, jelikož prolétl asi v osmdesátce (on si strašně vymýšlí) pět centimetrů kolem mého zadního kola a že už nikdy nebude jezdit na kole blíže než deset kilometrů od takového vygumovaného magora jako jsem já. Opáčil jsem, že si za to může sám, jelikož jezdí příliš rychle a když ho někdo chce předjet, tak mu nezbývá než jezdit trochu nebezpečně a navíc, že nevím o čem mluví, protože smyky a skoky dělám záměrně, jelikož je to zábava a když to nechápe, tak je suchar. Na mou stranu se přidal podnapilý horolezec Michal Brožek s chytrým názorem, že kdo nebourá, jezdí pod své možnosti. Poté začal totálně intoxikovaný pan docent Navrátil líčit, jak navštěvuje bordely a vede tam s děvkami závažné psychologické rozhovory, což je vždy znervózní, protože se bojí, že když se k ničemu nemá, že bude chtít vrátit peníze. Raději jsem pil vodku a nemohl se s Michalem shodnout na tom, jestli je lepší broskvová, pražská nebo finská. Kromě toho, že Petr Foltýn strašně prděl a všechno kolem zasmrděl, tak jsme se dobře bavili, ale pak dylinózní lotusák Raštica vytáhl kytaru a podobně pomatená sekretářka Dáša flétnu a začali řvát a vyluzovat nechutné pazvuky, což mne přinutilo začít pít vodku po decilitrech a proslovit přednášku proti hudbě a kultuře vůbec, která však v tom rámusu nebyla slyšet. Zato bylo slyšet zvířecí ryčení Jirky Paříka, které vydával za zpěv a jímž oslavoval svou účast na cestě do Belgie, kterou si vyprosil u podnapilého  šéfa.

Po půlhodině s tím přestali a přišel staršina programátorů Michal Přikryl, který se mne jedním dechem zeptal, proč jezdím po Maďarsku sám, jestli si nepřipadám jako vymatlaná guma které hrabe a zase šel. Pak jsme zase pili vodku a Michal Brožek zaníceně křičel "Už mě má!!! Už mě držííííí!!!" a mě napadlo, že určitě v mládí hrával korespondenční šach, a tak jsem poznal, že mám dost a nasedl jsem na kolo a odjel, doprovázen Drahošem, který se nabídl, že mě část cesty doprovodí a bude mi svítit do očí, což splnil. U nájezdu na dálnici jsme se rozloučili a já jel přes sídliště po chodnících domů, protože na cestách vás může snadno přejet nějaký ožralý magor.

Jenže tato opatrnost se mi vymstila, protože cestičky se najednou začaly nevídaně klikatit a jedna zvlášť křivolaká zatáčka mě vynesla na trávník a poté na hřiště s pískem, patrně pro plážový volejbal, plné nerovností, muld a kopců, z nichž jeden mě obzvláště zprudka udeřil do hlavy. Po čase jsem se probral, sebral a dojel, mírně otřesen, domů.

To jsou ty firemní akce. Už raději na žádnou nepůjdu. A myslím, že ani nebudu muset, protože další se koná za čtrnáct dnů na lodích na přehradě a soudím, že rozjaření účastníci loď potopí a poté zahynou ve vlnách rozbouřeného jezera. Dobře jim tak, ochlastům..
Úterý 5    

V podvečer zašel jsem s Pepou a Vitáskem do hospody, kde jsem však konzumoval toliko kávu, neb jsem pak šel ještě do posilovny. Vitásek vykládal, kterak navštívil v sobotu večer přehradu, kde se konal ohňostroj.

"Bylo to skvělé!", rozplýval se Vitásek. "Napřed vyletěla malá raketa a rozprskla se! Pak letěla větší a rozprskla se ještě víc! A pak přiletěla odkudsi zezadu flaška a rozprskla se mi o hlavu. Tak jsem šel s brekem domů, crčela ze mě krev a lidi mi nadávali, že jsem opilec a smrdím chlastem."

Protože jsme mu nevěřili, tak nám ukázal asi třícentimetrovou tržnou ránu na hlavě, kterou si nenechal zašít, protože se bojí doktorů a myslí si, že až mu sleze zbytek vlasů, tak tam bude mít interesantní jizvu, o které bude vyprávět dívkám nějaké dramatické příhody, čímž stoupne v jejich očích.

Pepa žádnou příhodu neměl, pouze vykládal, jaké si koupil kolo, tak jsem mu ho zkritizoval a Pepa byl naštvaný. Uklidňoval jsem ho, že v noci za deště by v přestrojení možná někdo byl ochotný na tom jeho kole jet, ale spíše ne. Pepa se naštval ještě víc. Proto jsem mu kamarádsky nabídnul, že mám doma centrklíč a kolo mu zdarma rozcentruji, protože jenom měkáči jezdí na vycentrovaném kole. Pepek propadl depresi zcela a řekl, že kolo mi nepůjčí, že mu na jeho plečku nesmím ani sáhnout a kolo bude dávat do servisu, neb má na něj záruku a o mých schopnostech těžké pochybnosti. Tak jsem se posupně zachechtal a šel jsem cvičit.

Pondělí 4   Myš smrdí a Blable nadává.
Neděle 3    

Cestou z posilovny jsem našel bílou myš. Lezla u chodníku, tak jsem ji sebral. Postavím jí kotec a počkám, až vyroste, protože je to hodně malá myš. Mezitím vymyslím, jak ji výhodně zpeněžit.

Sobota 2   Jsem na víkend u rodičů. Vykládám o cestě po Maďarsku a nikoho to vůbec nezajímá.
Pátek 1    

Zase přišel mail:

Ještě k těm drahým kovům: Obecně se ceny drahých kovů již delší dobu drží přibližně na stejné úrovni. Pokud neuvažujeme období zhruba 5ti let například u zlata, kdy jeho cena
klesla z 500,-Kč/g na dnešních 300,-Kč/g (mluvím o průmyslovém zpracování a světovém trhu, nemluvím o prodejnách šperků). Pouze cena palladia v posledních dvou - třech měsících klesla rapidně. A to z toho důvodu, že Rusové platí dluh evropské unii a pustili do oběhu zásoby palladia. V květnu se však jeho cena opět zvedá. Teď můžeš dělat na ostatní chytrého, když se tě někdo zeptá.

Pavla 


 
Květen 2001
 
Čtvrtek 31   Tak jsem zase potkal Karla, byl s Filípkem na houpačkách a on bez uvítání prohlásil, že jsem bastard a mám to prý u něj moc špatné, a u Jany ještě horší, protože si prý přečetl mé stránky a Jana se vrátila s Filípkem od rodičů a on jí vykládal to o tom mém snu, jak se mi zdálo, že je Jana upír. A Jana se prý hrozně rozběsnila co to o ní píšu na webu, takové pomluvy, že vždycky věděla, že jsem lump a špinavé čuně co se nemyje a teď ještě tohle. A jak prý mě uvidí, tak o mě přerazí co jí zrovna přijde pod ruku a kladla Karlovi na srdce, aby, až se mnou pojede na hory, tak aby mě zkopnul z nějakého srázu dolů, až se skutálím do údolí a natluču si rypák, tak vulgární Jana byla a prý se při té představě jak se bezmocně kutálím strašně chechtala až tak divně řičela a Karel byl nervózní, protože viděl, jak má nápadně velké špičáky. A tak byl z toho celý zmatený a zkušebně se zeptal, jestli by třeba nebyly k večeři topinky s česnekem a Jana se okamžitě smát přestala jako když utne a prohlásila, že česnek jedí jenom primitivové a hrubci a co jsou to za blbé nápady. A Karel tvrdí, že do zrcadla se taky moc nedívá a trapně se vymlouvá, že není fintivá, Filípek se vrátil nějaký pobledlý a vůbec teď Karel neví, co si má myslet a já jsem to způsobil. Ovšem já za to nemůžu, že si vzal za ženu upíra, a třeba ani upír není, jelikož chodí ven i ve dne a nespí v rakvi, ale v posteli, tak jsem takhle uklidňoval Karla a on řekl, že tím to nespravím, protože Jana má na mě beztak pifku nejen skrz ty upíry, ale i protože jsem prohlašoval, že ženy mají vařit a plnit příkazy mužů a to ona nesnáší, takové názory, takže i bez upírů si to prý se mnou vyřídí. A vůbec nejvíce vzteklá je prý, protože jsem napsal, že Filípek je retardovaný, to prý byla úplně rudá zuřivostí a řvala, že jediný retardovaný jsem já a že jsem tak moc retardovaný, že si ani neumím ve své retardované palici představit, jak jsem retardovaný a že jsem vůbec ten největší retardér na světě a že takový nemají ani ve formuli jedna. A z Filípka bude pan právník, protože se vyjadřuje ve dvou letech ve složitých souvětích a pak že mi to ukáže a budu bručet za ty své retardované pomluvy, řekla Jana. A tak to mám teď špatné a abych chodil kanálama, jenom proto, že jsem tady popsal jeden svůj dramatický sen, protože jsem se chtěl zavděčit mizerům co mi furt píšou, že nemají co číst. A já Janu znám, ta to myslí vážně, protože je bojovnice za ženská práva a když jsem jí řekl tuhle na pískovišti, že ženy jsou dobré akorát na vaření a jiné jejich použití vidím značně problematicky, tak mě chtěla zaživa pohřbít do písku a vůbec se nerozpakovala a šla po mě vztekle s Filípkovou lopatkou v ruce. Tudíž už na to kašlu, ať si vysaje Filípka i Karla, raději půjdu dopsat tu reportáž ze Slovenska, jenže to zase někde narazím, už to vidím. Přinejmenším mi přijde rozbít hubu manžel té cukrářky ze Staré Ľubovně. A domů budu jezdit na kole, protože Jana kolo nemá a tak jí vždycky ujedu, ovšem Karel prohlásil, že ona si koupí připínáčky a rozsype je všude kolem našeho domu, a budu to mít za vampýry i retardéry.
Středa 30 Dopisuji Zápisník za poslední víc než měsíc. Teď už ho zase budu nějakou dobu aktualizovat pravidelněji.

Karel tvrdí, že pátého července by rád vyrazil někam do hor. Jsem zvědavý, co zas vymyslí za monstrózní akci.

Pokud byste někdo chtěl dělat průvodce devětadvacetileté Američance, která se brzy vydá z Prahy do Medzilaborců pátrat po původu svého dědečka, jež odtamtud pochází, tak jí napište. Poslala mi totiž nějaké maily, abych jí někoho takového sehnal. Cestu vlakem a asi i hotel by vám nejspíš zaplatila, takže byste mohli mít výlet zadarmo. Nic víc než chabé znalosti angličtiny to asi vyžadovat nebude. Jmenuje se Sonya Vaschel.

A přišel ještě jeden mail:

Stříbro je relativně laciné, avšak vyvedu tě z omylu. Jeho cena se již delší dobu drží (průměr za duben je 4,38USD/tr.oz.), ba naopak v květnu začala lehce stoupat (průměr se drží na 4,443USD/tr.oz.). Jeho "vydobytí" z ustalovače vůbec není snadné a především není zrovna moc ekonomické. Pokud stříbro nechceš přímo těžit nebo používat náušnice, je výhodnější zpracovávat například kontakty spínačů, kde jsou pecky stříbra nanesené na měděném nosiči.

To jen abys věděl, že sny lžou. Nebo vlastně ty lžeš i ve snu.

Pavla

Odpoledne jsem byl v hospodě s Vitáskem, který se vrátil z devítidenní cesty do Španělska a vyprávěl strašlivé historky jak spal v prochcaném podchodu (tak to řekl) a málem zmrzl ve sněhové bouři na hřebeni Pyrenejí, kam se inteligentně vydal ve tři odpoledne v teniskách a riflích. Nicméně vše bohužel přežil a přivezl tlusté balíky fotek. Mé fotky z Maďarska jsou taktéž hotové, ale jako obvykle jsou technicky nekvalitní, nudné a naprosto nicneříkající. Kromě dvou třistašedesátistupňových panoramatických záběrů se mi nepovedlo zhola nic a utvrdilo mě to v rozhodnutí, že už s sebou aparát brát nikam nebudu, čímž ušetřím místo, peníze a i jisté rozčarování z výsledku. Ale ty dlouhé panoramatické nudle jsou pěkné, teď to ještě naskenovat a pečlivě sestavit v počítači do jednoho snímku. Ale to až příští týden, tedy jestli mě Burýš (kolega) pustí ke skeneru.

Úterý 29   Karla jsem potkal v obchodě a vyprávěl jsem mu včerejší sen a Karel se chechtal a říkal, že kolík od stanu by stejně nebyl k ničemu, že to musí být echt dubový a takhle že to nemělo žádný účinek, což prý by mi taky mělo být zřejmé, když se vampýr Jana nerozpadla po zatlučení kolíku na prach ani nic podobného, a to má pravdu. Tak jsem mu říkal, že je to jeho vina, jelikož já jsem mu v tom snu navrhoval, že nabijeme do kvéru stříbrnou náušnici a tou ji zastřelíme, ale že on pořád mlel o tom kolíku, tak na to nedošlo. A Karel na to, že Jana je s Filípkem na týden u rodičů, pročež se musí jít domů válet na kanape, aby si to užil a nemá čas na blbosti a koupil si rohlíky a salám a šel se domů válet na kanape. Ještě podotkl, že to Janě vylíčí, ty mé divoké sny, a že mě určitě za to kousne do krku doopravdy, což je možné, protože už mě chtěla zbít před časem, ale spasil jsem se útěkem. Ona je to hrozná Xantipa, ta jeho Jana, ale jenom na ostatní, Karlovi říká "moje zlatíčko", čemuž se všichni smějeme a budeme Karlovi taky říkat "zlatíčko", když je tak blbý a trval na kolíku od stanu, i když věděl, že je to k ničemu. Ještě jsem si vzpomněl, jak jsem v tom snu argumentoval, že stříbro je laciné, jeho ceny na světových trzích klesají a můžeme jej snadno vydobýt z ustalovače, ale Karel pořád "kolík kolík" a teď to má. Filípek vysátý a vampýr stále při chuti.

Ještě jsem Karlovi řádně vynadal, že mi celou dobu v Maďarsku foukal protivítr, což určitě zařídil on, když je na tom hydrometeorologickém ústavu, špinavec závistivý. A Karel odtušil, že už musí jít sežrat ty rohlíky a že si za to beztak můžu sám, když jezdím po rovinách, kde to vždycky fouká a nemám přehazovačku kampaňolo. A pak už šel.

Pondělí 28 O Karlovi jsem tady psal už hodně. Jana je jeho manželka a Filípek jeho synek, mimochodem takový retardovaný obtloustlý nekňuba to je, po Karlovi. A o těch všech se mi na dnešek zdál dramatický sen. Jana byla upír a mě a Karla kousla do krku, pročež jsem Karlovi navrhoval, že bychom jí měli zarazit dubový kolík do srdce, abychom se nedočkali ještě něčeho horšího. Ale Karel pořád že ne, že je to přece jen jeho žena, i když je vampýr, že ještě vyčkáme. Tak jsme tedy vyčkali a Jana vysála Filípka, a to nadobro. To Karla naštvalo a tak za mnou přiběhl, že teda co je moc to je moc a jdeme na ni s tím kolíkem. Jenže jsme nemohli tak narychlo sehnat dubové dřevo, pročež jsme použili plastový kolík od stanu a šli jsme za Janou-upírem, která tam ležela ani se nehnula, jak byla nacucaná Filípkovy krve. Pak jsme vedli dlouhou rozpravu o tom, kam přesně je třeba kolík zarazit, abychom se určitě do srdce trefili a nakonec jsme vzali palici a zatloukli jí kolík do hrudníku a Karel byl spokojený, že Filípka pomstil.
Neděle 27   Celý den jen jím a jím, protože jsem hrozně vyhublý. Též pročítám došlou poštu. Za jedenáct dnů mi přišlo přes tisíc mailů. To jsou ty mé konference. Též spousta výzev, abych konečně aktualizoval Zápisník. A dvířka ke kuchyni už jsou namontovaná. Blable tvrdí, že to bylo fajn, když jsem byl pryč, abych prý zase brzy někam vypadl.
Sobota 26 O čtvrt na pět jsem dojel přes Kúty, Břeclav, Lednici a Nové Mlýny domů. Mám toho plné zuby. Asi deset kilometrů před koncem je přes silnici velký nápis "Magoři ručí za kvalitu".
Pátek 25   Ráno mám nepochopitelně moc energie a tak po trajektu přes Dunaj z Estergom do Štúrova jsem za necelé dvě hodiny v Komárnu. Po cyklotrase podél Dunaje přijíždím okolo šesté do Bratislavy, kterou se dobře hodinu motám, než nacházím cestu na Devínskou novou ves. Na prvním vhodném místě stavím stan.
Čtvrtek 24 Ploužím se podél hranic se Slovenskem, jsem utahaný jak kotě. K večeru přejíždím trajektem přes Dunaj u městečka Szob a na druhém břehu okamžitě stavím stan a usínám.
Středa 23   Brzy ráno přívozem přes Tiszu a v poledne jsem v Egeru. Tady suším v parku spacák a požírám různé dobroty, jako rajčata a čabajku.  Spím na kopci za vesnicí Mátraballa, odkud je skvělý výhled a skoro žádní komáři.
Úterý 22 Po poledni jsem v Debrecénu, kde vedu hovory s bezdomovcem a posílám domů pohlednice. Večer projíždím nedalekým Balmazújvárosem a spím v národním parku, jež se vyznačuje nevídaným množstvím klíšťat.
Pondělí 21   Přes vesničky po rozbitých cestách přijíždím večer k městu Szeghalom, ale otáčím to po silnici 47 na Debrecén. Spím zase v lesíku u cesty, všude mraky komárů.
Neděle 20 Do Szegedu přijíždím až ve tři odpoledne, stále proti větru a začínám být dost unavený. K večeru to ještě dotáhnu do města Makó, kde spím na rumišti na okraji městečka.
Sobota 19   Obědvám v lázeňském městě Siklós, kde necházím prvního Maďara, který alespoň trochu umí anglicky (pět slov). Večer mě trajekt převáží v městě Mohács přes Dunaj. Tábořím na krásném místě mezi obcemi Nagybaracska a Csátalja.
Pátek 18 V poledne nakupuji v městě Nagykanisza a posílám domů vzteklé a sprosté pohlednice, hlavně Karlovi, který určitě zařídil, aby mi pořád foukalo do ksichtu aspoň osm metrů za vteřinu. Odpoledne se koupám u obce Zákány a po konfliktu s pohraničníky dojíždím k večeru do městečka Bárcs. Tábořím kousek za ním v lese u silnice a v noci přichází vichřice a prší.
Čtvrtek 17   Před polednem přejíždím hranice do Maďarska. Odpoledne si prohlížím město Szombathely, kam jsem dorazil navzdory otřesnému protivětru, který mne nutí šlapat i z kopce, abych necouval. V Szombathely zjišťuji, že se v Maďarsku dají vyměnit i české koruny. K večeru projíždím obcí Rum a Kám a kousek před vesnicí Csipkerek stavím stan. 
Středa 16 Začíná má slavná cesta kolem Maďarska, a to první etapou z Brna k Neziderskému jezeru, což je příšerně daleko. Proto vyjíždím už ráno ve čtyři. U jezera jsem až okolo šesté a mám hrozné potíže najít místo na stan.
Úterý 15   Ráno jsem jel na kole do firmy, ale zapomněl jsem předtím kolo po včerejším čištění promazat, takže celou cestu strašlivě pískalo a kvičelo. Zmínil jsem se o tom Ondrovi, který prohlásil, že to není problém a přinesl mi lahvičku oleje na kola a šicí stroje. Celou cestu zpátky jsem přemýšlel, k čemu ten olej při sestavování počítačů potřebuje. Jestli on si neříká, že i u počítačů platí, že kdo maže, ten jede?

Odpoledne balím věci na cestu do Maďarska. Nemám tuhle činnost vůbec rád, vždycky mě bere hrozná panika že jsem něco důležitého zapomněl nebo naopak, že tahám hromady nesmyslů.

Pondělí 14 Nikde nelze koupit forinty. Žádná banka vám je neprodá, i když některé zveřejňují kurzy. K čertu s bankama. Nakonec kupuju dolary. Vyčistil jsem řetěz a přehazovačku petrolejem a znečistil tak životní prostředí.
Neděle 13   Dnes ráno mě vzbudil holub, co na balkóně tak strašně vrkal, až jsem po něm hodil botu. Naštěstí nespadla dolů, protože jsem se vůbec netrefil.
Sobota 12 Pepa nechce jít na pivo. Je to sketa. Hlavně, že mi pořád něco píše do návštěvní knihy. Rozepsal jsem reportáž z loňské cesty kolem Slovenska, ale dál než k prvnímu dni jsem se zatím nedostal.
Pátek 11   Myšlenku vézt s sebou do Maďarska náhradní kevlarový plášť jsem zavrhl, jelikož jsem žádný kevlarový plášť nesehnal. V cenících výrobců jsou jich mraky a v obchodě ani jeden.
Čtvrtek 10 Montéři montují linku a nakonec říkají, že jim chybí jedny dvířka, že ty někdy později přivezou, až jim přijdou. Tak jim zase já říkám, že jim tedy zaplatím až někdy, až mi přijdou peníze a hlavně ta dvířka, z čehož vzniká menší konflikt, ve kterém ale vítězím. Nemám sice dvířka, ale oni zase peníze.
Středa 9   Mám zase celý den hrozný hlad.
Úterý 8 Famózní závodník a cyklistický guru Jan Hlaváček, který mne naučil vše o údržbě kola, technice jízdy a o cyklistice vůbec, mi poslal mail, ve kterém se ohrazuje proti tomu, co jsem o něm napsal s tím, že dnes již za reprezentaci nejezdí, že už vlastně v současnosti vůbec nezávodí, jen tak občas na pivo do Vídně si zajede nebo nějaký třísetkilometrový švih si dá a že už ani pořádné kolo nemá a karbonový speciál si koupí až příští rok, protože letos jsou aramidová vlákna moc drahá. Abych ho prý tedy příliš nevychvaloval, protože kupříkladu některé vlastnosti duralových slitin legovaným skandiem mu prý zcela unikají. Tak já tedy nevím, ale řekl bych, že určitý druh skromnosti lze právem nazvat licoměrností.
Pondělí 7   Mont Blanc se překládá ze začátku července na jeho poslední týden. Protože jakmile se vrátím z Maďarska, tak udělám definitivní  závazný seznam účastníků, tak si to rychle všichni promyslete.
Neděle 6 Zjistil jsem, že jsem v tom šrumci při bourání bytu zapomněl zalévat kytky a jedna skoro úplně uschla. Sakra.
Sobota 5   Úředník Adrian mi napsal, že má dvě maďarské kamarádky, takže když se chystám do Maďarska, tak že on by s nimi mohl souložit, kdybych chtěl. Jaká je v tom logika, to nevím, uvádím to tady jen proto, abyste si udělali obrázek, co se též může zrodit ve vypité hlavě pražského klotového rukávu. Sám se chystá na Bajkal, což si naivně představuje, že pořídí za deset tisíc a že ho tam nesežere medvěd. Je to magor.
Pátek 4 Byt je hotový, vcelku to ujde. Hlavně že už zase funguje záchod, močení do krabic od mléka a džusu mě už moc nebaví. Jenže se ukazuje, že kuchyňskou linku namontují až příští týden a navíc je v práci spousta nedodělaných věcí, které ještě musím dotáhnout, a tak se odjezd ještě o týden odkládá. Dost mě to štve, protože čím později vyjedu, tím větší vedro tam bude a já bych dost nerad jezdil zase při dvaatřiceti stupních jako loni.
Čtvrtek 3   Firma dokončuje poslední práce, snad už konečně zítra bude byt zase obyvatelný. Všude je ale bezmezný nepořádek a nánosy prachu.
Středa 2 Jedu zase na kole zpátky, tentokrát jsem to vzal přes Moravský kras, což je sice o kus delší, ale hezčí cesta. Musím trénovat na Maďarsko, jakmile dodělají byt, tak vyrážím.
Úterý 1       Pojídám zmrzlinu a houpám se na houpačkách v parku.

 

Duben 2001
 
Pondělí 30 Jsem na návštěvě u Aleny v knihovně, která mi vysvětluje, že mají nový krásný počítačový systém a asi hodinu básní o tom, co se stane, když zmáčkne tenhle čudlík a co když nějaký jiný.
Neděle 29   Ráno jedu na kole za Blablí do Rychnova nad Kněžnou, což je 130 kilometrů a pěkná projížďka, když víte kudy. 
Sobota 28 Koná se velká porada všech zájemců o cestu do Pákistánu. Všichni se sjiždějí v Brně a je nás šest.
Pátek 27   Pepova žena Ivča, duše dobrá, mě pozvala k nim na večeři, prý když mám rozbouraný byt. Pojídám bramborové placky a Pepa mi nalévá víno, tak by se o mne mělo pečovat neustále.
Čtvrtek 26 Celý den zase programuju jako cvok a piju k tomu Dášino kafe, které mi jednou propálí do břicha díru. Dáša navíc chodí kolem, různě se nakrucuje a sex z ní přímo sálá.
Středa 25   Jsem v práci a nabízím Ondrovi, že mu též seřídím kolo, že mám u sebe centrklíč a dokonale toto umění zvládám. Ondra jen zavrčel, že jestli na jeho kolo máknu, tak mi urazí pracky.  Je to bídák nedůvěřivá, ať si tedy dál jezdí na té své rozhegané plečce.
Úterý 24 Centruji kolo, abych se to naučil a též se snažím seřídit přehazovačku a brzdy. Navzdory všem zkušenostem z minulých pokusů o podobné činnosti je výsledný stav o poznání lepší než výchozí. To mne mile překvapuje. Asi ze mne ještě bude velký správkař kol.
Pondělí 23   Robotníci už zase řádí, raději jsem celý den na firmě.
Neděle 22 Kupodivu se ráno můžu postavit na nohy! To bych nečekal. Ani nejsem moc zdevastovaný. Včera jsem si myslel, že týden nevstanu. Hm, jsem nějaký odolný. Taková vaňka-vstaňka zkřížená s králíčkem Duracellem. Jo, to jsem celý já. Chodím si stokilometrové pochody jakoby nic. Takový jsem já člověk.
Sobota 21   Příšerný den. Celý den jen šlapu, obluzený únavou, kofeinem, efedrinem a adrenalinem. Jsem naprosto vyřízený, úplně jak mátoha. Každá kontrola se mě v druhé půlce trati ptá, jestli chci skutečně pokračovat. Odpovídám, že nechci, ale co se dá dělat. Po sedmnácti hodinách a čtyřiceti minutách jsem v cíli. Doma ze sebe shazuji šaty, okamžitě dostávám hroznou zimnici, zalézám do postele a spím.
Pátek 20 Žádnou výmluvu jsem nevymyslel, tudíž musím jít na stokilometrový pochod, který pořádá místní  sdružení sadistů. Odpoledne jsem si na tři hodinky schrupnul a o půl desáté odcházím. Start je v deset. Po zaplacení třiceti korun dostávám mapku a v deset se vrhám do tmy za dobrodružstvím a puchýři.
Čtvrtek 19   Záchod nefunguje, a tak močím do krabic od džusu, které skladuji na balkóně. Večer pak číhám na lidi, co chodí venčit psy, abych jim to vylil na hlavu a na ty psy. Ale zrovna jako z udělání nikdo nejde, tak to jen tak chrstám do tmy.
Středa 18 Demolátoři likvidují byt s neutuchajícím nadšením, pročež raději sedám na kolo, abych před pátečním stokilometrovým pochodem prověřil kondici. Vracím se po několika hodinách naprosto odrovnaný s tím, že jsem ujel asi 150 kilometrů, ale když pak koukám do mapy, zjišťuji, že to bylo sotva sto deset. V pátek nemám šanci. Přemýšlím, jakou výmluvu použiju, abych na tu stovku nemusel, ale nic mě nenapadá. Potíž je v tom, že jsem už všem známým navykládal, jak na ten pochod půjdu a že to pro mne, kabrňáka, nic není.
Úterý 17   V osm mi do bytu vtrhnul velký demolátor a jal se všechno s vervou devastovat. Je tu sotva deset minut a už urval záchodovou mísu a praštil sebou na mokré podlaze. Teď řeže švajcem, tedy svářecím aparátem, plynové potrubí. Než to vybuchne, tak napíšu recept na velký kus masa:

Velký kus masa

Koupíme velký kus masa a přineseme domů. Nyní máme na vybranou - buď jej necháme několik dnů v teple zasmrádnout, a vaříme dle staršího receptu, nebo jej rovnou vhodíme do Papinova hrnce s trochou soli a pepře a řádně provaříme (asi hodinu). Po uvaření požíráme s bochníkem chleba. Neškodí řádně opepřit a posolit.

8:22 Chlapík se popálil o švajc a hrozně řve. 
8:27 Nyní vytáhl mobilní telefon a chrlí do něj vzteklé nadávky. Začíná to být opravdu zábavné. Pokud jsem jeho řevu správně porozuměl, volá posily.
8:35 Posily zatím nepřichází, ale asi jich bude zapotřebí. Borec sebou znovu praštil na mokré podlaze a omluvně pravil, že dnes nemá den a neví, jak to dopadne. Z odpadové roury od záchodu se line zvláštní odér. Chlap nastartoval rozbrušovačku a vrhnul se do stupaček.
8:45 Ničitel zhnusen odchází, zůstává po něm spoušť a haldy trosek. Tvrdí, že za chvíli přijdou jiní, lepší.
8:55 To je rychlost! Přibíhá asi sedm dalších devastátorů a chutě se dává do díla. Mají krumpáče a vzrušeně jimi buší do stěn. Raději odcházím.
11:10 Vracím se z města. V bytě už je jen jeden výlupek a kromě toho všude plno krve. Chlap se chechtá a líčí, jak si jeho kolega rozerval v zápalu boje ruku o plech až na kost a ostatní ho vezli do nemocnice. To je skutečně parta hic, tahle firma.
12:51 Konečně chvilku klid. Všichni šli na oběd. Jádro je vybouráno, zbývá odklidit trosky.
16:12 Tak to asi nebyl oběd, kam všichni zmizeli, protože se ještě neukázali a už se asi ani neukážou. Připojil jsem zpátky záchod a zaradoval se, že se to povedlo, protože jsem sice měl v záloze bizarní řešení spočívající v krabicích od džusu, ale tento klasický způsob se mi zdá být přece jen lepší. Dokonce i studená voda teče, ó, já se mám, sedím si v rozvalinách jako pán.
16:24 Přece jen přišli, už jenom dva, ale zato mě s úsměvem informovali, že to, co je v plánech, se vůbec nedá realizovat. Prý se to tam jednak nevejde, jednak i kdyby se vešlo, tak se to okamžitě zřítí, nebo propadne podlahou k sousedům dole. Pak zase spokojeně odešli.
17:20 Možná, že bych to mohl nechat tak, jak to je, jenom odstranit trosky. Je tu teď o hodně víc místa, vanu už nějak oželím, vždyť se můžu mýt v lavóru... a moclipak už je do roka toho mytí... stejně jsem měl vleklý dojem, že bydlím příliš konvenčně.

Pondělí 16 Už jsem doma. Jsem nějaký zmatený, tak jdu radši spát. Ještě chvíli jsem si četl Samotáře od Eugene Ionesca, což je kniha pěkná, leč zmatení spíše prohlubující.
Neděle 15   Ještě více sněhu a silnější vítr. Na Sněžku se nedá jít.
Sobota 14 V Krkonoších je vánice, spousta Němců a sněhu.
Pátek 13   Duben, ještě tam budem. Někdo za kamny a není se mu co divit, protože ráno byla nula, teď jsou dvě hodiny odpoledne, na teploměru pět stupňů a za oknem lítá sníh. A někdo jiný, například já, zase ve skladišti. Zbyly mi dva pokoje, narvané nábytkem a různými věcmi až po strop. Sražením všech lehátek vznikla trojpostel, na které se teď budu tři týdny rochnit a poslouchat, jak mi dělníci likvidují byt. Ještě se neví, jak to bude se záchodem, možná budu muset močit z oken na kolemjdoucí, voda ale prý nepoteče docela určitě. Nevadí, stejně se nerad myju. Večer abych sbalil batoh a oblečením nešetřil, protože předpovídají zimu, mráz a vůbec brrrr. A nakoupit jídlo musím, koupím si obrovský kus masa a ještě dnes ho uvařím. To se zase naperu!
Čtvrtek 12 Věci z kuchyně a obýváku musím přenést do ložnice, jelikož v úterý přijdou makáči se sbíječkama a budou všechno rozbíjet na kusy. V sobotu jedu do Krkonoš, tak to musím udělat dneska a něco málo možná zítra. Už mám ve svém pokoji nastěhovanou ledničku, stůl a mikrovlnku, hned se tu cítím líp. V úterý nakoupím zásoby a budu jenom jíst a jíst. Uh, už se na to těším. Bohužel bude odpojený sporák.

Od pondělka už zase chodím do posilovny, ale nestojí to za nic, jsem pořád unavený a vším znechucený.
Středa 11   Jsem v Praze, musím vyřešit jisté zapeklité problémy okolo našeho softu. Nevím tomu hlavu ani patu. Zato začínám mít chuť se zase vrátit k vlastnímu projektu Kathmandu, který jsem v únoru pro nedostatek motivace a času odložil. Koukal jsem se na to a je to pozoruhodně daleko. Potíž je v tom, že o víkendu jsem pryč, příští úterý mi začnou převracet byt vzhůru nohama, což bude trvat tři týdny a pak odjíždím do Maďarska. Není kdy se tomu věnovat. Ale je škoda nechat tak pěkný a v podstatě dokončený projekt ležet v šuplíku.

23:11 Jsem utahaný jak pes. Praha je dost nechutná sama o sobě, ale cesta tam a zpátky je ještě mnohem horší. Na dálnici jsme trčeli v zácpě skoro hodinu a přes Prahu na místo nám to trvalo dalších asi čtyřicet minut. Při odjezdu jsme se na dálnici plížili padesát minut a u nějaké nehody jsme zase stáli přes půl hodiny. Něco příšerného. Já autem běžně nejezdím a do Prahy teprve ne, takže jsem to znal jenom z vyprávění, a tak mě úplně šokovalo, jak špatné to s tou dopravou je. Když už jsme byli doopravdy naštvaní, tak jsme se sardonicky šklebili a říkali: "Jó Praha, tady bych fakt chtěl žít!". A teď jsem odrovnaný a jdu si lehnout.
Úterý 10 Pořád chrchlám a kýchám. Alespoň že venku už je hezky. O víkendu chci jet konečně do Krkonoš, tak doufám, že nebude celou dobu lít. Nahřívám boty v troubě a pořád je něčím mažu, ale zjistil jsem, že mají vzadu díru, tak nevím, jestli to pomůže. Taky jsem vhodil moiru do pračky, jelikož už v Novohradských horách smrděla značně nechutně. Přespříští víkend je Bystrcký vandr, kde je i stokilometrový pochod. Asi tam budu muset jít, když jsem o tom tolik napovídal. Limit je 22 hodin, to se snad dá stihnout.

Petrolej je stále v záchodě. Myslel jsem, že se odpaří nebo tak něco, ale on ne.

Mám nový monitor, devatenáctku. Je tak bezezbytku placatý, až vypadá, že je vydutý na opačnou stranu, tedy zadutý. A váží asi třicet kilo. Jestli to tak půjde dál, tak si za tři čtyři roky koupím třiadvacítku. Kakof pravil, že všechny monitory větší než sedmnáct palců po čase implodují a vcucnou všechno okolo dovnitř. Prý se tak konečně dostanu do televize. Je to závistivec.

Pondělí 9   Zakoupil jsem věc, která se jmenuje "pračka na řetěz". Je to taková krabička, kterou nasadíte na řetěz u kola, nalijete do ní petrolej a pak pomalu točíte klikami, řetěz se protahuje krabičkou a pomocí koleček s kartáčky se čistí. Vcelku to funguje, akorát že přitom na všechny strany stříká petrolej s rozpuštěným šmírem, takže řetěz je po nějaké době čistý, ale všechno okolo úplně černé. Použitý petrolej jsem ještě ke všemu nalil do záchodu, ale on je lehčí než voda, takže teď mám v záchodě černou, naftou páchnoucí lagunu. Příště to raději budu dělat někde za městem.
Neděle 8 Furt mi někdo posílá maily, že není nic nového v Zápisníku. Když mně se tak nechce...

Odpoledne přišel Vitásek, Kakof a jejich manželky. Ohava (ta je od Vitáska) chválila krabicové víno, jelikož jsem ho přelil do PET láhve a tvrdil jí, že je to ze sklípku. Též vykládala, že má sousedy z ústavu a udá je na družstvu, přesně jsem to nepochopil. Vitásek mi přinesl porno na CD a měl přitom nechutné poznámky. Kakof nepřinesl nic a nadával, že musí pít krabčák, že u mě nic lepšího nikdy nedostane. Jana (od Kakofa) mi řekla, že jsem debil, sadista a nenažranec. Pak šli zase všichni domů.

Před časem jsem psal o svém řádění na ataristické konferenci. Podíval jsem se tam znova, jak ataristé pokračují. Je to opravdu banda šmoků, právě se navzájem vylučují z konference za používání přezdívek. Úroveň většiny konferencí je mizerná, ale tihle ataristi, ti jsou výjimečná sbírka kuriozit.

Sobota 7   Pořád je mi špatně.

Odpoledne jsem zajel k závodníkovi a cyklistickému guru Janu Hlaváčkovi do Jundrova, abych získal informace o údržbě kola a dalších bicyklových záležitostech. Úplně mě narval všelijakými radami, domů jsem se vrátil až večer, bohužel zase s pořádnou horečkou. Kromě chvályhodné snahy naučit mne údržbě kola a správné technice jízdy se o mém stroji vyjádřil nepěknými slovy "plečka" a "na řepu dobré". Pak se mi pokusil ohnout rám, ale to se mu nepovedlo, tak do sebe raději naklopil kafe a dva fernety. To jsou ti vrcholoví sportovci.

Pátek 6 Asi prodám televizi, zjistil jsem, že se na ni skoro vůbec nedívám. Jestli si ji nechám, tak kvůli teletextu.
Čtvrtek 5   Pořád prší. Je mi zle. Nesnáším, když mě bolí v krku.
Středa 4 Fuj, dostal jsem strašný kašel a rýmu a je mi blbě. Do krku si stříkám nějaký divný spray, točí se mi po něm zábavně hlava.
Úterý 3   Byl jsem s Blablí a jejím děckem na pískovišti a předváděl jsem, jak jsem obratný bicyklista. Když jsem spadl poprvé, Blable se přihlouple řehtala, ale přešlo jí to, když jsem spadl podruhé skoro přesně na dítě. Začala mi hrozně nadávat, že jsem ho chtěl zabít. Potřetí jsem spadl až u baráku, když jsem se pokoušel vyskočit na obrubník, ale to už se nesmála, protože tam nebyla.
Pondělí 2 Nabalil jsem na kolo většinu věcí z těch, které povezu do Maďarska. Není toho zase tak moc, jak jsem se obával. Asi tentokrát nepotáhnu tu šlapací pumpičku co minule, i když se s ní pumpuje moc dobře, je příliš těžká a velká.
Neděle 1      Už asi týden s Blablí nemluvím. Je to fajn.

 

Březen 2001
 
Sobota 31 Zjistil jsem, že ta svářecí souprava stojí asi čtyřicet tisíc, to bych levněji sehnal nové kolo, spíš dvě. Blbá rada.
Pátek 30   Jirka Burýšek mě v práci chvíli poslouchal, když jsem líčil, jak se nyní zabývám údržbou kola a potom si ťukal dlouho významně na čelo. A z cyklistické konference mi přišel mail:

Když si čtu proti jakým poruchám se chceš zabezpečit, tak si myslím, že bys měl s sebou mít určitě i přenosnou svářecí soupravu. Existuje jen asi sedmikilová, s malými bombami s kyslíkem a acetylénem, to hravě uvezeš. A dá se na to i přidat bomba s héliem a můžeš svařovat v ochranné atmosféře.

Dělají si z člověka jenom srandu, ale pořádně mi neporadí nikdo.

Čtvrtek 29 Ondra mi vysvětlil, jak se centruje kolo, ale neřekl mi, že tři otáčky centrovacím klíčem jsou moc. Pustil jsem se do toho s takovou vervou, že jsem z ráfku vyrobil za chvíli něco jako vlnitý plech. Dalo mi hroznou práci to uvést do původního stavu, ale později jsem dokonce dokázal kolo opravdu vycentrovat. Jsem skvělý, brzy si možná dám na dveře ceduli "Drobné opravy a údržba kol". 
Středa 28  

Zasmrádlé maso podle Howadoora

Zasmrádlé maso připravíme stejně jako jindy, ale hodně ho opepříme, polijeme chilli omáčkou a moc k němu nečicháme, když ho jíme.

Úterý 27 Pěkně jsem se projel (asi 70 km), ale ujel mi nějaký invalida na speciálním kole a pak ještě stoletý stařík na horském kole. Musím seštelovat přehazovačku.
Pondělí 26  

Čínská polévka po Howadoořím způsobu

Do vařící vody vhodíme jednu čínskou polévku (instantní nudle + pytlík s kořením), rozklepneme vejce, přidáme sterilované zelí a vydatně okořeníme něčím pálivým, pepřem nebo chilli kořením.

Neděle 25

Přišla Blable a že prý potkala Ivču, Pepovu manželku. A ta jí vykládala, jak pekla včera čokoládový dort, protože odpoledne čekají návštěvu. Blable teď pořád přemýšlí, jak by se k Pepům pozvala, aby ten dort dostala. Nakonec se rozhodla, že tam zavolá a řekne:

"Ahoj, co kdybychom odpoledne přišli na návštěvu? Jo, já vím, že čekáte hosty... nakonec nevadí, tak já si aspoň pošlu pro ten dort... stejně poslouchat ty vaše zbleby... celý bude stačit."

Teď ze mě, mlsná potvora, mámí, abych tam raději zavolal já a ten dort domluvil sám, aby to prý nebylo tak nápadné.

Sobota 24   Jako včera, dopoledne mlha, odpoledne lije. Mám hlad.

V deset jsem se vyplížil ven, v batohu žďárák, že budu testovat jeho odolnost v dešti. Všude hnusné bláto, psí lejna, všechno dobluté od opilců a na poli výmoly a výkopy, na krok nebylo vidět. Tak jsem se zase s proklínáním vrátil.

Pátek 23 Odpoledne jsem měl jet do Orlických hor, ale není z toho nic, snad až za deset dnů. Udělal jsem menší úpravy stránek - únor a předchozí měsíce jsem přesunul do staršího Zápisníku, tenhle soubor byl už moc dlouhý. Konečně jsem upravil mapu Chamonix, ale je hrozně veliká (7 mega). Už zase funguje návštěvní kniha, ale nevím jak dlouho jí to vydrží.

Po obědě jsem se byl projet na kole, celou dobu děsně lilo a vrátil jsem se úplně mokrý. Blable viděla, jak ze mě crčí voda a začala lamentovat, že se určitě nachladím, že jsem musel strašně promrznout, co jí to dělám, že si mám jít lehnout a pít celý večer teplý čaj a podobné zženštilosti. Nevím, co ji to zas bere.

Na www.accuweather.com hlásili, že odpoledne má být "několik málo" přeháněk. Vyšlo jim to, byla jen jedna. Začala asi ve dvě a teď je deset a ona se pořád ještě přehání. Zítra má jich být zase "několik málo", to se mám na co těšit. Ale k něčemu je to dobré - zítra pozdě večer se vyplížím s batohem do lesa a otestuji, jak se chová žďárák za deště.
Čtvrtek 22   Ondrovi jsem vylíčil, jak jsem jel poprvé na novém kole, jež má brzdy zvané vébrejky (V-brakes), které jsou děsně účinné a jak je člověk trochu zmáčkne, tak kolo stojí a on letí dál. A že jsem předtím na svém starém kole měl brzdy, co vůbec nebrzdily, a tak jsem na to nebyl zvyklý, zarval jsem za páčky co jsem mohl a už jsem byl na nose. Ondra si to vyslechl a chmurně zahučel:

"Pozdě."

"Co pozdě?"

"Vykládáš to pozdě. Já si je na staré kolo nechal namontovat před čtrnácti dny."

"Aha... no a?"

"No a taky jsem zabrzdil.", procedil Ondra skrz zuby.

Z konference "Programování v C/C++ a Visual C++ (cecko@pandora.cz)" na Pandoře:

Dotaz: 
Nazdar lidi, řeším problém jak se dostat na fullscreen s OpenGl. Zvládnu to bez problemů s knihovnou Glut, ale jakmile chci to samé dělat pomocí MFC, nic. Používám ChangeDisplaySettings, vrátí se úspěch (0). Na 98 monitor blikne, je vidět snaha o přepnutí do fullscreenu, ale okamžitě se vše vrátí zpět, na NT už vůbec nic. Co mám dělat?

Odpověď:
* vezmi hnědou lepící pásku
* zobraz OpenGL v okně
* všechno, co je na monitoru, ale není OpenGL, přelep hnědou lepící páskou
* máš OpenGL ve full-screenu

Reakce:
Skvělý nápad. Až to budu chtít promítat na zeď, vysekám vše okolo.

Středa 21 O víkendu jsem řádil na ataristické konferenci, kde jsem barvitě popisoval, jak skvělá jsou Windows, jak je Linux bídný systém, Atari neexistuje a freesoft není nic jiného než matlácké zpotvořeniny neschopných šmoků. Z odpovědí rozvášněných ataristů ocituji pár nejlepších úryvků: "...pak se hned vidí, jak je blbý", "táhni idiote i se svými žvásty", "jsi dolarama prolezlý agent Microsoftu", "těm jako seš ty de akorát o prachy", "tupec, v životě neviděl počítač", "nepiš nám ty nesmysly", "je třeba si to s ním vyřídit ručně", "jsi typický odstrašující příklad", "úmyslné plácání nesmyslů jen za účelem spamu může dělat jenom totální kretén", "já tě tu mít po ruce tak ti asi urvu hlavu", "nakopat do análu" a "zkurvenej bastarde". Jak vidíte, výsledek docela pěkný, dobře jsem se pobavil. Ještě teď mi chodí maily na soukromou adresu, i když jsem se už zase z konference odhlásil. A to stačilo jen nenápadně zmínit, že Microsoft Word je dobrý program a už to jelo. Jenom lituju, že mi stále nefunguje návštěvní kniha, navedl bych je tam a hned by byla plná šťavnatých kleteb!

Odpoledne jsem se chtěl projet kousek na kole, ale sněží, prší a fučí, žeru chleba s makrelou, co jí Blable říká "uzenáč", koukám z okna a čekám, až se zkompiluje program. Ani do knihovny nemůžu, neb je tam dnes zavřeno. Bída. I když ne tak velká, jakou popisuje praštěný ouřada ve svém deníku, kde dnes napsal, že se rozhoduje, jestli si má dát k večeři teplou vodu nebo si může dovolit přikousnout k ní plesnivou kůrku, nalezenou v popelnici.

Na mapě Maďarska jsem našel městys Tokaj, ale nevím, jestli je to ten s tokajským vínem, jelikož mám víno sice rád, ale nejradši ho mám se Spritem. To bude "Maďarský trojúhelník", Szeged - Debrecen - Tokaj.

Proboha, jak vlastně souvisí víno se Spritem s tím, že nevím jestli Tokaj je ten Tokaj? Už to s tím zenem začínám přehánět. Zítra jdu do firmy a nesmím zapomenout vzít Ondrovi hustilku, chtěl si ji prohlédnout. Asi zamýšlí ty své počítače přifouknout.

18:55 Sněží už celé odpoledne, čím dál víc a teď do toho ještě přišla bouřka. Skutečně, lítají blesky a hřmí.

Úterý 20   Jel jsem do práce na kole. Když jsem ho cpal na firmě do výtahu, šla kolem blbá úřednice z Aholdu a ptala se: "To jezdíte na kole i když je taková strašná zima? Vždyť zmrznete!". Popravdě a znechuceně jsem opáčil: "Jaká medle zima? Šak su zpocený jak prase." Fakt sice je, že ráno byla nula a když jsem se řítil šílenou rychlostí okolo pošty, tak ve vzduchu vířilo pár sněhových vloček, ale to jednak není žádná zima, jednak jsem skrz ně přehlídl odbočku, zarval za brzdu jako na starém kole, které nebrzdilo a udělal kaskadérský smyk, div jsem nehodil další tlamu. Takže ať mi zdřevnatělá byrokratka nevykládá něco o zimách.

S plánováním maďarské anabáze jsem skoro skončil. Mám hotovo 878 kilometrů do nejvýchodnějšího bodu, zbývá přidat etapu z Brna do rakouského Parndorfu, čímž se to zaokrouhlí na tisícovku. Návrat nemá cenu plánovat, jelikož se nabízí až příliš mnoho alternativ, kudy jet, a tak se raději rozhodnu až na místě podle situace. Už se těším na královskou etapu ze Szegedu do Debrecenu, protože mám rád segedínský guláš i debrecínské párky. Celá cesta bude mít asi 1800 km a bude na ni zapotřebí nanejvýš čtrnáct dnů.

Byl jsem pochválen šéfem, jak mi ten program pěkně funguje. Hm, po předchozích debaklech to potěší. Zítra se tomu zas budu věnovat celý den.

Už víc jak týden nefunguje návštěvní kniha. Nevím, co s tím budu dělat, zatím asi nic. Ostatně je půl deváté, tudíž čas utíkat do posilovny.

Pondělí 19 Mám naplánováno 727 kilometrů trasy kolem Maďarska, zbývá asi 1300. Píchnul jsem kolo, ale už je spravené. Zjistil jsem, že v ráfcích jsou moc malé díry, takže tam nedám duše s tlustším - automobilovým - ventilkem. Budu to muset převrtat nebo tak něco. Na internetu jsem našel hromadu informací o místech v Maďarsku, kudy pojedu. V angličtině, i když začínám zjišťovat, že maďarština není ani zdaleka tak nesrozumitelná, jak se všeobecně tvrdí. Například útca = ulice. Z webu města Makó jsem stáhl cibuli, asi ji tam pěstují. Elérhetőségünk megváltozott!
Neděle 18   Rozhovor s Petrem:

"Poslyš, ty pořád píšeš o tom zenu, co to vlastně je?"

"Zen? Zen je probuzení, je to uvědomění si vlastní božské podstaty, nalezení vlastního buddhovství."

"Žjóva! To je maso! Fakt, jo?!"

"Ne. Dělal jsem si legraci."

Sobota 17 O Maďarsku už je rozhodnuto, odjezd se odkládá někam mezi desátý až patnáctý květen. Je to špatné, protože tam bude omamující vedro, ale má to i výhody. Do té doby můžu kolo přezout, otestovat a hlavně najezdit pár set kilometrů, abych trochu zlepšil kondici. A vypracovat podrobný itinerář, už mám prvních 300 kilometrů. Na přechod Krkonoš vyrazím 30. března, tedy za čtrnáct dnů.

Pohádal jsem se s Blablí tak, že jsem v zuřivosti praštil pěstí do vypínače a rozbil ho na cimprcampr a Blable popadla věšák a třískla mě s ním do hlavy. Nenávidím ženské.

Večer jsem byl v posilovně nepochopitelně silný, šel jsem tam ospalý a úplně zhnusený, ale nabušil jsem nevídané výkony. Úplné rekordy, tedy osobní, rozumí se. Podivné. Přitom jsem za poslední tři měsíce nepřibral ani gram. Že by ty pochody? Možná, že bych mohl příští týden dát zas nějakou padesátku, jestli bude čas. Ale nejspíš nebude.

Vyřešil jsem konečně vleklý problém s nafoukáním kola, což byla drastická věc, která mě stála množství vzteku. Na kole, co jsem koupil, jsou totiž takové podivné úzké ventilky a já mám pumpičku se širokou koncovkou, na ventilky široké, automobilové. Pročež se nedá použít. K pumpičce ale byla redukce, kterou jsem - kupodivu - záhy našel a říkal jsem si, že mám vystaráno. Jenže to nefungovalo. Něco málo vzduchu jsem dovnitř naládoval, ale dál už to nešlo. Jet se na tom sice dalo, ale nebylo to nic moc. Tak jsem se vyptával v práci, jak to řeší ostatní a všichni mi svorně řekli, že oni nafukují kolo u pumpy. Pročež jsem zajel k benziónu a tam neměli kompresor. U druhého ano, tedy přiložil jsem koncovku k ventilku, ozvalo se pfúúúúú a všechen vzduch z kola, který jsem tam tak pracně namlátil, byl venku. Po lítém zápase s kompresorem a zuřivém proklínání Ondry, který mi to s tou pumpou nejvíc radil,  jsem něco málo vzduchu dovnitř zase narval, ale byla ho sotva půlka množství, se kterým jsem k pumpě přijel. Znechucen odjel jsem domů.

Dnes ráno jsem se vydal do obchodu, abych zakoupil nějakou lepší hustilku, ale měli tam jen nějakou amorálně drahou (495 korun!) a ke všemu měla stejnou koncovku jako ta, co mám doma. Bystrou úvahou dospěl jsem k tomu, že tedy mají také nějakou redukci, třebas lepší než je ta, co mám já. Měli! Stála 28 korun a jde to s ní nafoukat úplně dokonale. Pročež jsem doma namlátil do duše strašné objemy vzduchu a teď jezdím rychle, ale s obavami, kdy mi kolo exploduje.

Recept na tuňákový salát dle Howadoora

Zakoupíme konzervu tuňáka ve vlastní šťávě, bílý jogurt, pytlík mražené kukuřice, koření na ryby a něco rohlíků. Kukuřici strčíme na tři až čtyři minuty do mikrovlnné trouby, kdo troubu nemá, tak ji lehce a krátce podusí nebo povaří a sleje vodu. Přidáme koření, tuňáka a jogurt, zamícháme, přisolíme, připepříme, přioctíme a požíráme s rohlíky.

Pátek 16   Přišel mail:

...nechcem byt blby, ale prislo mi smiesne ze sa chystas do toho Pakistanu, dostal som totiz minuly tyzden maila s takymto obrazkom pakistanskej zeny. ( vid attachment ) Tak bacha na to chalos, nieze tam budes balit nejake babulky !  ;))

vpred !

Zaac

Čtvrtek 15 Dopoledních 49,5 km jsem ušel za 8:26, tentokrát bez běhání a bez efedrinu. Čas na 43 km jsem měl 7:03, což je o půl hodiny lepší než minule, ale není to tím, že bych měl lepší kondici, spíš, že jsem to minule flákal. Přišel jsem v jednu, právě včas, teď programuju a venku lije. Příští týden si dám asi s pochody pokoj, spíš budu dělat nějaké vyjížďky na kole. Ale než se pustím do stovky, rád bych ještě alespoň čtyři padesátky ušel.

Blable mi dnes neposlala ani jednu SMS-ku.

Středa 14   Blable vlčí. Je čím dál vzpurnější a drze odmlouvá. Jestli ona nezačíná s tím feminismem! Nemám čas se tím zrovna zabývat, ale o víkendu to pořeším.
Úterý 13 Od Zdeňka Josky, který organizuje trek v Karakoramu, přišla objemná obálka s mapami a jinými materiály, které mám naskenovat, nastudovat, přeložit, a dát na web. Ještě tak kdyby k tomu připsal, kdy to mám stihnout. Šéf měl dnes ve firmě proslov, ve kterém nám vylíčil, že to, co se plánovalo na příští rok a půl, musí být hotovo do konce června, jinak firma zkrachuje. A Alena napsala Blabli dopis, ve kterém se vyjadřuje pohrdavě o mne a mužích vůbec a nabádá jí ke vzpurnosti. Jedinými úspěchy dnes bylo zakoupení sady imbusů a zjištění, čím řádně nafoukat kolo - šest dotázaných cyklistů mi shodně řeklo, že nejlepší je dojet k pumpě.
Pondělí 12   Práce, stále jen práce. Musím si zajít pro kolo. Bolí mě úděsně v zádech. Stránku o treku v Pákistánu jsem zaregistroval na Na Vrcholu. Už mám kazety ze Slovenska i z Islandu, ale kdy bude čas je nasamplovat a dát na web, to opravdu nevím. Předělal jsem Plány. Brzo provedu zjednodušení - sloučím tři stránky různých nepodstatných informací do jedné. Stejně sloučím starší Zápisníky a seřadím je opačně, od nejstaršího k nejnovějšímu. Jestli proti tomu někdo něco má, tak ať se ozve, ale myslím, že je to všem fuk.

10:20 Jdu pro kolo, co jsem ve středu koupil. Úplně se děsím, co bude zač. Nesmím zapomenout zeptat se, jak se mění řetěz, čím to mám nafoukat a koupit klipsny. Jestli bude čas, ve čtvrtek dopoledne chci jít padesátku, tentokrát poctivých 50 km. Ale už bez efedrinu, bojím se, že bych pak šel a koupil bagr nebo ještě něco horšího. Blable mi nadává, že jsem feťák a vyhrožuje, že mi ten efedrin sebere.

11:10 Už jsem zpátky i s kolem. Nějakou velkou důvěru ve mě nebudí, ale teď není čas jej vyzkoušet, musí se programovat.

18:15 Všechno už jsem naprogramoval a tak jsem si řekl, že vyzkouším nový bicykl. Teď už jsem zpátky, jsem celý dodřený a mám naražený a oteklý loket, hodil jsem převelikou tlamu. Kalhoty jsou nadranc a nevím, v čem zítra půjdu do firmy. Ať je to kolo jaké chce, rozhodně brzdy mu brzdí. Zítra musím koupit imbusový klíč.
Neděle 11 Není čas, spousta práce. Chodí pitomé maily o pokousaných psech. Blable jí broskve z piksle.
Sobota 10   Už jsem to spravil. Programování. Večer jsem dostal obrovský kus vařeného masa. 
Pátek 9 Práce, zhroutil jsem počítač a majitelka vřeští, že tam má data. Už třetí měsíc není v televizi nic ke koukání, hurá!
Čtvrtek 8   Už zase katastrofy, já ubohý, znova tlaky do hlavy.

Mám moc práce, ale když ráno přišla Blable, tak jsem vstal od počítače a šel uvařit kafe, nic zlého netuše. Jenže Blable si z dlouhé chvíle četla mé stránky a když jsem přišel s kávou, tak mi začala nadávat: "Tak jsem si četla ty tvé nesmysly a to jsem si nemyslela, jaký ty jsi narcis! Pořád tam píšeš jak ty někam chodíš, jak ty něco děláš, jsi do sebe zahleděný sobec! A ještě si myslíš, že to někoho zajímá, jenže to se pleteš, nezajímá to nikoho, ty budižkničemu. Jsi odpudivý sebestředný egoista! Neseš kafe? Dej sem!" Jal jsem se jí oponovat, že občas to asi někoho zajímá, když mi lidi i maily posílají, dokonce i ženy... a to byla velká chyba. Blable obvykle sotva umí něco napsat ve Wordu nebo udělat tabulku v Excelu, ale najednou byla náramně chytrá a přesto, že jsem jí to blekotavě vymlouval, řka, že jsem se s těmi ženami spletl a že to není žádná pravda, nastartovala si Outlook a bohužel záhy našla ty maily a hned je všechny pečlivě prostudovala, zvláště ty od žen. Ojojoj, to byla smršť, to bylo vřeštění! Jako bych za to mohl, co mi kdo pošle. A když slušně odpovím, tak to snad taky ještě není nic, kvůli čemu by musela tak vyvádět, no ale říkejte to Blabli.

Abych ji alespoň trochu uklidnil, musel jsem jí slíbit, že napříště budu psát raději o ní, jelikož je mnohem zajímavější než já, že budu psát o tom, co dělá, kam chodí, jak se vybraně obléká a jaké má milé děcko, co mi ho sem každou chvíli přinese a ono pak pekelně vříská, abych nemohl pracovat, ale teď budu muset psát, jak ho skvěle vychovává, aby z něj nebyl sobec a asociál jako jsem například já.

To se máte na co těšit.

Jenže až někdy po víkendu, protože teď mám opravdu moc práce a žádná aktualizace nejméně do pondělka nebude.

Teď mne napadá, že Blable nemá email. Alespoň to je na věci pozitivní, protože by jí určitě psali nějací chlapi a to by mě rozlítilo a musel bych něco rozbít.

Středa 7 To zas byl den. O půl šesté ráno jsem vyběhl rozjařeně a praštil sebou na náledí. Ze čtyřiceti kilometrů jsem udělal díky bloudění 43. Fantozziho bomba se osvědčila snad až trochu moc - udělal jsem hrůznou věc, nad níž se každý pravověrný turista zhnuseně otřese. Část cesty jsem utíkal. Polehčující okolností nechť mi je to, že jsem byl pod drogama, bylo to jen pár kilometrů a skoro pořád z kopce. V jednu jsem byl doma, celkový čas 7:35 je dost mizerný a na stovku, která je limitovaná dvaceti hodinami (myslím) to nestačí. Jenže efedrin a další lektvary nechtěly pochopit, že už je po všem a vyhnaly mě o půl druhé do posilovny, kde jsem hodinu dřepoval. Ale jen tak decentně, alespoň doufám, že zítra vstanu. Když jsem pak šel do šatny, stál tam zlý bratr a já mu naivně pochválil bobule, co mi včera prodal. "Ten efedrin dělá divy!", řekl jsem mu. Zlý bratr se zajímal, co a jak, tak jsem mu vylíčil, jak jsem strávil dopoledne a to jsem neměl dělat. Zbuzeroval mě jak malého kluka! Nadával, že takhle akorát zhubnu a že jestli chci běhat maratóny a vypadat jak kostlivec, tak že nechápe, proč vůbec utrácím prachy za posilovnu, že jsou to vyhozené peníze a že místo zmateného běhání bych měl radši žrát maso a zvedat pořádné váhy. Byl úplně vzteklý! Když se vyřval, tak jsem se odplížil schlíple k šatně, zmáčknul jsem vypínač, abych rozsvítil a praskla žárovka. Zlý bratr se na mě podíval s naprosto znechuceným výrazem a procedil mezi zuby: "No jo, to se dalo čekat...". Od teď jsem v posilovně za debila.

Ale ty bobule a dryjáky pořád pracovaly, a tak jsem běžel do bankomatu a pak do obchodu, kde jsem koupil bicykl. Stále jsem však byl zcela nepříčetný, vlastně se to ještě zhoršilo, tedy jsem vrazil do potravin a asi dvacet minut hledal v regále máslové sušenky, přičemž jsem funěl jako lokomotiva a stále mnou lomcovalo těžko zvladatelné nutkání začít po obchodě pobíhat s vozíkem a ďábelsky řvát. Ten regál měl na délku sotva dva metry a jen čtyři police, ale stejně jsem sušenky nenašel. Po dvaceti minutách je našla prodavačka, samozřejmě jsem na ně celou dobu zíral. Se sušenkami jsem se odvalil domů, kde jsem se pak ještě asi hodinu na gauči vydýchával, než to přešlo. Příště s tím dopingem budu opatrnější. 

Teď už jsem vcelku v pořádku, zbytek dne až do noci mě čeká programování. I pracovat je třeba.

A v pondělí se půjdu podívat, co jsem to vlastně koupil za kolo.

Úterý 6   Začíná to vypadat, že v září pojedu do Pákistánu. Zatím pomáhám dělat web na lákání nevinných obětí.

Přeměřil jsem znova zítřejší dopolední trasu a vyšlo mi místo třiceti sedmi čtyřicet pět kilometrů. To je nějak moc. Musím to změřit jiným způsobem, tolik bych za dopoledne nezvládl. Stejně se mi udělá puchýř, já to vím, aúúúú, už teď mě to bolí, úplně to cítím, jak se mi ten puchýř dělá. Rozhodl jsem se, že vyrazím už v pět ráno, abych byl doma k obědu nebo alespoň do dvou. V posilovně zakoupil jsem něco podpůrných prostředků a namíchám si z toho výživnou Fantozziho bombu - kofeín, kodeín, heroín, kokaííín... Na těch pár kilomětrů to sice není v podstatě k ničemu, ale stovka se jde přes noc a chci vyzkoušet, jestli to řádný dopingový mix usnadní.

Konečně se objevilo pár zápisů v návštěvní knize, jen tak dál. Zatím jsou to pěkné nesmysly.

Nepříjemná věc! Bohužel se mi hatí plány na jízdu na kole po Maďarsku. Ne že bych tam nejel vůbec, to rozhodně ne, ale můj krásný termín na počátku května obsadily hnusné povinnosti. Nebo alespoň hrozí, že jej obsadí. Teď přemýšlím, jestli v takovém případě pojedu spíše v první půlce dubna, nebo naopak až v druhé půlce května. Jedno je horší než druhé. Jdu vařit doping, ať je na ráno pěkně vychlazený.
Pondělí 5 Vyzkoušel jsem program WAVClean na odstraňování ruchů a šumů z nahrávek, zdá se, že jakési zlepšení je patrné. Kazety má teď půjčené máma, ale po víkendu se dám do samplování a na stránky časem přibudou i nějaké zvukové záznamy. V návštěvní knize stále nic, proč já se s tím dělal? Na středu dopoledne jsem si naplánoval 37 kilometrů, musím trochu trénovat vytrvalost.

Vitásek poslal mail plný nadávek, ve kterém mi vztekle vyčítá, že jsem to já, kdo způsobil, že on ráno nevstal z postele a nešel s námi na pochod. Prý ho to celý víkend mrzelo a já jsem ten, co za to může. Měl by navštívit psychiatra, šmok pošahaná.
Neděle 4   Práce, plavání a dřepy v posilovně. Nepříčetný Vitásek tvrdí, že včera ráno vykouknul z balkónu, zjistil, že prší a z toho usoudil, že se žádný pochod nekoná.
Sobota 3   Karel a já jdeme padesátku kolem Brna, trotl Vitásek ráno nepřišel. Čekali jsme do sedmi, pak jsme šli sami. Tentokrát jsme to ušli - až na obvyklé Karlovo fňukání v poslední třetině - zcela bez potíží. Čas 10:58 je vcelku bídný, ale o nic nám nešlo, třičtvrtě hodiny jsme seděli v hospodě a hlavně nikdo vlastně přesně neví, jak to bylo dlouhé.
Pátek 2       Včera nebylo dvacátého devátého února, ale prvního března! Pozoruhodné. Dneska zase sedím na firmě, ale stejně pořád nic nefunguje.

Konečně jsem zprovoznil návštěvní knihu, jenomže mi tam nikdo nic nepíše. Magor Neff sice článek zveřejnil, ale tu původní verzi! Já se s tím přepisuju a on tam dá tu, která se mu zdála dlouhá. Kálím na Neviditelného Psa, už tam nic posílat nebudu.

Na www.audionet.cz jsem našel odkazy na software, který prý umí odstraňovat šum z nahrávek. Už delší dobu přemýšlím, že bych mohl nasamplovat své záznamy z cest, mám jich tady asi patnáct kazet, ale trochu mi vadilo, že technická kvalita není zrovna skvělá. Možná, že tímhle by se dala zlepšit.

Vitásek poslal mail, kupodivu zítra Karlovu padesátku půjde. Startujeme v 6:30 od Karla.


Únor 2001
 
Čtvrtek 29       Celý den sedím na firmě a pracuji, až se z kávovaru kouří.

Zatracené blbé skleničky! Všimli jste si, jak všude mají jenom malé skleničky? Pitomé malé nádobky, co by si v nich člověk nanejvýš rozdělával lepidlo, ale rozhodně se z nich nenapil. Debilní miniaturní pidi-mrti náprstky jak z domečku pro panenky. Vůbec nechápu, proč se tyhle nesmysly vyrábí a hlavně, proč si je lidi kupují? Co s tím chtějí dělat? Pazgřivé umulousané sviňky, nanejvýš to má dvě deci a kolikrát ani ne. Jak se z toho dá napít? Copak někomu na žízeň stačí vypít dvě deci? A jestli jo, proč vůbec pije, když evidentně ani žízeň nemá? Nevím jak vy, ale když mám žízeň trochu, potřebuji půllitr vody a když hodně, tak litr. Jenže o pořádný půllitr nezavadíte. V obchodě ještě ano, ale v domácnostech? A větší sklenici si ani nekoupíte! To mám pořád běhat k vodovodu? Nebo chlastat z květináče? Přijdete k někomu domů, on se vás zeptá, jestli se chcete napít a pak vám přinese zapšklé malinkaté cosi a ještě se tváří velkoryse! Nebo ve firmě, to je to samé. A hrnečky! Snad ani deci nemají a lidi vám v nich dají kafe a ani se nezačervenají! Proč vám místo toho rovnou nedají čtvereček pijáku, který namočili v instantním kafi? Tyhle zdrobněliny mi pijou krev. Pak nemá být člověk permanentně zuřivý, když je dehydrovaný jak dromedár. Nebo pivo - lidi pili pivo z půllitrů už v minulém století a průměrný chlap měl tehdy možná metr pětapadesát! Nebo tak nějak, přesně nevím, ale rozhodně byl o dost menší. Jenže já mám o nějakých třicet centimetrů víc a pořád mám pít z půllitru? A co třeba Macek, což je můj kamarád, má dva metry a sto deset kilo? Ha? Copak všichni výrobci, obchodníci nebo kdo za to může jsou zakrslíci? Já říkám, že je to lumpárna.

Poslal jsem text o výstupu na Lysou Horu do Neviditelného Psa a opovážlivý Ondřej Neff mi odpověděl, že prý je moc dlouhý. Nejhorší na tom je, že má úplnou pravdu. Profík špatná. Opravdu jsem tam měl spoustu strašlivých stylistických chyb, hlavně neustálé nadbytečné používání ukazovacích zájmen a slov jako "asi", "takový" a "nějaký". Všechno jsem vyházel. Výrazného zkrácení jsem nedosáhl, ale je to přece jen lepší. Budu muset probrat i ostatní věci.
Středa 28 Kakof překvapivě potvrdil, že v sobotu se koná třetí ročník Kakofovy padesátky, což jest již tradiční zimní pochod kolem Brna. Jmenuje se Kakofova padesátka, ale padesát kilometrů to nikdy nemělo. Původně jsme chodívali asi čtyřicet pět, možná čtyřicet sedm, kolik to bude tentokrát se ještě uvidí. Minulý týden tvrdil i Vitásek, že by šel, ale teď mlčí jak zařezaný, na poštu neodpovídá, což nejspíš znamená, že se snaží vymyslet nějakou výmluvu, proč se nemůže zúčastnit. Jsem zvědavý, kdo bude tentokrát nemocný - jestli on, jeho žena řečená Ohava nebo oba. Nesmím zapomenout vzít si s sebou foťák, mohla by z toho být zajímavá reportáž, jak je Karel po třiceti kilometrech úplně groggy a plazí se závějemi k nejbližší zastávce autobusu.

Vyvolávači filmů si pospíšili, už mám fotky z Velké Fatry a několik (z konce filmu) z Novohradských hor. Nevím, jestli mi na to zbude čas, ale v pátek se je pokusím naskenovat. Několik z nich vcelku ujde.
Úterý 27 V došlé poště jsem našel odkaz na stránky o zimním přechodu Roháčů, který jejich autor uskutečnil letos od 10. února, zrovna když jsem byl na Velké Fatře. Ty stránky jsou docela pěkné, je tam i dost fotek, až má člověk chuť tam jet. Též přišla síla jiných mailů, jenže já mám spoustu práce s programováním a tak odpovím až postupně.

Dal jsem vyvolat film, příští týden s trochou štěstí budou nějaké fotky z Velké Fatry a něco málo z Novohradských hor, ale tuším, že za moc to stát nebude.
Pondělí 26   Už jsem zase zpátky doma. Vcelku mě ty Novohradské hory nijak moc nenadchly, ony jsou to spíše takové oblé kopečky. Převýšení nejvýš 300 metrů. Jak se ukázalo, i když jsou v televizi hrozivé zprávy o sněhové kalamitě, tak kolem Českých Budějovic není sníh skoro žádný a ani v okolí Nových hradů ho moc není. Nahoře bylo asi půl metru sněhu, v podhůří zhruba pět centimetrů. První noc mrzlo docela slušně, bylo skoro mínus patnáct, druhou se oteplilo na mínus deset. Dalo mi docela práci se ve všem oblečení, co jsem měl, narvat do spacáku, ale pak už bylo dobře. První noc jsem strávil kousek od Nových Hradů, v místě zvaném Veveří, kde má být podle mapy rekreační oblast a rybník, který tam ale nebyl. Našel jsem už za tmy na kraji lesa suché místo bez sněhu, uvařil polívku a klobásu a šel spát. Další den jsem přes Pohorskou Ves dorazil do Pohoří na Šumavě, kde ale vcelku nic nebylo a navíc vypukla velká chumelenice, takže jsem se zase stáhl zpátky a odjel autobusem do Trhových Svinů, kde jsem kousek za městem u rybníka přespal a velmi brzo ráno odjel domů. Náhodou všechny spoje na sebe navazovaly, takže před polednem už jsem byl zpátky. Jestli tam ještě někdy pojedu, tak ne v zimě a na kole. A ještě něco - příšerně mě rozzuřilo, jak byly všude cedule "Restaurace 3 km - otevřeno celoročně" a "Teplá jídla po celý den" a jiná lákadla, ale když se tam člověk doplahočil, tak tam bylo všechno zabedněné a dveře zarýglované. Jdou to prašiví parchanti a zasloužili by polenem přes hřbet. Kromě Nových Hradů bylo zavřeno všechno úplně všude, nikde žádný bufet, hospoda, nic. Jenže v Nových Hradech jsem zase neměl čas někam zajít. A v Trhových Svinech v jedné hospodě nevařili a v druhé se na mě dívali jak na nejhoršího otrapu (jmenuje se to Staročeská restaurace, ten pajzl). Ještě že jsem si vzal vařič.
Neděle 25 Potuluju se po Novohradských horách.
Sobota 24 Jsem na atariádě v Českých Budějovicích a večer jedu do Nových hradů.
Pátek 23 Zas musím ráno vstát
Ve fabrice zařezávat
V Burgasu shánět drát
Do letadel ho dávat

Když jsem tuto píseň dnes náhodou zaslechl v rádiu, tak jsem si jednak řekl, že už to kafe od Dáši skutečně nesmím pít, protože má ještě horší účinky, než jsem původně myslel a druhak, že jsem úplný žabař, protože tak úžasný text by mě asi nikdy nenapadl. Teď balím batoh a mám v něm pořád podezřele moc místa. Půl dne strašně sněžilo a zítra má taky sněžit a pozítří ještě víc sněžit, takže mě asi v noci zasněží a bude to. Ráno si budu moct vyzkoušet, jaké to je, když na člověka spadne lavina. Neprozřetelně jsem zakoupil mapu Krkonoš a navíc zjistil, že z Brna do Harrachova jede hned několik znamenitých přímých autobusů, a tak teď přemýšlím, kdy by byl na Krkonoše vhodný termín a koho bych asi tak zlanařil, aby jel se mnou. Sakra, tak to vždycky skončí, když si koupím nějakou pitomou mapu. A to už delší dobu přemýšlím o tom, že si najdu jiného koníčka, že celé cestování je jen ničemné ježdění sem a tam a úplně pro kočku.

Abych ten batoh aspoň něčím naplnil, přibalil jsem si foukací harmoniku a můžu si v noci vyhrávat, až mi bude zima.

Byl jsem se podívat ve městě na kola, protože je nejvyšší čas nějaké zakoupit, abych ho mohl před Maďarskem náležitě vyzkoušet, jenomže tam mají až příliš velký výběr a já tomu vůbec nerozumím a jsem z toho úplně paf a mám sto chutí ani nic nekupovat.

Čtvrtek 22 Do firmy jdu až zítra, dnes jsem jenom opravil nějaké překlepy a nedodělky na starších stránkách. Do plánů jsem přidal fotku výstupové trasy na Mont Blanc. Včera byla děsná vichřice, večer jsem neprozřetelně otevřel okno a pak jsem to půl hodiny uklízel a ještě jsem byl rád, že se mi to okno vůbec povedlo zase zavřít. Zjistil jsem, jak to udělat, aby se po najetí kurzorem na link objevilo takové malé informační okénko s popisem, kam se tudy dostanete. Časem to zkusím přidat alespoň na titulní stránku.
Středa 21 Úplně zkolabovala má adresa na Psynetu, takže nefunguje ani howadoor@psynet.net, ani www.psynet.net/howadoor. Založil jsem tedy novou, howadoor@biosys.net a www.biosys.net/howadoor. Bohužel to znamená změnit všechny odkazy na stránkách a také ve všemožných vyhledávačích. Ty na stránkách jsem změnil dnes, ale víc nestačím, jelikož mám spoustu práce. Na vyhledávačích to snad stihnu zítra.
Úterý 20 Včera jsem na web přihodil zprávu o zenové cestě po Slovenském krasu, kterou jsem podnikl loni koncem září. Protože je to poměrně dlouhý (na webové poměry) textík, tak jsem to chtěl alespoň zpestřit nějakými obrázky, pročež jsem neváhal a nakradl na webu haldy fotek z jeskyní a z hradů a kdoví čeho. Mohl bych z toho udělat klidně samostatnou vlastivědnou stránku, taková kvanta jsem toho našel. Nakonec jsem se na vlastivědu vykašlal a nacpal jsem tam místo toho obrázky vzteklých lišek. Když už se to přiboudle jmenuje Na posedu, tak proč tam nedat pro zmatení nepřítele ještě pár lišek? Jedna liška, požírající odpadky, mi zbyla, tak ji přidám sem.

Pondělí 19

 Seičó Macumoto: Mimo podezření - skvělá knížka povídek, těžko uvěřit, že to vydal Ivo Železný. Určitě si to někde půjčte nebo kupte. Zaujala mě zvláště ta poslední, o vraždícím horském vůdci. Nechcete se se mnou třeba někam vypravit? Mělo by se to vyzkoušet! Od chvíle, kdy jsem si to přečetl, mám intenzivní chuť páchat zlo.

Nějaké dobytče psalo v MF Dnes, že je třeba postavit co nejvíc dálnic, protože cesta k blahobytu se dá podniknout jen za volantem auta, řítícího se stotřicetikilometrovou rychlostí. Vitásek jásá nad sčítáním lidu a Pepův životní cíl je instalovat si doma Dolby Surround. Jen ten Karel je vcelku snesitelný, čte si Dostojevského a přemýšlí, jakou si má koupit rakev, ale Karel sám to nevytrhne. Jsem zhnusen lidstvem, zakoupil jsem proto litr vína a jdu provozovat zenovou meditaci.

Neděle 18

Batoh Patagonia
Karel mi konečně zapůjčil svůj lahvově zelený batoh Tatran 80, abych si ho mohl doma prohlédnout a vyzkoušet lépe, než to jde v obchodě. Zjistil jsem následující:

* ucho, za které se batoh zvedá, je umístěno POD těžištěm, takže celý batoh se okamžitě překlopí a prakticky není možné nabalený batoh takto zvednout. Opravdu nevím, který debil to navrhoval.

* vrchlík batohu nejde nasadit, pokud je batoh zcela naplněný - je na něm méně látky než v horní části batohu, jeho obvod je menší a ještě je stažený jakousi gumou. Skutečně skvělá věc.. To to nikdy nikdo nezkoušel? 

* popruhy, kterými se dá batoh stáhnout, aby měl plošší profil, vedou přes postranní kapsy, takže když je utáhnu, nelze ty kapsy otevřít a tudíž ani rozumně použít. Je to vidět i na fotografii o kousek níž. Kdo tohle navrhoval?

Když k tomu připočtu dle mého názoru zbytečně komplikovaný nosný systém, s příliš mnoha zranitelnými body a příliš velkou váhu samotného batohu, je to pro mne jasné - Tatran 80 od TrekSportu určitě nekoupím.

Jenže co tedy koupím? TrekSport vyrábí ještě batoh Patagonia, který je lehčí, má jednodušší nosný systém  a možná tyto vady nemá. Zkusím si ho prohlédnout v obchodě a uvidí se. Nemá sice postranní kapsy, ale stejně jsem došel k tomu, že bude lepší, když je zakoupím zvlášť a budu je brát jenom když je budu skutečně potřebovat. Kromě toho jsem si objednal katalog firmy Alpinus a taky je tu GemmaSport, třeba si nakonec nějaký batoh vyberu.

Sobota 17

Na stránky o cestě se žďárákem po Malé Fatře jsem přidal pár naskenovaných fotek. Jsou hnusné, ale zato vcelku malé.

Blbý Zápisník. Píšu sem samé nesmysly. Měl bych ho zrušit. Stejně to píšu jenom kvůli Aleně z Rychnova, aby měla co číst při pojídání jogurtů, které do sebe láduje místo pořádného oběda. Kdyby se aspoň ozvala a napsala, co sem mám furt psát. Takhle to brzo skončí tak, že tu budu psát nadmíru intelektuální žvásty o tom, jak mi v pokoji páchnou ponožky, které jsem tam nechal vyschnout na radiátoru, nebo nějaké podobné nesmysly. Přihodil jsem pár fotek ze sčítání labutí, ale je to snad ještě horší než předtím. Je to opravdový hnus. Šerednost sama. Radši půjdu napsat nějakou zprávu z cest.

Ozval se Pepa. Skvoš přežil, ale nelíbilo se mu to:

Moc mě ten squash nenadchl. To už mi přijde lepší badminton. Člověk si víc zahraje, ne že jen líce sem tam a tluče do něj míček odražený od stěny. Prostě mi to skutečně přišlo jako takový snobistický sport. Lidi tam seděli, kecali o tom, jak dělají skvělou reklamní kampaň pro Volvo a jak pojedou do Švédska, aby nasáli tu správnou atmosféru a tak. Kdyby vzali dvě rakety, opeřený míč a mlátili to před barákem, tak by se nemohli pořádně chlubit. Ale zato by si víc zahráli.

Pepa

Pátek 16 

  

Zase jeden šťoural nespokojená!!

12. února jsem napsal "dopsal jeden shnilý ouřada, že prý jede v březnu do Nízkých Tater, tak jestli nechci jet s ním". Tento deprivovaný maniak se nyní ozval a na jeho žádost uvádím na pravou míru, že není pravdou, že by žadonil o to, abych s ním jel do Nízkých Tater, nýbrž je pravdou, že se o tom, že jede do Nízkých Tater, pouze zmínil, a to, že tak činí v průhledném záměru, aby mě přiměl jet s ním, jsem si domyslel sám a nebylo to v jeho dopisu explicitně obsaženo. Kromě toho je pravdou, že v předchozím mailu podlézavě škemral, abych jej vzal na Fatru.

A dost. Už mě to štve. Tohle je Zápisník, není to protokol z policie ani zápis z laboratoře. A lidi, jako je ten otřesný úředník, který má drzosti dost na to, aby si ještě dělal své praštěné úřednické stránky, by si měli uvědomit, že tím, že se zařadili mezi ouřady, se vydělili ze společnosti slušných lidí a ztratili veškerá občanská a jakákoliv jiná práva a že když o nich někdo kupříkladu napíše, že mají tři nohy a na hlavě jim panáčkuje vypasená krysa, tak mají být leda rádi, že si jich, chátry, vůbec někdo všimne a ne ještě otravovat s žádostmi o upřesnění. Jsem opravdu znechucen chováním těchto podlidí, těchto zdeúřednických kreatur, olezlých přisluhovačů režimu a státních kolaborantů. Howgh.

A co howgh, žádné howgh, ještě klidně napíšu, že na těch stránkách ukazuje svůj totální nevkus a opilecký smysl pro estetiku, zvláště ohavná je textura v pozadí. A takové něco si stěžuje, že nejsem přesný...
Čtvrtek 15 Byl jsem ve firmě. Ondra stále sestavuje počítače a Athlony, pořád ty samé. Zjistilo se totiž, že se zasekávají - vždy po několika minutách až hodině provozu, případně kdy se jim zrovna zachce. Ondra celý den nedával, flashoval BIOSy, nahrával ovladače a zkoušel i různá zaříkávání. K večeru už tvrdil, že to funguje.

Od Pepy došel zoufalý mail, ve kterém se nebožák loučí se světem a kamarády. Jeho žena totiž nakonec prosadila svou a tak jdou v devět večer hrát skvoš. Pepa se toho strašně bojí, jelikož je mu každá sportovní aktivita cizí a navíc mu Vitásek v hospodě líčil, jaký je skvoš strašně namáhavý a nebezpečný sport, při kterém se každý hned zmrzačí a zohaví.

Na batohový dotaz do konference došlo několik odpovědí, z nichž jedna mě náležitě zviklala:

Ahoj,
mam taky tatran z cordury (akorat zakladni objem 70l) uz nekolik let. Prijde mi jako zbytecne velky a tezky batoh. To mas 80l. +10 nastavba +asi 14l kapsy. Je hruza se s tim tahat. Vazi to uz ke 3 kilum. Mam jeste 55 l. batoh co
vazi kilo a jezdim radsi vsude s nim. Pokud vsak nemuzes zredukovat vybaveni tak je docela fajn.

Mej se, Pepa

A co já teď? Už jsem byl skoro přesvědčený, že Tatrana koupím, ale teď nevím. Zvážil jsem totiž svůj starý batoh a má 1500 gramů a Tatran má podle údajů výrobce 2450, tedy opravdu o kilo víc. A to je docela dost. Prohledal jsem weby výrobců batohů a všechny osmdesátilitrové batohy váží okolo dvou kil, s tím se asi nedá nic dělat. A menší batoh nechci, malého batohu jsem si už užil až dost. K malému batohu abyste měli ještě velký hydraulický lis.

Zatím jsem se rozhodl, že si půjčím Karlův Tatran a narvu do něj všechny věci, které s sebou vozívám. Když se ukáže jako přehnaně velký, pak bych asi uvažoval o batohu Patagonia, který má taky 80 litrů, taky nástavec, ale jednodušší nosný systém a nemá postranní kapsy, proto je též o půl kila lehčí. A když prostoru dost nebude, tak se uvidí.

Kromě toho jsem zjistil, že nejlevnější a nejlepší je pro mě zajet si pro batoh přímo do podnikové prodejny v Břeclavi, kde ho jednak zaručeně mají a druhak je tam o skoro čtyři stovky levnější než v brněnském obchodě.

Večer jsem se stavoval u Karla, aby mi půjčil batoh, ale jeho žena mě nevrle vyhodila, že má Karel práci a mám přijít jindy. Chudák zotročený ubožák.

Ještě poznamenávám, že ten Pepa z toho mailu je nějaký neznámý Pepa a není to ten Pepa, jak spolu chodíme na pivo, ostatně ten pivní Pepa o batozích vcelku nic neví, protože sedí pořád doma.

Středa 14 

  

Batoh Tatran

Ten Zápisník je takový nudný a fádní... chtělo by to přinejmenším nějaké obrázky. Musím někde dofotit film a vrazit sem alespoň těch pár fotek z Velké Fatry. Zítra budu na firmě, tak zkusím naskenovat obrázky z nějaké starší akce.

Ohledně batohu jsem poslal dotaz do konference a několika známým, tak třeba poradí. Vlastně... co to blábolím, vždyť já tu zatím o batohu nic nepsal. Je to takto: můj starý batoh má úplně prodřené dno a nevypadá to, že by to byl někdo ochotný spravit. Proto chci zakoupit batoh nový. Karel si před časem koupil Tatrana 80 od slovenského TrekSportu a zdá se, že je s tím spokojený, takže přemýšlím o tom samém. Má to 80 litrů, nástavec dalších patnáct a dvě kapsy po sedmi. Vyrábí se ve dvou provedeních, z tkaniny Trekor (záruka rok) a z Cordury (tři roky). Já chci samozřejmě Corduru, potíž je v tom, že v obchodě, ve kterém jsem se včera stavoval, mají jen provedení z Trekoru. Je lacinější, tak ho asi objednávají přednostně. To zase tak nevadí, klidně si pro batoh dojedu do Blavy, ale stejně pořád váhám, jestli je to správná volba. A tak píšu dotazy. Karel mi slíbil, že si jeho bágl můžu půjčit a narvat do něj na zkoušku věci, abych věděl, jestli je dost velký. To podniknu asi zítra. Zatím jsem sem zkušebně vlomil alespoň obrázek pomocí FrontPage, abych to otestoval.

Díval jsem se na web Montany, se kterou jsem byl před třemi lety v Nepálu, jaké nabízejí zájezdy, že bych třeba případně zas někam tím směrem vyrazil. Dost mě to zklamalo, šíleně podražili (cca 70 tisíc!) a nenabízejí v podstatě vůbec nic nového. Z Montany asi nebude nic, pročež je načase vymyslet akci vlastní a sehnat případně někoho do party. Teď mám spoustu práce s programováním, ale o víkendu na to udeřím. Rozešlu hejna mailů, pověsím na web nějaký inzerát a třeba se někdo chytí.

Konečně mi přišel PIN ke kartě a tak ho zase můžu vesele zapomenout. Stálo mě to stovku.

Úterý 13

Zájemci o Mont Blanc, které sehnal Honza Dvořák, zatím všeobecně mlčí, jenom jedna holka se pobouřeně ozvala, když jsem rozeslal taktní mail, ve které jsem všechny varoval, že se o nikoho nebudu starat a kdo si myslí, že mu ponesu batoh a budu o něj pečovat, tak že si to myslí blbě. Explicitně jsem tam uvedl, že to varování je tam zvláště kvůli té holce. Tak se naštvala, což je dobře, protože já o žádné dámičky na horách nestojím. Každé ráno si to bude dělat pedikúru, namaže se to nějakým odporným dezodorantem a hlavně bude mít furt řeči. To už znám. Plete si to expedici se seznamkou a když je ve výpravě holka, tak chlapi zapomínají, že jsou tam kvůli lezení a nechovají se normálně. Leda potíže jsou s babama, fuj.

Jen tak letmo jsem vyzkoušel MS FrontPage 2000 a nevypadá to vůbec špatně. Mám k tomu jistou nedůvěru, neboť snad všichni, co dělají webové stránky, na to strašně nadávají.

S Pepkem, Vitáskem a Karlem jsem byl večer v hospodě. Hrozně jsem se vytahoval, jak sám samotinký sežeru vepřové koleno a pak jsem byl tím kolenem hanebně poražen a dojedl to Karel. To je tím, jak furt nic nejím, pak se mi smrskne žaludek a blamuju se. Pepa, Vitásek a Pepova žena Iva jdou hrát ve čtvrtek squash. Pepa má z toho panickou hrůzu, neboť Ivča prý chodí po bytě, neustále se rozcvičuje a skřípe přitom zuby: "Já ti dám do těla, to uvidíš!". Proto Josef tvrdí, že squash je hnusný snobský sport a nemůže jej hrát z ideových důvodů.

Vitásek se po nějaké době ožral tak strašlivě, že se s námi ostatními pohádal o sčítání lidu, kterého se debilně zastával. Vykřikoval na celou hospodu, že on se sčítat nechá a rád, že sčítání je třeba, aby stát byl informovaný, aby se o něj, o Vitáska mohl starat, že stát se o něj krásně stará, že mu dává všechno zadarmo, lékařskou péči a vůbec všechno, že stát je náš dobrodinec a bez něj bychom byli nahraní. A že kdo sčítání sabotuje (my ostatní) je hnusný rozvraceč a měl by se vystěhovat do Patagonie, že tam by viděl, jak hrozné je žít ve státě který se o občana nestará a nesčítá jej při sebemenší příležitosti. Tak tak strašně se ožral Vitásek. My ostatní jsme se mu sardonicky uchechtávali a domlouvali se, že jednak sčítání budeme sabotovat co nejúčinněji a druhak při nejbližší příležitosti spácháme revoluci, stát rozvrátíme, zavedeme anarchii a Vitáska ztrestáme.

Pondělí 12 

  

Vyhodil jsem dvě dealerky tak otřesným způsobem, že si to budou dlouho pamatovat. Oddělil jsem loňský Zápisník. Došel mail od Honzy Dvořáka, který měl svého času zájem o cestu na Island (pak ho to přešlo), že prý sehnal asi sedm potenciálních zájemců o výstup na Mont Blanc. Tak se uvidí, co z toho pojde. A ještě dopsal jeden shnilý ouřada, že prý jede v březnu do Nízkých Tater, tak jestli nechci jet s ním. Jenomže já celý den programuju a jsem poněkud unavený.

Neděle 11

Je krásně, modrá obloha a fotím jako magor. V poledne jsme v Ružomerku, sedíme v hospodě a radujeme se, jak nám to pěkně vyšlo. Pozdě večer už jsem zpátky doma.

Sobota 10 

  

Přes Ploskou a Rakytov docházíme večer na salašku v Nižnou sedle. Počasí je trochu horší než včera, víc sněhu a zataženo. Ale je to fajn.

Pátek 9

O čtvrt na šest ráno jsem v Banské Bystrici. Hlavní část výpravy přijíždí s půlhodinovým zpožděním z Ostravy v sedm hodin. Je nás osm a ze Starých Hor šplháme pod sjezdovkou na Krížnou a odtamtud po hřebeni Velké Fatry na chatu pod Borišovom. Je vcelku hezky a nahoře není ani moc sněhu, na jižních svazích skoro nic. Na chatě pijeme pivo a čekáme marně na kapustnicovou polievku.

Čtvrtek 8 

  

Ve 23:55 odjíždím autobusem do Banské Bystrice.

Středa 7

Už je mi vcelku dobře a tak balím batoh.

Úterý 6 

  

Horečku už mám menší, ale bliju pořád docela hezky.

Pondělí 5

Byl jsem si koupit lístek na čtvrtek do Banské Bystrice. Ženská u pokladny po mě chtěla jméno a příjmení, vůbec nechápu na co. Ale nakonec tam napsala ještě ráda dva křížky. Zas nějaká hovadina. Za chvíli budou chtít občanku, když si budu chtít koupit rohlík. Kromě toho mám horečku skoro čtyřicet a je mi děsně zle.

Neděle 4 

  

Měl bych už konečně odstřihnout ze Zápisníku minulý rok, už to zase začíná být příliš dlouhé. Ale nějak se mi nechce a je spousta jiné práce.

Sobota 3

Přišly fotky z Malé Fatry, ale nestojí to za moc, jenom jedna je jakžtakž slušná. Byla tam hrozná mlha.

Pátek 2 

  

Přišel mail ze Slovenska, je to pozvání k zimnímu výstupu na Gerlach. Nějaká parta tří lidí tam chce lézt a ptají se, jestli bych se třeba nepřidal. Jasně, že přidal! Předběžně jsme se domluvili na 1. dubna.

Čtvrtek 1

Samé programování. Já nevím, kde se tam ty chyby furt berou. Jednu opravím a deset nových se objeví.
 
Leden 2001
 

Středa 31 

  

Tak se zdá, že na CGI Freebies už to zase funguje. Ale ještě nějaký čas počkám, až to bude opravdu jisté.

Úterý 30

A je po návštěvní knize. Server CGI Freebies se včera večer odmlčel a je tuhý až doteď. Tak jsem zase všechny odkazy na knihu zrušil a je to. Uvidím, jak se dál situace vyvine, a jestli se ten server vzpamatuje, tak to zase zapnu. Víc než 24 hodin se nedalo přihlásit na Sweb , takže jsem nemohl nahrát změny svých stránek... neškodilo by tomu internetu trochu víc spolehlivosti.

Ondra včera a dnes sestavuje další čtyři Athlony, tentokrát dokonce gigahertzové. Včera se to obešlo bez zvláštních událostí, jestli něco ztropil dnes, to nevím, jelikož do firmy jdu až zítra. Tedy pokud se zítra pohnu, protože mě začalo zase hrozně bolet v zádech. Zajímavé je, že na druhé straně než obvykle a také to, že vůbec netuším, z čeho to může být, když jsem byl naposledy v posilovně v sobotu.

Vyhrabal o oprášil jsem starší textík Za krásami přírody, který pojednává o zimním výstupu na Lysou horu.

Pondělí 29  

 

To bych nikdy neřekl, jak může být složité zprovoznit návštěvní knihu. Cítím jako nutnost pochválit tady server, který ji provozuje - http://www.cgifreebies.org/ - jelikož je to jeden z mála serverů, který to dělá opravdu zadarmo a nenacpe vám do vašich stránek tuny nechutných reklam. Tak tu knihu vyzkoušejte, jestli to aspoň trochu funguje a jestli jsem ten zápas s horami zcela neprůhledných skriptů a odkazů vyhrál já nebo ty skripty. A když už jsem u té chvály, tak Allaire Homesite je pěkně blbý editor pro HTML. Sice lepší než drátem do oka, ale to je asi tak všechno. Mám verzi 4.5.1 a przní to skripty, jak nastavit pozadí v tabulce, na to jsem dosud nepřišel, nemá to slušná kontextová menu a ukládá to neuvěřitelně dlouho. A ještě - zkoušel jsem Netscape 6 a je to něco zcela hovadského. I tyto, nijak složité stránky, se zobrazí špatně, přesto, že Netscape 4 je zobrazí zcela správně a ani Internet Explorer s nimi nemá nejmenší potíže. Hrozný zmetek, ten NN6. Dodávají k tomu Netscape Composer, ale je to stejná hrůza jako Navigator. Nepoužitelný bastard.

Do stránky o výletu na Fatru jsem zamontoval výňatek z Ottovy encyklopedie, ale nevím, jestli jsem udělal dobře, protože podle Otty jsem ve skutečnosti na Fatře vůbec nebyl. Taky jsem posbíral na webu pár fotografií, když ty mé ještě nejsou hotové.

Neděle 28

  

Dnes je velmi krásné počasí. Uf, jaké by to bylo nádherné bloudit někde po horách, k večeru vytáhnout žďárák, někde ho jen tak pohodit a zalézt si tam... No nic, jdu dělat tu návštěvní knihu. Na hory dojde nejpozději 9. února a možná i dřív. Ostatně jsem utahaný jako pes, neb jsem makal čtyři dny po sobě v posilovně a v noci se pořádně nevyspal.

Nalil jsem do sebe žejdlík kafe a dopsal zprávu o tom, jak jsem na Fatře testoval žďárák. Kdybyste chtěli taky testovat žďárák, tak se podívejte na stránky firmy Tilak, která je nabízí. Teď bych měl dopsat konečně ten Island, už mi psalo dost lidí, že by si o tom něco rádi přečetli, jenže kazety s nahrávkami mám doma a tam pojedu až příští víkend. Navíc toho je tak na dva dny psaní. Nejbližší aktualizace bude asi rozhovor s Platarim, pokud z něj vypáčím poslední odpovědi - ale moc se netěšte, bude to hrůza. Ještě mám připraveno do rubriky Howadoor chytrákem něco o stanech a stanování a jídle, ale kdy to tam dám, to taky nevím, neb mám spoustu jiné práce.

Sobota 27

  

Šťoural zase poslal mail:

Teda ty teda ale kecáš. Tu kartu ti to přeci sežralo už dávno. A s tím XML a Leninem to neber zas tak vážně. Myslel sem, že budeš mít radost, že ty tvé "bláboly" se snaží někdo číst  pozorněji, a ty " to sem si se zápisníkem naběh". Pokud tě to tedy stálo několik hodin života s blbou náladou, tak mi to odpust.
Hlavně že jsi našel tu peřinu na přikrytí, aby si ještě víc nenastydl. Teď je to zase psáno z jiné adresy. Nevěřím, že nevíš kdo to píše. Jestli mi na tu zveřejněnou přídou náké vííííry tak tě .....(mohlo by to být použito proti mě).
Ahoj - Tvůj občasný čtenář.

Kartu mi bankomat sežral opravdu už před časem, ale tehdy jsem měl štěstí a dostal jsem ji za pár minut zpátky. Tentokrát je to horší, neb kartu nemám stále, a to jsem se pro ni ve čtvrtek stavoval v bance. Hnusná banka, jak já ty banky nenávidím! A pro podobné šťoury zřídím návštěvní knihu, ať si zapisují své divné názory tam, já to taky tak dělám a jak někde vidím návštěvní knihu, tak tam okamžitě napíšu pár nadávek a hned je mi lépe. Už jsem se zaregistroval na jednom serveru, jenom teď musím udělat nadpisy a nějak to zprovoznit, což není až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Po tom, kdo se skrývá za IP adresou jsem nepátral, jelikož když chce někdo zůstat anonymní, ať je, já proti tomu nic nemám. A blbou náladu mám v zimě skoro pořád, protože je tma a to já nemám rád. Nejhorší je to v únoru, to bych vraždil.

Pátek 26

  

Cestou z práce zachtělo se mi koupě knihy o JavaScriptu, neb jsem zamýšlel o víkendu tuto problematiku řádně nastudovati. K tomu mne vedla snaha pomoci jednomu mému příteli, který svěřil se mi se záměrem probourati se do několika webových prezentací a ty ohavným způsobem zneuctít. Onen přítel však nedisponuje znalostmi k tomu dostačujícími, pročež požádal mne, zda bych mu s jeho bohulibou činností nepomohl, a já souhlasil. Jenže, to byste nevěřili, všechny ty debilní knížky o JavaScriptu jsou vyprodané! Opravdu, asi to nějak frčí nebo co, ale všechny ve všech knihkupectvích se prodaly a tak nemám nic. Ale to nás nezastaví, hned v pondělí si stáhnu něco z internetu a hackovat se bude až budou webmasteři zelenat.

Čtvrtek 25
(smrdí
sobotou)

   Tak jo, přiznávám, to jsem si vymyslel, s tou knížkou o XML.

Středa 24
(spíš ne)

  

Zajímalo by mě, jestli je na krájení kaktusů zapotřebí nějaký speciální nožík? Ptal jsem se v obchodě, ale nevěděli, tak jsem si tam aspoň koupil knížku. Jmenuje se "XML: Kompletní průvodce".

Úterý 23
(možná)

 

Bankomat mi sežral kartu, neboť jsem zapomněl PIN. Naštěstí to bylo přímo na pobočce, kde mám účet, tak jsem tam šel a kartu mi za pár minut vrátili. PIN mi ale neřekli, tak jsem to zkusil po chvíli v jiném bankomatu a karta je sežraná znova.

Kdysi dávali v neděli ráno takový dětský pořad, Jů a Hele se to jmenovalo. Asi si taky pamatujete, to byli takoví panáci a byli to ti dobří a pak tam byli ti zlí a zajímavější a ti se jmenovali Muf "Supermuf" a Harry Šoumen "Zlaté ptáče". Ono to s tím dobrý-špatný nebylo zase tak jednoznačné, ale to není podstatné, podstatné je, že občas měli (Muf a Harry) skutečně dobré hlody, někdy až takové mírně surrealistické. Jednou zpívali píseň s textem "Mám chuť krájet kaktusy/Ať si všichni hartusí/Nebudu se na nic ptát...", a na tu jsem si právě v noci vzpomněl a chtěl ji stáhnout přes Napster a jak to dopadlo? Blbě. Nemám nic. RIAA se mi směje.

Pondělí 22 (tentokrát
opravdu)

  

Už jsem se trochu prospal a jsem svěží jako... no třeba jako... jednoduše svěží. A je pondělí, ne jako to včerejší pondělí, které bylo vlastně neděle a já si myslel, že si jeden den napracuju dopředu a pak se budu moct válet, jenže se na to vzápětí přišlo. A přišel na to jeden člověk z IP adresy 62.168.20.10 , což nevím, co je zač. Tak ať. Hm... začínám mít dojem, že to s tou mou svěžestí nebude tak vážné. Asi si radši lupnu pár efedrinů, trochu si zacvičím, pak si dám Rohypnol a zase zpátky do postele. To bude jistější, než tu sepisovat zbleby.

Ale počkej, ty rýpale, během pár dnů tady bude rozhovor s šíleným Petrem Lieblem vulgo Platarim, ještě rád budeš vzpomínat, jak sis v neděli četl o pondělku! Špendlíčkem hrabat budeš, až to na tebe vtrhne!
Pondělí 22  

Doplnil jsem Zápisník. Na několika místech jsou události mírně zpřeházené, ale to snad ani tolik nevadí. Budu ho muset dopisovat častěji, po delší době v tom mám už zmatek.Navíc jsem našel ve starších záznamech pár otřesných hrubek, doufám, že si jich zatím nikdo nevšiml. Do rubriky rad a návodů jsem doplnil tři odstavce o tom, jak je dobré kromě délky spacáku znát i jeho šířku dřív, než ho koupíme. Škoda, že jsem se tím sám neřídil.

Doposud jsem všechny stránky vyráběl pomocí Netscape Composeru, teď zkouším Allaire Homesite . Nevypadá to zle, ale k dokonalosti to má taky pěkně daleko. Stejně je zvláštní, že ještě nikdo neudělal skutečně dobrý a bezchybný WYSIWYG editor pro HTML.

Došel mi mail:

Asi se budu muset Leninovi omluvit. Do dneška jsem nevěřil, že se dá dnes vědět co jsem dělal zítra. A ejhle stačí si stáhnout jeden zajímavý obrázek (viz 18.1)a již Howadoor nejméně 21.1 ráno ví co dělal 22.1., ale že by při tom v prosinci nevěděl, jakou si koupil knížku v říjnu?? Asi má ten KOMMUNIZMUS přece jen zase nějaké nedostatky.

Nebo že by si dělal sbírku??:

Říjen 2000
Pátek 27   Pořád to blbé programování, už mi to leze na mozek. Šel jsem si koupit alespoň nějakou knížku, abych přišel na jiné myšlenky. Nakonec jsem si jednu koupil, jmenuje se Kompletní průvodce XML.
Prosinec 2000
Pátek 15   Koupil jsem si knížku, jmenuje se "XML: Kompletní průvodce".

Já si raději ten obrázek stahovat nebudu.
Ahoj.

Asi to budu muset nějak vysvětlit. Především se autorovi nezdá, že se do Zápisníku podíval v neděli a už tam bylo něco o pondělku. To se mu nezdá docela správně. Aktualizoval jsem Zápisník za celý měsíc najednou a trochu jsem to přeťáp', no. Co se týče XML, tak to jsem elegantně vyřešil pomocí přepsání historie, k čemuž mne právě inspiroval ten komunistický obrázek. A vůbec, já mám v hlavě zrovna takový chaos, že nemůžu najít ani peřinu, abych se trochu prospal a vy tu na mě s nějakými daty. Jsem netušil, že to někdo čte tak důkladně. Úplně se děsím, co zas ten šťoura vyšťourá, pak se zas budu muset omlouvat a přepisovat a ztrapňovat. To jsem si zas naběh', se Zápisníkem...

Čtu to po sobě a nedává mi to vůbec žádný smysl. Jdu spát. A není pondělí, ale neděle, to uznávám a jdu.
Neděle 21   

Server CrossWinds se vzpamatoval do té míry, že se alespoň můžu přihlásit ke svému účtu. Stránky jsou všechny v tahu. Nahrál jsem alespoň novou titulní stranu s přesměrováním na www.sweb.cz/howadoor, z domu po telefonu žádné těžké megabajty uploadovat nebudu. Až v úterý ve firmě se uvidí, co dál. Jestli obnovím CrossWinds nebo zůstanu na www.sweb.cz. Asi to druhé, nejsou tam žádné reklamy a je to i rychlejší. Ale budu muset nějak zprovoznit přesměrování přes Psynet, pořád to nefunguje. Poslal jsem jim vzteklý mail, ale vrátil se jako nedoručitelný.

Já už jsem se taky vzpamatoval a večer vyrážím do fitka, jak my svalovci říkáme (sem se dočet').

Už jsem zpátky. Na to, že se mi podařilo za poslední tři dny zhubnout tři kila, jsem to tam dneska bušil docela dobře. A zdá se, že mi to prospělo, rozhodně se cítím líp. Možná jsem neměl být měkáč a měl jsem jít už včera.
Sobota 20  

Cítím se jak mátoha, ale kupodivu horečku nemám. Ale blbě je mi dost, ani do posilovny jsem nešel. Až zítra. Z Karpat taky nebude nic, ostatně se oteplilo a tak to ani nemá moc cenu. Příští víkend asi pojedu zase na chalupu do Orlických hor, vyráchat se v zamrzlém bazénku a můžu si vzít žďárák a spacák s sebou.

Přišel mail od Michala Brožka, který organizuje únorovou akci na Velké Fatře. Termín je definitivně devátého února, trasa je z Dolného Harmance přes Krížnou a Ploskou na chatu pod Borišovom a odtamtud do Ružomberka. Pokud má někdo zájem, tak je nejvyšší čas se přihlásit.

Večer dávali v televizi na ČT2 dokument o Egonu Bondym vulgo Zbyňku Fišerovi. Dokument dobrý a ten chlap nakonec taky dobrý, především dobrý magor. Magor tam ostatně vystupoval taky.
Pátek 19   

Přivezli mi zpátky opravenou televizi. Děsil jsem se, kolik si naúčtují, když mě tak vypekli s tou zárukou, ale nechtěli za to nic. Trochu jsem jim křivdil.

V noci jsem dostal hroznou zimnici a taky asi horečku, musel jsem si zalézt do spacáku a na to si dát ještě peřinu, abych se aspoň trochu zahřál. To by mě zajímalo, který mizera mě nakazil.
Čtvrtek 18          

 
CrossWinds je pořád K.O., stránky nefungují. Po delším hledání jsem založil nový účet na www.sweb.cz. Sice mě štve, že je to v doméně CZ, ale nic jiného bez reklam a jiných přiboudlých omezení jsem nenašel. Celé odpoledne jsem to tam uploadoval, pak jsem změnil redirekt na Psynetu a doufal jsem, že tím je to hotovo. Není. Psynet nefunguje. Poštu přesměrovává dobře, ale adresa www.psynet.net/howadoor nefunguje vůbec a hlásí nějakou odulou chybu. Hm. Takže nová adresa je http://www.sweb.cz/howadoor, ovšem nevím, kdo se tam dostane. Asi nikdo.

Zkoušel jsem přes Napster stáhnout písničku "Šla nanynka do zelí", ale neuspěl jsem. Hovadin těžké gigabajty, ale takovou fundamentální věc člověk nesežene. Tak jsem stáhnul alespoň obrázek.
Středa 17    O víkendu bych mohl jednu noc zase potrénovat spaní ve žďáráku. Uvažuji o tom, že bych se vydal do Bílých Karpat, jelikož je to tam docela hezké a hlavně to není daleko. Jen aby pořádně mrzlo, jinak to nemá cenu.
Úterý 16   Ve firmě se diskutovalo o tom, co se zastaralými počítači a monitory, když se koupí nové. Navrhl jsem, že bychom na firemních stránkách mohli tyto věci inzerovat v prodeji pod titulem "Prodej ojetého hárdvéru". Uslyšel to Petr Foltýn a neomaleně navrhl, že bychom tam tedy mohli prodat sekretářku Dášu.
Pondělí 15    Pořád to nespravili. Stejně na to teď nemám čas, programuju od rána do večera, až mi to leze na mozek.
Neděle 14   Server CrossWinds je kaput, asi už delší dobu. Mé stránky nezná, přihlásit se k svému účtu nemůžu, založit si nový taky ne. Počkám do čtvrtka, když s tím nic neudělají, tak Howadoora na cestách přestěhuju jinam. Ale nevím kam.

Dnes ještě sčítání labutí pokračovalo, pročež jsem šel znovu k ZOO a zase je počítal. Ještě jsem do nich investoval rohlík. Už se těším na tu knihu receptů od ptákologů.
Sobota 13   

Včera jsem pro samé vychvalování žďáráku zapomněl zmínit ponožky "Horal", které jsem dostal k vánocům. Taky dobrá věc, nedřou, zůstávají vcelku suché a jsou pěkně teplé. Tak si je kupte, vyřízněte si do nich otvory pro oči a naražte si je na kebuli, moulové.

V novinách jsem se dočetl, že Česká ornitologická společnost pořádá sčítání labutí, kterého se má zúčastnit každý a to tím způsobem, že někam jde, tam labutě napjatě pozoruje a sčítá a pak jim napíše, kde to bylo, v kolik hodin a kolik tam těch ptáků viděl. A též má uvést, kolik z nich bylo šedých, což jsou prý labutě mladé. To mě zaujalo a hned jsem si zapsal pozorování z okna, kde jsem neviděl labutě žádné, z toho ani jedna nebyla šedivá. Neváhal jsem a odeslal.

Ale pak jsem šel ven k ZOO, kde labutě bývají a bylo jich tam 57, z toho 17 šedivých, což jsem též podrobně zapsal a taky poslal. Každému ptakozorovi, který se sčítání zúčastní, slibují ti ornitologové zaslat propagační materiály, předpokládám, že tam budou i nějaké recepty na pečenou labuť a polévku z vrány a tak.

Na mostě stály haldy lidí a všichni sčítali labutě jak jatí. Každou chvíli někdo vykřikl nějaké nepravděpodobné číslo, samozřejmě zcela odlišné od předchozího. Aby se labutě koncentrovaly na jedno místo a usnadnily tak své sečtení, byla jim davem do vody vhazována značná kvanta shnilých chlebů a plesnivých rohlíků, což labutě chtivě a nekulturně požíraly. Některé velmi hltavé labutě už byly viditelně nadmuté a brzy se asi potopily. Dost možná, že na dně pod mostem už odpočívá mnoho vraků přežraných labutí. Přesto však byli ptáci stále při chuti a o potravu se přímo rvali, dokonce neváhali vyskočit na břeh a pronásledovat ubohé dítě, které jim chtělo hodit rohlík ze břehu. Robě utíkalo s pláčem pryč, v patách mrak zuřivých labutí s ostrými rozevřenými zobany, plnými blyštících se nabroušených vrubozobů, vzápětí zakoplo a rozpláclo se do prachu a bylo by nemilosrdnými živočichy na místě rozklováno, kdyby mu na pomoc nepřiběhla matka, třímající olbřímí kyj a později i několik odvážných mužů z davu sčítajících ptakozorů. Strhl se lítý boj, ve kterém dlouho nebylo jasné, kdo zvítězí, posléze však byly zhovadilé labutě brutálním násilím a výstražnou střelbou městských policistů natlačeny zpátky do řeky, aby byly podrobeny novému sečtení, což komentovaly potměšilým kejháním a zákeřným syčením.

 
Pátek 12   Pozdě v noci už jsem zpátky doma. Žďárák sice nezklamal, spalo se dobře, ale celou věc jsem nějak nedomyslel a zůstal jsem uprostřed odpoledne na hřebenu bez vody (všechna zmrzla) a bez šance dojít na slušné místo ke spaní, protože jsem postupoval podstatně pomaleji, než jsem čekal. Bohužel jsem se tak soustředil na minimalizaci váhy batohu, až jsem z toho nevzal vařič. A bez vařiče si sníh nerozmrazíte, tedy pokud nejste nějaký trhlý jogín (a já myslím, že ani potom ne) a když nerozmrazíte, tak se nenapijete, a proto jsem nakonec zvolil taktický ústup a příště si to líp promyslím. Ale žďárák je dobrá věc, můžu doporučit.
Čtvrtek 11    V 7:30 ráno odjíždím autobusem do Kraľovan, odkud pak pojedu ještě kousek vlakem do stanice Kraľovany-zastávka. Odsud pak vyběhnu jako srnec a hřeben Malé Fatry, kde do rozbalím svůj krásný nový žďárák, rovnou na sníh, do sněhu, do mrazu a vánice... sakra... hm... to jsem fakt zvědavý jestli to přežiju.
Středa 10   Zakoupil jsem žďárák, čili Žďárského bivakovací vak. Takový nepromokavý pytel je to, do toho si vlezete i se spacákem a karimatkou, i něco málo dalšího tam můžete přidat. Batoh už ale musí zůstat venku, přinejmenším u toho mého žďáráku to tak je. A pak spíte a je vám teplo jako ve stanu, nebo by mělo být. Stan ale váží tři a půl kila (ten můj), žďárák jenom osm set gramů. A navíc, co je to za hrdinství spát v zimě ve stanu, to by každý uměl! Ovšem válet se jen tak na sněhu ve žďáráku, to je jiná. Zítra ráno jedu na Malou Fatru, tak to hned vyzkouším.
Úterý 9   

V práci jsem si vytiskl hromadu velmi honosných vizitek, teď už stačí vzít jenom foťák a diktafon a vtrhnout na nějaké naivní děvče a je to. To bude něco pro Vitáska, hned jsem mu pár vizitek věnoval a jmenoval ho oficiálním dopisovatelem. Ačkoli jako dopisovatel je pěkně zdechlý, před časem tvrdil jak sepíše vlastní verzi naší cesty přes Javorníky a kde nic tu nic.

Vizitka
Pondělí 8   Dnes jsem vařil experimentální gulášovou polívku, což sestávalo z toho, že jsem gulášovku z pytlíku nasypal do papiňáku, přidal nakrájené brambory, koření a jeden bílý jogurt. Dopadlo to dobře, tak si to třeba taky zkuste. Jen ten pytlík musí být od Vitany, rozhodně ne Knorr, protože ten je na blití. Do polívek Knorr přidávají nějaký strašný hnus nasekaný na jemné kostičky a ten způsobuje, že všechny polévky Knorr jsou dobré leda jako dávidlo.
Neděle 7   

Zjišťováním na internetu jsem zjistil, že lístek na autobus do Chamonix prodává víc společností, všechny nabízejí cenu okolo 4800.- Kč. Navíc jsem sehnal už dva lidi, kteří by případně o cestě také uvažovali, takže se to celé vyvíjí nad očekávání dobře. Už se těším! Ale budu muset trochu potrénovat, momentálně jsem na tom dost bídně. Ve čtvrtek vyrazím na Malou Fatru, tam budu mít příležitost.

Pro případné další zájemce o cestu na Mont Blanc přidávám jízdní řád, buď jako PDF soubor, nebo, o kousek níž, jako obrázek. V tom PDF je toho o trošku víc.

Autobus Praha-Chamonix

 
Sobota 6   Včera jsem měl narozeniny.
Pátek 5    Koupil jsem si autoatlas Maďarska. Je sice v měřítku 1:250 000, ale je podrobnější než ta stotisícovka, co jsem měl letos (vlastně loni) na cestě kolem Slovenska. Podle předběžného výpočtu bude jízda kolem Maďarska asi 1800 km dlouhá, což je o něco méně, než jsem čekal.
Čtvrtek 4  

 
 
Mont Blanc, 4807 metrů, pravděpodobně od severovýchodu (?)
Jako příloha k lednovému Chipu vyšlo CD a na tom CD program Jízdní řády od firmy Chaps. Skvělá věc, alespoň pro mě, když pořád někam jezdím. Jsou tam české a slovenské vlaky, české a mezinárodní autobusy. Škoda, že do toho zatím nezačlenili slovenské a jiné evropské autobusy, ale i tak si s tím pořád hraju. Celé večery se dívám, kam mi zrovna jede autobus, jak by se dalo jet na různá místa a tak. Až jsem na to přišel!

Z Prahy jede krásný, nový a především přímý autobus do Chamonix! A co se tyčí nad Chamonix? Tož přece Mont Blanc! Před čtyřmi lety jsem tam byl, bylo to pěkné, ale tenkrát jsem tam šlapal s obrovskou bandou, a to přece jen není tak úplně ono. Od té doby jsem mockrát přemýšlel, že bych se tam vrátil a sám udělal nejaký pěkný přechod, dokonce už jsem nakoupil mapu a pěkně si to naplánoval, ale vždycky to zkrachovalo na dopravě. Nic přímého jsem nenašel (a ani asi nebylo) a jet do Ženevy a potom se plácat s celým vybavením stopem a nebo platit strašlivě drahé místní spoje, to se mi nechtělo. Ovšem teď, když tu mám přímý autobus, to je jiná! Zakoupím zpáteční lístek a už jedu. To už je jisté. Teď se ještě rozhodnout kdy, případně sehnat někoho do party (nechcete se přidat?) a vzhůru na Mont Blanc!
Středa 3    Tak zpátky domů a do práce. Stejně se zkazilo počasí.
Úterý 2   U té chalupy, jak tady teď jsem, je takový bazének, asi šest metrů v průměru a asi metr dvacet hluboký. Pořád mě provokovali, ať tam vlezu - zvlášť když zjistili že mám s sebou plavky - až mě vyhecovali. Tak jsem tam vlezl. Nejdřív jen po pás a podruhé už celý. Podotýkám, že bazének není vyhřívaný a polovina už byla zamrzlá. No skvělého něco! Radím vám, okamžitě si to taky zkuste, dokud je zima a máte kde! Už chápu, co na tom plavání v zamrzlé Vltavě ti otužilci mají. Krásně se rozproudí krev, člověk se pak cítí přímo báječně. To se teď stane mým oblíbeným koníčkem, jak někde v zimě uvidím bazének, tak tam skočím a nikdo mě nezadrží.
Pondělí 1    Je hezky a tak se věnuji sáňkování.
 
Prosinec 2000
 
Neděle 31   Na Silvestra přijeli známí, a byli pak pěkně znechucení, jelikož jsem nudný patron a pěkně jsem je otrávil. Ale já je varoval. Přivezli guláš a ten jsem jim navíc sežral. Asi už nikdy nepřijedou.
Sobota 30    Konec roku, dobrá příležitost k bilancování. Tedy já myslím, že je to příležitost stejně dobrá nebo špatná jako každý jiný den a že celkem vzato je celé bilancování úplně k ničemu, ale stejně nemám, o čem bych dneska psal, tak proč ne bilancovat. Bilancy bilancy... To je citoslovce bilancování. Zajímavé je, že Word ke slovu "bilancovat" nezná žádné synonymum. A já taky ne. 

Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem byl ve Vizovických vrších, Jeseníkách, Žďárských vrších, přešel jsem Orlické hory. V červnu jsem objel na kole za deset dnů Slovensko, 1200 km to bylo a byl to nejhezčí podnik celého roku. Dynamická, každý den někde jinde, pořád v akci. Krása. Mám z toho namluvené tři kazety a tak o tom třeba něco napíšu - a třeba taky ne. Pak jsem byl s Karlem v Západních Tatrách a v srpnu na tři týdny na Islandu. To taky bylo docela fajn, i když mé očekávání to tak docela nesplnilo. Pak jsem byl ve Slovenském krasu, protože se mi tam hrozně líbilo když jsem tamtudy projížděl na kole a pak v Javorníkách. Možná jsem na něco zapomněl, ale na tom nesejde. Po třech letech jsem nebyl nad 4000 metry, dokonce ani nad tři jsem se nedostal. Tak snad příští rok. Když tak nad tím přemýšlím, tak toho zase tak moc nebylo a možná bych měl tyhle stránky z Howadoor na cestách přejmenovat na Howadoor se válí, protože takového zdechláka jako jsem já aby člověk pohledal.
Pátek 29   Přišly sestry a líčily hromady různých historek, ale já je všechny zapomněl. Pak se opily a chechtaly se nepříčetně, což se mi na nich líbí, že jsou takové bezprostřední. Táta si pořád měřil tlak, protože si koupil tlakoměr. Všichni si měřili tlak. Mám 125/75 nebo tak nějak.
Čtvrtek 28    Udělal jsem si výlet na Lysou horu (1325). Větrovka se osvědčila, ale já moc ne. Normálně to chodím za hodinu čtyřicet a to se ani moc nesnažím, tentokrát mi to trvalo dvě hodiny pět minut. Jsem lazar. Ubožák. Nepotřebná mršina.
Středa 27   Snažím se našim na počítači zprovoznit funkci "hibernizace na disk". Nic nezabírá.
Úterý 26    Hm, nuda.
Pondělí 25   Koukal jsem na internet, kde všude jsou odkazy na Howadoora. Pár lidí je má na svých stránkách a rozhovoru s Malajcem si povšiml slovenský server Walker a šoupnul odkaz přímo na titulní stránku. Malajec bude rád, že je slavný. A nějaký dobytek mi ukradl Porkupínu, umazal z ní odkazy na mé stránky a podpis a dal k sobě. Ale co, vždyť je to fuk. Radši bych měl zase něco napsat.
Neděle 24    Dostal jsem (kromě jiného) ponožky značky "Horal", určené, jak se na nich píše, speciálně pro vysokohorskou turistiku. To jsem tedy zvědavý. A ještě jsem dostal větrovku. Teď už jsem tak strašně vybavený, že nutně musím co nejdřív někam vyrazit. Jenže nevím kam a nic mě neláká. Samozřejmě, nějaké malé plány na dvou- nebo třídenní akce tady jsou, ale pořád mě nenapadá žádný zásadní podnik na příští rok. Možná bych mohl to své nádherné vybavení všechno prodat a koupit si papuče a novou televizi.
Sobota 23   Jedu k rodičům domů na svátky. Copak asi dostanu?
Pátek 22    Našel jsem od televize záruční list, kde se praví, že záruka je čtyřletá, a protože jsem ji koupil před necelými třemi roky, tak jsem zajásal. Předčasně. V obchodě mi sdělili, že čtyřletá záruka trvá jen jeden rok, že další tři roky to není záruka, nýbrž bezplatný servis, ovšem bezplatný servis neznamená, že by člověk nic neplatil, právě naopak. Zajímavé. Nicméně televizi si odvezli. Mám se prý zeptat za čtrnáct dnů.
Čtvrtek 21   Pokazila se televize. Nevím, jestli za to můžou vzbouřenci nebo Hodač, ale až já na to přijdu, tak z nich nadělám sekanou. 

Navíc jsem se stavoval ve firmě a zjistil, že mí slídiví kolegové ani přes důkladný výplach palice lihem nezpomněli adresu mých stránek, všichni si je čtou, jako by neměli nic lepšího na práci a stupidně se přitom řehtají. Fakt mě štvou. Na Balina musím ukout nějakou hroznou pomstu.
Středa 20    Firma pořádala předvánoční večírek. Tentokrát jsem tam šel s pevným předsevzetím neopít se tak strašně jako obvykle, protože minule jsem poblul Drahošovi auto a tím se znemožnil. Předsevzetí jsem dodržel a kromě něco málo blbých řečí neztropil jsem žádnou nepřístojnost. Ne tak hovado Balin, který se ožral jak slíva a pak vykecal, hnusný bonzák obézní, adresu mých stránek. To mě rozlítilo. Doufám, že to ostatní zalili chlastem natolik, že si na to ráno už nevzpomenou. Oproti Balinovi musím vyzvednout Ondru, který přišel s geniálním nápadem vyložit šéfovi kancelář geotextilií a poté tam napouštět z hydrantu vodu, až se prolomí strom a všechno se to propadne do kanceláří Aholdu, kde to ty prašivé aholďáky kompletně pozabíjí. Chechtal jsem se té představě tak strašně, až jsem se celý poslintal a sekretářka Dáša se znechuceně odvrátila. Je měkká.
Úterý 19   Jirka Pařík líčil, jak ho lanařili do olympijského mužstva ve vzpírání. Nejspíš si včera pěkně nakapal do strojku.
Pondělí 18    To jsem si zas naběh'! Nepředloženě jsem dnes šel do práce, aniž bych k tomu měl nějaký závažný důvod a jako první programátor jsem potkal šéfa. Ještě jsem se, nic zlého netuše, hloupě zeptal: "Tak jak bylo v Belgii?" To jsem tomu dal! Šéf mě strašlivě dořval, protože v Belgii nic nefungovalo, děsně se tam ztrapnil a dostal hrozně vynadáno. A teď se to všechno svezlo po mně jak po hromosvodu, protože jsem byl první na ráně. Domů jsem se odplížil tiše, nenápadně a především co nejrychleji.
Neděle 17   Pěkně to vedu, na spaní si dám prášek a před posilovnou zase efedrin, abych se probudil. To je ono, jenom by to chtělo ještě nějaké další zobání.
Sobota 16    Vykládal Pepa v hospodě, jak po něm žena chtěla, aby v novém bytě, který zakoupil, natřel před stěhováním okna. On se k tomu pořád neměl, až se jednoho dne dožrala a prohlásila, že si je natře sama. "Tak jo", prohlásil vyrovnaně Pepek a šel do starého bytu sledovat televizi. Po časem Iva, jeho žena, přišla a vítězoslavně se šklebila, jak ta okna natřela a tím mu ukázala, jaký je neschopný. 

Ráno zase šli něco dělat do nového bytu a Pepa se podivil: "A tys je nechala zavřené?" "Nechala, proč bych nenechala!", opáčila Iva. "No proč, proč... Zkus si je otevřít!" "Pche!", prohlásila sebevědomě Iva, ale za chvíli jí ztuhl úsměv na rtech, protože ať za kliku rvala sebevíc, tak okna, která se samozřejmě barvou slepila, otevřít nedokázala. Až když zabrali oba společně, okna otevřeli, ale servali z nich gumové těsnění. 

"Vidíš, nemehlo, cos udělal," prohlásila Iva, "nejen, že neumíš natřít okna, ale když je natřu já, tak z nich aspoň musíš urvat těsnění. Jsi budižkničemu." 

"Tak takovou mám já ženu", povzdychl si Pepa a nalil si do hlavy další pivo. Ale já ho nepolitoval, vždycky jsem mu radil, aby se neženil, tak teď to má. 
Pátek 15   Koupil jsem si knížku, jmenuje se "XML: Kompletní průvodce". Před časem. Pořád dokola to čtu až mám z toho dojem, že musím všechno kolem zxmlovat. Tak si dejte bacha, abych vás nezxmloval jako první.
Čtvrtek 14    Jako dobrovolník k rozhovoru se mi nabídlo jisté individuum zvané Petr Liebl, že prý se chce skrzevá rozhovor proslavit a sbalit tak nějaké baby. Tak to jsem vskutku žádostiv. Tomu evidentně kape na karbid.
Středa 13   Firma před kratší dobou přijala další sekretářku, které se říká Eržika, tedy když u toho není. Jinak se jmenuje Erika. Mám ji rád, protože se mě bojí, což mě těší a tvářím se na ni ještě víc jako vrah. A dneska jsem ji v tom ještě více utvrdil. Nesl jsem si do práce ke svačině deset rohlíků a Eržika, asi aby se mi pomocí nenucené konverzace trochu zalíbila, prohlásila: "Tolik rohlíků? To všechno spapáš?" Zařval jsem na to strašlivě: "Nespapám! Všechno to SEŽERU!!!" Hrklo v ní jak v pendlovkách a bojí se mě ještě víc, Eržika jedna.
Úterý 12    Všechno se povedlo zprovoznit včas, takže šéf může zítra hrdě odjet do Belgie.
Pondělí 11   Jsem ve firmě raději o den dřív, abych měl nějakou časovou rezervu pro případ, že by mi něco nefungovalo. Ještě, že jsem sem šel, protože mi to nefunguje vůbec. Zdá se to být naprosto nepochopitelné, protože doma všechno chodí. Až po několika hodinách přicházím na to čím to je - vlastně spíše na to, jak to odstranit, než že bych tušil čím to bylo.
Neděle 10    Práce a hnusná nálada.
Sobota 9   Jedu zase zpátky do Brna. Jednak je doma pochmurná nálada, druhak mám hrozně moc práce. Šéf odjíždí ve středu do Belgie předvádět výsledky naší práce a vše musí být v úterý hotovo, sesazeno dohromady a funkční.
Pátek 8    Pohřeb. Sešli se samozřejmě všichni známí a příbuzní. Sestra vykládala, jak ještě v pátek u babičky byla a že byla ve výjimečně dobré náladě, žertovala, byla nesmírně vtipná a tak. Pak sobotu a neděli skoro celou prospala - a v pondělí odpoledne umřela. Ve spánku.
Čtvrtek 7   Jedu domů na pohřeb.
Středa 6    Vůbec nemám náladu něco psát.
Úterý 5   Jsem smutný a vzpomínám na babičku. Ležela sice už asi třetí týden v nemocnici, ale doktoři nám pořád tvrdili, že to není nic vážného. Ještě o víkendu jsem Vitáskovi tvrdil, že o ni strach nemám, že ta se dožije stovky. Sakra. Chtěl jsem ji k vánocům vytisknout Howadoora na cestách, aby si konečně něco přečetla o tom, kde jsem byl, vždycky se o to zajímala, ale já jí o tom nikdy moc nevyprávěl. To budou smutné vánoce, vlastně první vánoce bez babičky.
Pondělí 4    Hm, nic mě netěší. Opravil jsem nějaké chyby a opomenutí na stránkách a sepsal krátkou a nudnou zprávu z přechodu Javorníků. Právě teď je půl deváté, já jsem nalitý kafem a naládovaný efedrinem a měl bych vyrazit do posilovny, ale chce se mi tak moc spát, že to nechám až na ráno. Tohle už znám, k ničemu bych tam stejně nebyl, jenom bych se tam motal a pospával ve stoje. Napadlo mne, že bych mohl stránky obohatit o návštěvní knihu, kam by lidi mohli psát nadávky a to by je pobavilo. Hned jak půjdu do firmy, tak se do toho pustím. Též budu muset zaregistrovat stránku s rozhovorem s Malajcem Martinem Králíčkem na všechny možné i nemožné vyhledávače, ježto se dotyčný chce co nejvíc proslavit a já jsem mu to slíbil.  

Možná jste si všimli, že vám při prohlížení Howadoora na cestách vyskakuje takové otravné okénko s nějakou debilní reklamou. Server Crosswinds tuhle novou vymyšlenost omlouvá tím, že potřebuje zcela nutně peníze na provoz a jinak než touhle malou reklamou je nevydělá. Prý je to jenom dočasné. Já osobně si myslím, že je to pěkně podlý trik - nejdřív provozují nějakou dobu server bez reklamy, což přitáhne velkou spoustu zájemců (včetně mne) a po nějaké době, až se naivních uživatelů nachytá dostatek, tak tam tu reklamu bezostyšně vrazí. Nicméně zatím nebudu stránky stěhovat, už proto, že v tomto okamžiku nevím kam. Pokud vás to okénko irituje opravdu moc, tak mi napište a já se po něčem podívám, ale jinak to zatím nechám tak. Stejně tak kdybyste mi mohli poradit nějaký freewebový server bez reklam mimo doménu .cz (a nebylo to www.miesto.sk), byl bych vám vděčný.  

Asi budu v televízi! Včera se někdo z ČT koukal na mé stránky, takže předpokládám, že mi brzy přijde dopis, ve kterém budou televizáci žádat, abych pro ně napsal scénář, aby mohli něco z mých příběhů zfilmovat, případně mě alespoň požádají o radu, jak si mají v budoucnu ve své práci počínat. Jenomže já jim řeknu, ať si trhnou nohou, jelikož už má sestřenice v televizi pracuje a jedna černá ovce v rodině stačí. 

22:15 Volal táta, že odpoledne umřela babička.
Neděle 3   Vrátil jsem z Javorníků, kde jsme byli s Vitáskem. Tentokrát to kupodivu nevzdal jako obvykle a nakonec se dokonce statečně rozhodl přespat ve stanu, ačkoli se mu nabízelo relativně levné ubytování na turistické chatě. A to i když venku mrzlo (trochu)! Čest jeho památce.
Sobota 2    Osobně si myslím, že veškeré cestování je úplně k ničemu, že je to činnost hloupá a škodlivá, kterou se jenom neuváženě zabíjí čas bez jakéhokoli smyslu. Udělal bych nějaký web proti cestování, ale dělání webů je činnost úplně stejně na nic. Celý internet je naprosto bezcenný a nepřináší nic dobrého. Programátoři jsou zločinci všichni do jednoho. Počítače jsou ďáblův vynález a měly by se zakázat. Stejně tak posilovny a sport vůbec.
Pátek 1   Mám divnou náladu... hm... takovou vážně divnou. Ještě si musím sbalit věci, zítra ráno konečně jedu do Javorníků. Všechno je tak nesmyslné... je to divné.  

Psal mi jeden člověk, že prý mu polovina stránek nefunguje, ale ode mne se to jeví všechno v pořádku. I Malajec tvrdí, že z rozhovoru s ním se natáhne sotva třetina. Ale co mám dělat, když tady to funguje? Jestli máte taky nějaké potíže s natahováním stránek, tak napište, třeba se to podaří vyřešit.  

Ty ženské jsou zvláštní, třeba taková Blable žárlí na holku, která je už skoro padesát let mrtvá, jenom proto, že jsem si její fotku připíchl na nástěnku. Pak nemám mít divnou náladu.  

Někdy je to docela těžké mít dobrou náladu, když nikdo nikdy nechápe o čem to mluvíte.
 
Listopad 2000
 
Čtvrtek 30    Tuhle jsem se zmínil o hodném bratrovi, aniž bych to nějak vysvětlil. Ono je to tak - posilovnu, do které chodím, vedou (a patrně i vlastní, ačkoli přesně to nevím) dva bratři, dvojčata. Jsou si velice podobní a dlouhou dobu jsem měl divné pocity, když jsem jednoho viděl vycházet z místnosti, do které jsem pak vešel a on tam pořád ještě byl. Ale povahově se dost liší - jeden je hodný a druhý zlý. Ten hodný každému radí a úslužně mixuje podivné lektvary, ten zlý stojí za pultem, zuby zatnuté a zuřivě se snaží zabít lidi pohledem. Tak je to s hodným a zlým bratrem.  
Minulý týden byl ve firmě Den otevřených dveří, zákazníci a různí zájemci mohli přijít a byl jim předveden náš skvělý softvér a nabídnuty chlebíčky v naději, že je takto nalákáme a ty naše strašlivé bastardy za horentní sumy nakoupí. Jenže ve čtvrtek se do firmy dostavil pažravý programátor Balin, který, spatřiv dvě mísy chlebíčků, nezaváhal ani minutu a okamžitě je úžasným tempem sežral. Po chvíli přišla sekretářka Dáša a zděsila se: "Kde jsou ty chlebíčky?!" "Byly dobré," odpověděl Balin s plnou pusou a poprskal stůl kousky vajíček, "ale bylo jich málo. To teď bude pokaždé?" "Jak, pokaždé?", zvolala Dáša, "to nebylo pro tebe! To bylo pro zákazníky a tys to všechno sežral!! Co jim teď dám?!" "Jo, tak, pro zákazníky", naštval se Balin, "a pro programátora nic! Člověk na ně dře a oni by mu ani chlebíček nedopřáli, lakomci!". A odvalil se.
Středa 29   Ten efedrin před tréninkem je dobrá věc, konečně zase nějaký přípravek, který funguje. Zatím to byly (snad až na maltodextrin a kreatin) vždycky jenom nějaké nesmysly, za které chtěli horentní peníze a které vůbec nezabíraly. Ale ten efedrin je fajn, síly sice nepřidá, ale člověka to nabudí a přidá na aerobní výkonosti. Trochu potíž je v tom, že já chodívám do posilovny okolo osmé, deváté večer a když si dám předtím ten efedrin, tak pak nemůžu do dvou v noci usnout. Asi budu muset chodit cvičit dřív.
Úterý 28   
 
Kris, zjevně nějaká malajská zbraň.
Ouha! Malajec, se kterým jsem před měsícem udělal rozhovor, ale z nejrůznějších důvodů jej zatím nedal na web, si přečetl Zápisník a tohle mi poslal: 

Zdar Howadoore, 

tak jak je to s tim rozhovorem? Ja si na tebe vazne nejakou zbran asi poridim. Kinzal to nebude, ale co bys rikal na takovej kris? 

Tak se uz koukej pochlapit! 

                 M. 

K tomu přidal obrázek velmi nebezpečně vyhlížejícího předmětu, fuj. Takže teď sedím a opravuji ty jeho zbleby a brzo je snad uvidíte i vy. To jsem si zase naběh', dělat rozhovor s nebezpečnými šílenci...
Pondělí 27   Ty mizerné sáňky se přilepily ke stolu.
Neděle 26    U popelnic jsem našel sáňky, někdo je vyhodil. Jsou sice trochu polámané a mají potrhané sedátko, ale není to nic, co by nespravila trocha Epoxidu a pár metrů nového popruhu. Tak jsem si je vzal a už je tady lepím. Až je dolepím, tak je ještě obrousím a natřu barvou a nazvu Fialový ďábel. Už se vidím, jak na nich v lednu svištím z Lysé hory!
Sobota 25   Ondra měl asi pravdu. Zavrtal jsem kotvy do stropního panelu, zavěsil houpačku a zdá se, že kdybych k ní ještě přidal osobní auto, tak by to taky vydrželo. To se mi líbí, takový festovní výrobek, asi si těch kotev ještě pár přikoupím. Nejsou drahé, jedna stojí 25 korun. A teď se budu celé víkendy houpat a popíjet rum.
Pátek 24    Tak a je to! Po více než měsíci jsem zase protlačil na web aktuální Zápisník. Otázka je, jestli o to někdo stojí.
Čtvrtek 23   Vyrábím si v bytě houpačku. Zakoupil jsem dvě mohutné kotvy do betonu. Ondra tvrdil, že na jedné takové viselo celé prase a vydrželo to, načež dodal že mne to taky určitě udrží. Nevím, jestli to nebyla nějaká drzost, u něj člověk nikdy neví.
Středa 22    S Jirkou Paříkem jsem založil na Pandoře konferenci Letecké modely a pojízdné bordely, tak se tam hned všichni přihlašte!
Úterý 21   Konečně jsem se rozhoupal k uploadu Zápisníku na web a ten mizerný server Crosswinds nejede!!!
Pondělí 20    Už jsem ji našel, byla v ledničce za chlebem. To je záhada, jak se tam dostala...
Neděle 19   Chtěl jsem do lustru zamontovat tu úspornou žárovku, ale nemůžu ji najít.
Sobota 18    No jo, já to věděl. Předpovídali zataženo, déšť, a ono je krásně, svítí sluníčko. To je tím, že jsem nikam nejel, kdybych byl teď v Javornících, tak to těm meteorologům vyšlo.
Pátek 17   Koupil jsem úspornou žárovku. Byla hrozně drahá.
Čtvrtek 16    Přežil jsem to, ale záda mě pořád dost bolí. Předpověď počasí je taky mizerná... no jo, zase zůstanu doma. Sice tak udělám víc práce, ale radši bych jel konečně někam na hory.
Středa 15   Záda pořád bolí jak čert, ale večer si jdu alespoň trochu zadřepovat, to by nešlo, pořád se ulejvat. Třeba to přežiju.
Úterý 14    Jauvajauva, včera jsem to zase v posilovně přeťápl nebo co, ale ráno jsem se nemohl postavit. Strašně mě bolí v zádech, skoro tak, jako v červenci když jsem byl s Vitáskem cvičit a blbec jsem se musel předvádět. Tenkrát jsem se po dvou dnech dovlekl k doktorce, která mi napíchala do zad injekce a pak to po pár dnech přešlo, ale doufám, že tentokrát to nebude tak hrozné. Pro jistotu jím haldy prášků, i když nedoufám, že to pomůže. Možná zabere to červené víno, kterým ty prášky zapíjím.
Pondělí 13   Ráno mě v posteli otravovala obrovská moucha. Člověk by řekl, že touhle dobou už mouchy nejsou, ale ony si myslí něco jiného.
Neděle 12    Někdy v lednu, únoru, si koupím nové kolo. Staré jsem spravil, vyměnil řetěz a jiné věci, ale do Maďarska chci jet na kole s lepšími převody - když to staré kolo pořádně naložím, tak to jde hrozně ztuha.
Sobota 11   S Pepkem jsme vedli zuřivý spor, zdali je česky správně věta "To je mi jedno", přičemž já tvrdím, že je to zcela správně a on, že zájmeno "mi" se tam použít nedá a že jsem vůl. Člověk by řekl, že se věc vyřeší nahlédnutím do pravidel, ale když ono to tam není! Tedy alespoň v těch, co mám doma.
Pátek 10    Malajec mi posílá zuřivé maily, kdy už ten rozhovor s ním dám na web. Ach já ubohý, asi budu mít brzo kinžál v břuchu.
Čtvrtek 9   Konečně jsem se dostal s váhou zpátky alespoň na devadesát kilo, i když kdo ví, jak by to vypadalo, kdybych se nevážil najedený. Na Islandu jsem jako obvykle strašně zhubnul. Když jsem tam jel, tak jsem měl asi 91 kilo a když jsem se vážil v Reykjavíku na koupališti, tak jsem na té váze viděl strašné cifry jako 81 a 82. Hrůza. Výkony v posilovně po návratu tomu odpovídaly. Teď už se to trochu vrací zpátky, i když pořád si na ustavení nového osobního rekordu v benči netroufám.
Středa 8    Měl bych něco dát na web, ale hrozně se mi nechce. Když už jsem se konečně donutil, abych se do toho pustil, tak se ozval telefon a Jarda Navrátil přišel s geniálním nápadem, že mu přeložím program ve Fortranu do C.
Úterý 7   Zatracené bobule, celou noc jsem nespal, jelikož, jak jsem dodatečně zjistil, byly plné efedrinu. Příště si je musím dát před tréninkem a ne až po něm.
Pondělí 6    Právě jsem se vrátil z posilovny, kde jsem dvě hodiny dřel jako magor na rotopedu. Totálně jsem propotil nejen tričko, ale i velikánskou osušku. Lidi na mě koukali a diskutovali, jestli dřív zavařím ten rotoped nebo dostanu infarkt. Vydrželi jsme to oba. Abych to nějak oslavil, tak jsem u hodného bratra zakoupil nějaké bobule, ať jsem ještě silnější.
Neděle 5   Mám mnoho sester a jedna z těch starších, Ivana se jmenuje, mi vykládala příhodu, která se jí stala v létě na koupališti. Ivana pracuje na osobním oddělení dosti velké firmy Autopal v Novém Jičíně, a proto přichází čas od času do styku s každým se zaměstananců. A jednou takhle v srpnu seděla na koupališti a všimla si chlapa, který, sedě nedaleko od ní, po ní neustále pokukoval. Byla z toho už celá nervózní, pořád se dívala, jestli na sobě nemá něco divného nebo tak až už se naštvala. "Sakra, má tu svoji ženskou, tak co furt čumí po mě, obejda jeden?!", řekla si a vyplázla na něj jazyk. A chlap se zvedl a šel k ní, čehož se ulekla a blekotala "Cocococo, co chcete, člověče??". A chlápek se k ní naklonil a potichu, prosebným hlasem říká: "Paní Brožová, prosím vás, neříkejte manželce, že jste mě tu viděla." "Co? Komu? Vždyť já vás vůbec neznám!", divila se má sestra. "Ale znáte, já jsem údržbář, Karas se jmenuju, minulý týden jsem byl u vás něco vyřizovat." Sestra se zamyslela a povídá: "Aha! Tak to jo! Vy máte dvě děti, jedno na vysoké a druhé na střední, vaše žena pracuje tam a tam, bydlíte tady a váš plat je tolik a tolik. To jo, to vím, ale vůbec vás neznám."  

Tak jsem se smál, když mi to vykládala, ale sestra byla naštvaná a říkala, že takhle nemůže jít už ani na plovárnu, protože po ní každou chvíli bude nějaký otrapa chtít, aby ho zapírala jeho ženě nebo ještě něco horšího. Poté pravila, že drží dietu, kterou jí předepsal její osobní dietolog a sežrala půl dortu.
Sobota 4    Tak jsem nakonec zase nejel nikam, převážně kvůli práci. Příští víkend to taky nepůjde a tak to teď vypadá až na víkend po 17. Letos je ten nový státní svátek, což je hezké, ale mě se to stejně nějak moc netýká, jelikož pracuji většinu času doma. Poslední dobou mám mizernou náladu z toho, že nemůžu na příští rok vymyslet žádnou pořádnou akci, která by mě opravdu nadchla. Kdybyste třeba měli nějaký nápad, tak mi dejte vědět. Představoval bych si nějaký dlouhý trek s výstupy na vysoké hory, ale třeba by to mohlo být i něco jiného.
Pátek 3   Proč jsem se do tak blbé konference přihlašoval, ptá se jeden člověk. Protože jsem se zajímal o zen a myslel jsem, že tam najdu někoho podobného. Ha, to jsem si dal! Samý pomatený pámbíčkář je to tam.
Čtvrtek 2    Už drahnou dobu jsem přihlášený v mailové konferenci o filozofii na serveru Pandora. Jestli zrovna nemáte co na práci, tak se tam tady přihlašte - dělá se to tak, že pošlete mail, do jehož subjektu napíšete "subscribe filos" ma adresu mailman@pandora.cz. Tolik pitomců na jedné hromadě málokdy potkáte - tedy pokud nenavštěvujete větší úřady. A jestli váš masochismus není tak velký, abyste se tam sami přihlásili, zkuste naštvat nějakého svého spolupracovníka. Nenápadně se přitočte k jeho počítači a do té konference ho přihlašte. Ať trpí.
Středa 1   Jedno jinak velmi milé děvče mi vyprávělo příhodu, která spočívala v tom, že si nechalo (to děvče) odloženou tašku s nákupem na lavičce a někam si na chvíli odběhlo. A když se po chvíli vracelo, tak uvidělo, jak mu z tašky nějací dva malí kluci, zhruba šestiletí, tahají jogurty. Když ji uviděli, tak popadli kořist a jali se prchat. Děvče se strašně rozběsnilo a vrhlo se na ně! Po několika desítkách metrů úprku je dopadlo a, jak mi barvitě vylíčilo, je div nerozsápalo! Úplně jsem měl z té holky strach, když vykládala jak jim mlátila hlavama o sebe, až to dunělo a tahala je za uši, až to praštělo. Nakonec, když byly obě nenechavé děti zcela zdecimované a válely se v bolestech po trávníku, sebrala nevinná dívka jogurty a vítězoslavně odešla. "Ještě, že ty jogurty nepoškodili!", skřípala zuby, když mi to vykládala, "to by z nich krev crčela! Já je naučím, zlodějské fakany."
 
Říjen 2000
 
Úterý 31   Budu muset tu cestu do Javorníků asi odložit, mám tu množství práce a ke všemu je hlášené na víkend strašné počasí.
Pondělí 30   Už jsem zase zpátky v Brně, brrrr. V poště spousta vzteklých mailů, že prý nic nefunguje, zákazníci zuří a já se někde flákám.
Neděle 29   Ha! Tak jsem v těch Říčkách přece jen hospodu objevil! Jmenuje se Devětsil a je od křižovatky na druhou stranu, tedy doleva. Po asi půlkilometrovém stoupání je to po levé straně. V létě to ještě rekonstruovali, ale teď už fungují a je tam docela dobře.
Sobota 28   Jsem v Orlických horách, v obci zvané Říčky. Byl jsem tady už několikrát, naposledy počátkem července. Tehdy tu měli otevřený obchod s hospodou, kterému se neoficiálně říká U Ťapina, přinejmenším já mu tak říkám. K názvu přišel skrzevá psa Ťapina, který se tu v červenci motal a pochtíval řízek, který jsem pojídal. Též jsem tu pil pivo, jedno za druhým. Aj, dobře bylo. Jenže už je po sezóně a obchod s hospodou U Ťapina má otevřeno jen pár hodin denně a to jenom jako obchod a hospoda nefunguje. Nejspíš žádná, motal jsem se po vesnici dobře dvě hodiny a žádnou jsem nenašel. Na honosných hotelech se sice vyskytovaly mračna cedulí "Stále otevřeno" a "Teplá jídla po celý den", ale je to pustý blábol, jelikož když jsem tam lezl, tak na mě akorát vyběhla obrovská doga a musil jsem se spasit útěkem.  

Až budete někdy v Říčkách v létě, tak si k Ťapinovi zajděte, když přijedete od Rokytnice dolní cestou (tudy jezdí i autobus), tak je to na hlavní křižovatce doprava, pak je asi po deseti metrech můstek přes řeku a pak už to hned je. Po pravé straně, vedou tam takové schůdky nahoru. V létě je tam před vchodem stolek, kde můžete spatřit i jakéhosi místního Asiata, patrně Vietnamce, jak do sebe leje pivo.
Pátek 27   Pořád to blbé programování, už mi to leze na mozek. Šel jsem si koupit alespoň nějakou knížku, abych přišel na jiné myšlenky. Nakonec jsem si jednu koupil, jmenuje se Kompletní průvodce XML.
Čtvrtek 26   Je odporné počasí a v noci se mi zdálo jak už brzo umřu.
Středa 25   Kafe s Fernetem je pěkně hnusné pití.
Úterý 24   Jeden šťouravý čtenář mi vyčetl, že ne každý zná Brno natolik, aby věděl, že v Černovicích je cvokhaus, což je pravda a moje chyba. Pro ty, kteří díky své neznalosti brněnských čtvrtí (mimochodem, o nic jste nepřišli) nepochopili pointu zápisu z minulého dne, tedy vysvětluji, že jsem v závěru vyjádřil obavu o Jirkovo duševní zdraví. A udělal jsem dobře, jelikož jsem dnes od něj dostal mail s nějakou hroznou přílohou, která nešla rozbalit, pročež se děsím, co v ní asi je.
Pondělí 23   Dnes jsem v práci potkal Jirku Paříka, kterému se říká Destruktor, protože jak někde přijde, tak se okamžitě všechno pokazí a zničí. Přišel s dobrou náladou a dobrodružným nápadem, že nakoupí za dvacet tisíc asi sto levných procesorů a sestrojí tak strašlivě výkonný počítač, který se pak stane jeho chloubou a dalším krokem v jeho závratné kariéře vynálezce. Evidentně mu šouplo. Myšlenku jsem mu pochválil a Jirka se rozjařil. Brzo budou mít v Černovicích nový přírůstek.
Neděle 22   Dal jsem se do plánování trasy okolo Maďarska. Vzal jsem mapu a jal se vypisovat jednotlivé úseky, abych to včas posčítal a nezjistil jako letos až druhý den po startu, že je to všechno o třetinu delší než jsem myslel. Jenže se ukázalo, že ta mapa je tak blbá, že se z ní ty vzdálenosti nedají rozumně odečíst. Musím si opatřit jinou.
Sobota 21   Už bych konečně měl zase někam vyrazit, začínám mít zase chmurnou náladu. Mohl bych příští týden třeba přejít Javorníky, na to se chystám už dlouho a bude dobré tam jet co nejdřív, než tam napadnou haldy sněhu, do kterého budu zapadat po krk. Jel bych hned, ale do pondělka musím dokončit práci.
Pátek 20   Přehrál jsem Blabli děj své hry O veselém krtečkovi. Chvíli na mě hleděla a pak řekla, že bych se měl léčit a že už si to myslela dávno. Dobře jsem to vymyslel.
Čtvrtek 19   Napadla mne myšlenka na hru pro děti. Hru pro divadlo, ne na písek. Jmenovalo by se to O veselém krtečkovi a ty děti by se z toho asi dlouho vzpamatovávaly. Až budu mít čas a chuť, tak to sepíšu a dám na web - třeba se časem najde nějaký spolek šílených ochotníků.
Středa 18   Vůbec se mi nechce pracovat na stránkách. Dopisuju Zápisník, ale už se nemám k tomu ho nahrát na web. Ke všemu už mám hotový rozhovor s Malajcem, jenom ho poopravit a zalomit do něj obrázky, ale jsem hrozně zdechlý a taky práce mám až nad hlavu - ve firmě si vyzpomněli, že by prý měli zaměstnanci vyvíjet taky nějakou činnost a ne jenom stahovat těžké gigabajty z internetu. Nevím, kdo jim to namluvil, takovou blbost.
Úterý 17   Mám strašnou chuť se opít, ale nikdo nechce jít do putyky. Místo chlastání tak musím dřepovat v posilovně. Přineslo to výsledek - v obou kolenou se mi udělaly takové hezké krevní výrony, že je mám pěkně fialové. Tak to má být, to je alespoň trénink.
Pondělí 16   Krysa Balin vyhrožuje, že v práci prozradí adresu mých stránek a chechtá se při představě, co bude dělat šéf, až si přečte o veselých ikonách. Ale ono to Balina přejde, když se nedíval, tak jsem mu trochu zavrtal do zdrojáků, teď bude mít chvíli jiné starosti. Udavač.
Neděle 15   Jedu od rodičů zase zpátky do Brna. Vlak je strašlivě natřískaný, ale já sedím jako pán - koupil jsem si první třídu. Asi ze mne ještě bude buržoazista.
Sobota 14    Konečně mě přešla ta rýma. Je pěkné počasí, a tak pouštím odpoledne draka.
Pátek 13   Pohřeb. Sjeli se příbuzní z dalekého okolí, některé jsem neviděl od dětství.
Čtvrtek 12   Jedu domů na pohřeb. Nemám náladu něco sepisovat.
Středa 11   Babička umřela.
Úterý 10   Sviňa čas. Máma volala, že babička dostala mozkovou mrtvici a je to s ní moc špatné.
Pondělí 9    Tak to prase, co mi poslalo ten šestimegový soubor jsem byl já sám. Zjistil jsem to na firmě po více než hodině zápolení s POP3 serverem. Původně jsem ho poslal jako pomstu Vitáskovi, který mi předtím poslal megovou kravinu, i když věděl, že si to stahuju po telefonu. Jenomže ta krysa Vitásek to nějak zařídil, že se mi to vrátilo celé zpátky jako nedoručitelné. Nebýt pořád napůl nemocný, tak ho silně přiškrtím.
Neděle 8   Už čtvrtý den jsem nešel do posilovny, jak já si to zodpovím? Úplně cítím, jak chřadnu. A horečku mám furt, i když kloktám kdejakým sajrajtem a jím vitamínů co můžu.
Sobota 7   Pořád mě bolí v krku, sedím doma a nic mě nebaví. Knížky už jsem všechny přečetl, z programování mě bolí hlava a navíc mi ani e-mail nefunguje. Nějaké prase mi poslalo šestimegový soubor, který mi poštu úplně zablokoval. V pondělí to musím prošťouchnout z firmy.
Pátek 6   Čirou náhodou jsem si pustil zprávy na Nově. Když jsem se během třiceti sekund dozvěděl, že Kyjov leží u Šumperka a Albuquerque v Mexiku, tak jsem to zas vypnul. Tak informovaný zase být nemusím.
Čtvrtek 5   Měl jsem jet na víkend domů k rodičům, jenomže mě v noci chytla horečka a děsné bolení v krku a rýma. Zůstal jsem radši doma.
Středa 4   Přijela mi máma, pročež ji celý den vodím po rozličných zajímavostech.
Úterý 3   Ondra je opravdový Demolition Man. Zapojil CD mechaniku tak dokonalým způsobem, že CD, co se do ní strčilo, odmítala sveřepě vydat a točila s ním tak strašnou rychlostí, že to vypadalo, že se rozlétne na kusy. Ondra prohlásil, že on, velký technik, si s takovou lapálií ví snadno rady. Na mechanice je prý taková ďourka, do ní se strčí kancelářská sponka nebo jiný kus drátu a cédéčko zase vyleze na svět. Tak tam ten drát narval, ozval se příšerný zvuk, jako když na cirkulárce sklo řeže a bylo to. CD sice po chvíli vydoloval, ale jestli ta mechanika ještě někdy bude fungovat, o tom pochybuji.
Pondělí 2   Brzo ráno jsem přijel a tak se celý den jen tak rozvaluji a občas vyspávám.
Neděle 1   Nikdy více Štítnik, ale jinak se mám bohovsky. I ty jeskyně jsou snesitelné. Škoda, že večer musím zpátky, ale stejně se kazí počasí. Vitásek je pěkně pitomý, že nejel. Dobře mu tak.
 
Září 2000
 
Sobota 30   Má mysl je klidná jako vodní hladina. Měsíční světlo proudí korunou staré švestky.
Pátek 29   Pobíhám po Slovenském krasu, nakukuju do propastí, žeru Gombasecké klobásy, lezu do jeskyň a tak všelijak podobně.
Čtvrtek 28   Rozdělil jsem Zápisník, ze starších zápisů z roku 1999 jsem udělal samostatnou stránku. Na víc dnes nemám čas, musím zabalit, zajít do posilovny, ostříhat si nehty na nohách a vůbec. Chtěl jsem si koupit nějakou knížku, abych měl po večerech co číst, ale ouha, zjistil jsem, že je státní svátek, pročež je všude zavřeno. Tak až zítra na Slovensku si něco opatřím.
Středa 27   Už jsem se dožral. Celé dny, celé víkendy trávím u počítače, i po nocích už u toho sedím, sotva si najdu čas alespoň na tu posilovnu. A tak jsem si šel koupit lístek do Rožňavy, protože když budu mít lístek, tak už pojedu, ať se děje co se děje. Pročež zítra večer ve 22:25 odjíždím a vrátím se až v pondělí brzy ráno, nejdřív.
Úterý 26   Dnes jsem empiricky vyvrátil mezi lidem rozšířenou pověru, že labuť má v zobáku strašnou sílu a jak vás - třeba omylem - klovne, tak vám urve ruku a sežere ji na posezení, bachachá! Není to pravda, dával jsem jí žrát chleba z ruky a několikrát se netrefila a klovla mě do prstu, ale vůbec to nebolí. Skoro to není cítit, ty její vrubozoby za moc nestojí. Je to vidět taky na tom, že s nimi už jenom trochu tvrdší krajíc velmi pracně a dlouho rozhlodává. Nevím, jestli by se na něco víc zmohla, kdyby byla vzteklá, ale přinejmenším dokud není, tak nemusíte mít z labutího zobáku žádný strach.  

Jiná věc je, proč se vlastně taková labuť nápadně často netrefí, když jí dáte kus chleba z ruky. Jedna teorie praví, že má oči po stranách hlavy a tak nevidí moc dobře přímo dopředu, druhá pak, že je z člověka tak vystresovaná, že se z toho celá třese a ta třetí, že vás ochutnává, jestli byste přece jen za rozhlodání nestáli. Co je pravda, nevím. 
Pondělí 25   Včera jsem uvařil kilo a půl hovězího a teď ho blaženě požírám. 
Neděle 24   Kamarádka Blable se koukala na Videostop a když jsem šel náhodou kolem, tak tam dávali nějakou písničku a ptali se, kdo režíroval ten film, ze kterého to je. "Podskalský", procedila Blable temně skrz zuby. Záhy se ukázalo, že měla pravdu, což mě zarazilo, protože já ten film nejen nikdy neviděl, ale ani jsem netušil, že něco takového existuje. A tak jsem se ptal Blable, jestli ona to viděla. "Ne", prohlásila. "A jaks to teda poznala?" "Protože to byla taková blbá konina." 
Sobota 23   To čumění na olympiádu mě tak zblblo, že jsem odpoledne při procházce kolem přehrady ze sebe serval šaty a vrhnul se do ledové vody, kde jsem se jal strašlivě zmítat. Kolemjedoucí parník byl plný lidí, všichni zabalení v teplých bundách a všichni se mi hrozně vysmívali. Tak skončí každý, kdo se moc čumí na televizi. 
Pátek 22   Opravil jsem obrovské množství překlepů, které byly v textu O vánocích. Až se stydím, jak jsem to tam mohl nechat. Už mám Zápisník rozdělený a připravený ho uploadovat na web, jenom mi chybí vhodný nadpis pro tu starší část. Pořád nemůžu na nic připadnout, aby to nebylo úplně banální a blbé, nebo alespoň aby to bylo výjimečně banální a blbé.  

Jo a Pepa mi říkal, že žena od Jirky Zelinky, jak jsem tu o něm minulý pátek a tohle úterý psal, se nejmenuje Hedvika, to jsem si spletl s ženou od Balina, nýbrž se jmenuje Markéta, což se mi nelíbí a tak jsem si to nezapamatoval. Ale tu příhodu jsem si zapamatoval dobře, tak kdyby byl zájem... třeba... asi ne, co. 
Čtvrtek 21   Příští týden z Belgie přijede Sám Velký Šéf, a můj zdejší šéf, sice taky velký, ale ne zase až tak, mě láká, abych si připravil nějaký projev, protože Sám Velký Šéf by nás mohl poslat na služební cestu do Indie, do Mádrásu, tedy když uděláme dobrý dojem. A jel by tam Velký Ale Ne Zase Tak Velký Šéf a já, malý, avšak Indie chtivý Howadoor. Jenže jak se znám, dojem sice udělám se svým projevem mohutný, ale Sám Velký Šéf bude pro mě uvažovat o úplně jiné cestě, a to na dlažbu. Tak z projevu nebude nic. Se budu kompromitovat spoluprací s establishmentem, to tak. Dám se k Linuxákům, jak mě budou dráždit. 
Středa 20   Uvažuju o tom, že bych si zase koupil velký kus masa a snědl ho. 
Úterý 19   Tak ten Jirka Zelinka, jak jsem tu o něm minulý pátek psal, má nejen X-kartu, ale též ženu, co se jmenuje Hedvika a vyznačuje se tím, že je velmi bázlivá a furt se něčeho bojí a v tom spočívala právě ta divná příhoda s ledničkou, co nám v té hospodě vyprávěl. Kdyby to teda někoho zajímalo. A zeptal se. Zatím se nikdo nezeptal. Tak co bych se s tím sepisoval, s příhodou. S ledničkou. Ale divná byla, to jo.  

Dneska jsem se vyspal dobře, takže to asi skutečně bylo tím čajem. To si musím zapamatovat, třeba by se toho dalo využít na horách. Už teď s sebou vozívám Rohypnol, teď do toho ten čaj, to bude něco. 
Pondělí 18    Tak jsem to tam ráno konečně narval, myslím ty nové věci na stránky. Trvalo to dobře čtvrt hodiny, to se asi tento měsíc nedoplatím, až přijde účet za telefon. Musím bezpodmínečně rozdělit Zápisník, už má přes 120 kilo a ty musím vždycky znova nahrávat na web při každé změně, což jest nákladné a otravné. Hned zítra, dnes nemám už čas, musím vrtat díry do zdi a dělat jiné užitečné věci. Mám obrovskou vrtačku s mohutným příklepem a už se těším,jak z toho nadělám ementál.  

V noci jsem nemohl spát, usnul jsem až někdy v jednu a probudil se o půl šesté a znova usnul až v sedm a hned se zase vzbudil a pak už neusnul. Řekl bych, že to bylo tím, že jsem celý den chlastal džbery plné zeleného japonského čaje, protože on se čaj nezdá, ale kofeinu je v něm skoro jako v kávě, a když toho vypijete pět litrů, tak už se to projevit musí. Asi. Dneska to pít nebudu a uvidí se. 
Neděle 17   Letos první nové věci na stránkách, a hned dvě najednou - Sobota s Montym a Jede to jak kuna. Tak ať se ti líbí, Aleno, a nezhnusí ti jogurt.  

Je čtvrt na dvanáct večer a přes veškerou snahu se mi nepodařilo protlačit nic z těch nových věcí na web. Bude to muset počkat přinejmenším do zítřka, ale dost možná až do úterka, kdy jdu do firmy. Já se s tím dělám jako blázen a ono to pak nejde uploadovat, to je k vzteku. 
Sobota 16        Dopoledne jsem na setkání ataristů, odpoledne píšu program. Přemýšlím o tom, že budu muset rozdělit Zápisník na dvě části, už je hrozně dlouhý. Asi ustřihnu rok 1999 a udělám z něj samostatnou stránku. 
Pátek 15   Večer jsem zase U zeleného mužíka, ale mužík tu není. Asi má dovolenou. Jsem tu s Pepkem a Jirkou Zelinkou, který má X-kartu a vykládá divnou příhodu s ledničkou. 
Čtvrtek 14        Tak jsem ho konečně sehnal, Vitase pitomého. Vymyslel si úplně debilní výmluvu, která pěkně ukazuje jeho zbabělý charakter - prý spadl při práci v sadu ze švestky, narazil si nohu a teď nemůže jet. Spíš spadl z višně, vřed. Naštěstí jsem s tím tak trochu počítal, protože už ho znám, a tak mám vlastní cestu do Rožňavy naplánovanou za asi čtrnáct dnů, možná tři týdny. 
Středa 13   Vitásek se stále neozývá. Předpokládám, že se stáhl někam ke vzdáleným příbuzným, abych ho nesehnal ani telefonicky a nenutil ho jet do Rožňavy, i když si to sám vymyslel. Eunuch jeden. 
Úterý 12        Konečně jsem na web narval všechny opravené stránky. Teď už by měly fungovat všechny formuláře na odesílání pošty, alespoň doufám. Ještě musím změnit odkazy ve vyhledávačích, to zase bude práce... Ale to až někdy příští týden. Zítra večer jedu do Slovenského krasu a vrátím se až v neděli brzy ráno. Tedy jestli se ozve Vitásek, trčí někde doma v Uherském Brodě a zatím mlčí jak zařezaný. 
Pondělí 11   Ten guláš mě strašlivě nafoukl. Nemůžu chodit mezi lidi a doma musím mít neustále otevřené okno. Asi jsem tam neměl dávat tolik cibule. 
Neděle 10        Přes všechnu snahu se mi na Crosswinds nepodařilo procpat všechny opravené stránky. Proto formuláře na odesílání pošty na některých stránkách nebudou fungovat. Znovu se pokusím až v úterý nebo v pondělí z firmy.  

Pokračuji v sepisování zprávy z cesty po Islandu. Nějak se mi poslední dobou příčí psát furt nějaké humory, a tak to bude místy nudné až otrávené. Vůbec mám chuť napsat něco pořádně noir. 
Sobota 9   Vyměnil jsem všechny formuláře na odesílání pošty, teď už by měly fungovat. Při té příležitosti jsem poopravil nějaké technické záležitosti v kódu stránek. Odpoledne jdu do ZOO, už mám plné kapsy kamenů na házení po klokanech.  

Ha! Odpoledne jsem ochutnal zbytek guláše z předchozího dne a je mnohem lepší! Že by se měl správný guláš nejdříve pořádně rozležet?! 
Pátek 8        Sakra, dal jsem se do vaření guláše a dělal jsem si velké chutě, jaký bude dobrý a on není. Ne že by byl vysloveně hnusný, ale zklamalo mě to. Tfuj. Taky jsem byl v knihovně, abych si vypůjčil něco o Maďarsku, ale měli jenom průvodce vydaného za komunistů a o historii země nic. Vyptával jsem se známých, jestli byli v Maďarsku a všichni říkali že jo, že u Balatónu. Ovšem nikdo nikde jinde nebyl. To mám pěkné známé, válet se u plytkého rybníka, to je jediné, na co je užije.  

Vitásek telefonoval, že do Slovenského krasu pojedeme příští středu večer. Čekal jsem, že to vzdá, takže mě to příjemně překvapilo. 
Čtvrtek 7   Byl jsem s Pepkem po více než dvou letech na pivo v hospodě U družstva, jinak též U zeleného mužíka. Zeleným mužíkem jest zván vrchní, který nosí zelenou vestu, je věčně ožralý a má zvyk hosty vítat slovy "Co tu zas chceš, ty vocase?!" a tak podobně. Po dvou letech značně sešel a hospodu teď vede jeho kolega, který je ochotný a usměvavý. Zelený mužík jenom jednou sbíral prázdné sklenice a když jsme mu řekli, že chceme ještě jedno pivo, tak zavrčel "To si objednávejte co chcete, já na to seru" a šel pryč. Ale druhý chlapík pivo brzy přinesl.  

Pepek mi zkazil celý večer, neboť mi pořád vykládal o mobilech, videích, prostorovém zvuku a rozličných jiných kravinách, které mne vůbec nezajímají. Na to jsem ale zvyklý, to by mě tak nenaštvalo, kdyby nezačal o tom, jak si sehnal nové místo ve firmě, kde bude dělat kariéru, nejdřív se stane malým manažerem, pak velkým, až z něj, vemena, bude velký boss. A završil to tím, že si koupí nábytek z dubového dřeva, koženou sedačku a obraz se skákajícím delfínem v zapadajícím slunci, což mě přivedlo na myšlenku, že by se někteří lidé měli mlátit po hlavě od rána do večera jako služba lidstvu. Nebýt toho, že se nakonec polil pivem Velvet, které si objednal, tak jsem mu ty jeho snobácké kecy zarazil do chřtánu, fakt.  

Zelený mužík, vida bosse Pepka dolitého pivem, prohlásil "Sem to věděl, ty jelito, že sis to neměl objednávat. Seš prase." a odkvačil. Zaplatili jsme jeho kolegovi a odešli. 
Středa 6        Opět se mi podařilo utéct revizorovi! Včas jsem ho zmerčil, ale on mě taky. Já se dral od něj k nejbližšímu východu a on se dral tlačenicí za mnou. Tramvaj zastavila a já se vyřítil ven! Utíkal jsem rychle jako liška po pampě, to bylo něco! Pchá, tlustý revizore, na mne si nepřijdeš!  

Od Aleny jsem dostal mail, ve kterém se praví, že jí mé stránky nejen že nefungují, ale dokonce hroutí prohlížeč. Pátráním jsem zjistil, že za to může to vyskakovací okénko, které zhruba od května přidává server FreeYellow ke každé stránce. Starší verze Netscapu, kterou Alena používá, nezvládne kód určený k jeho zobrazování a zhroutí se. To byla poslední kapka a dvě odpolední hodiny jsem věnoval přesunutí kompletního webu na server CrossWinds. Pokud používáte adresu www.psynet.net/howadoor, tak byste tu změnu ani neměli zaznamenat. Jenom formuláře pro odesílání mailů teď nějakou dobu nebudou fungovat. 
Úterý 5   Ivě umřela babička a je celá smutná, takže běhat nejde a nepůjde. Zato v posilovně se mi konečně po dlouhé době zase konečně daří, taky už jsem z deseti kil, které jsem shodil na Islandu, zhruba pět až šest přibral. Alespoň nějaký úspěch. Pořád do sebe leju nějaké divoké koktejly, které si mixuju z rozličných nechutných ingrediencí, jako je maltodextrin a sušené bílky a ještě mnohem horší věci. Ale kupodivu to jakési výsledky má. 
Pondělí 4        Nic se mi nechce a přitom tady mám tolik práce. Ufff. 
Neděle 3   Byl jsem s Vitáskem na přehradě, kde jsme domlouvali cestu do Slovenského krasu. Pravděpodobně se uskuteční přespříští víkend. Též přišel ohlas na stránku o Bukovských vrších, tak jsem ho tam přidal. Kromě toho se mi mistrovsky povedlo opravit kapající záchod, kvůli kterému přiběhla minulý týden sousedka, že prý jí soustavně vytápíme byt. 
Sobota 2        Sepisuju zbleby o Islandu, třeba se donutím je časem dopsat a dám to na web. Už mám asi pět stránek a pokud to někdy dokončím, tak to bude zvěrsky obrovské a nikdo to stejně číst nebude. 
Pátek 1   Okolo desáté se zničení programátoři s bolestí hlavy začínají trousit do práce. Děsně se jim směju, ubožákům. Zvláště Jirka Pařík se včera vyznamenal a získal přezdívku "destruktor", protože se mu povedlo během pěti minut zlikvidovat tiskárnu, klávesnici (nablul do ní) a ještě smazat půlku dat z disku (nikdo neví jak). Šéf se ještě nenašel, asi vyspává někde v příkopě. To jsou ty programátorské kempy, to byl teda nápad. Libuju si, jak jsem z toho tentokrát vyvázl. 
 
Srpen 2000
 
Čtvrtek 31        Celý den, od rána do večera sedím v práci, kde probíhá dvoudenní setkání programátorů. Všichni se radí, po dvou hodinách k tomu začnou chlastat a po dalších dvou už je z toho hrozná pijatyka. Naštěstí jsem se tomu tentokrát vyhnul (vymyslel jsem si dobrou výmluvu, takže mě nenutili se opíjet), minule jsem se znemožnil dost. 
Středa 30   Večer řvou před barákem nějací opilci. Házím mezi ně z okna petardu, řvou pak ještě víc. 
Úterý 29         Po více než půl roce konečně aktualizuji Zápisník. Večer jdeme běhat s Ivou, musím se pořádně najíst a namasírovat si nohy, ať se neztrapním jako obvykle. A to bych měl ještě rozmydlit pokoj (před malováním) a zajít odpoledne do posilovny. 

Od Vitáska došel mail, že prý čtrnáctého září vyrážíme na tři nebo čtyři dny do Slovenského krasu. To jsem vážně zvědavý, co mu do toho zase vleze, tedy jakou výmluvu si vymyslí tentokrát. 

Nakonec Iva večer telefonovala, že z běhání nebude nic, že prý až příští týden. Hm. Taky dobře.
Pondělí 28   Už jsem zase doma. Zanáším se myšlenkou začít psát nějaký nový článek na web, ale nakonec jdu raději spát. Po chvíli mě budí zvonění u dveří. Přišel Pepa, potřebuje se podívat na internet, prý mu přišel nějaký mail. 
Neděle 27         Na návštěvu přišly mé dvě starší sestry. Jak ucítily sušenou rybu, tak zaječely a chtěly utéct. Tohle jídlo se u nás asi moc populární nestane. Kousek jsem dal psovi, ten to sežral. Ale ten sežere všechno. I když mi to taky docela chutná.
Sobota 26   Celý den přemýšlím o cestě na kole kolem Maďarska, až z toho utíkám do města a zakupuji za 168 Kč mapu. Vyvěsím si ji na zeď a budu vymýšlet trasu. Hlavně chci vidět hodně pust, jednu pustější než druhou. Neustále otravuji všechny kolem vyptáváním na poměry v Maďarsku. Bohužel nikdo nebyl nikdy jinde než v Budapešti a u Balatonu. Vlastně jaképak "bohužel", alespoň objevím neznámou a turisticky opomíjenou zemi.
Pátek 25         Rodiče poslouchají mé islandské líčení s velkým nadšením, napětím ani nedutají. Po čase zjišťuji, že táta dokonce usnul. Proto jej budím a jako vrchol vyprávění jim nabízím sušenou rybu. Strašlivě se šklebí a nadávají. Prý něco tak odporného ještě nejedli. Aspoň mají zážitek. Tátovi ještě liju do piva sodovku, aby poznal, jak chutná pivo na Islandu. Vůbec si toho neváží, naopak mě chce bacit sušenou rybou po hlavě. Rovněž vykládají, jak byli na Slovensku, kde bylo vedro, ale hlavně žádné sušené ryby, nýbrž halušky s bryndzou.
Čtvrtek 24   Bůů, po ránu je mi nějak zle. Někde jsem musel něco špatného sníst. A to mám jet odpoledne k rodičům, abych jim vylíčil náležitě cestou po Islandu. Hlavně nesmím zapomenout sušenou rybu, islandské to národní jídlo, kterou jim vezu darem.
Středa 23         Tak se nakonec scházíme všichni, včetně Vitáska. Sice do sebe celý večer láduje Ibuprofen (nejsem s to mu vysvětlit, že se to nečte Ibuprofein), ale jinak je snesitelný. Kakof mu valnou část večera líčí, kolik lidí zemřelo za strašlivých bolestí na zánět okostice a kolik osob přišlo o rozum kvůli bolestem trojklannému nervu, ale Vitase to příliš nevzrušuje. Líčí nám, jak byl v červenci v Západních tatrách. To zase nevzrušuje mě a Kakofa, protože jsme tam tou dobou byli taky. Do toho všeho Pepa zvaný též donedávna Japončík pořád mele něco o předpovídání zemětřesení. Nikdo nikoho neposlouchá. Tak se mi to líbí. Rozcházíme se až o půlnoci, předtím nás ovšem ještě číšník okrádá o děsivé obnosy. Už tam nepůjdeme.
Úterý 22   Celé dopoledne věnuji namáhavé organizátorské práci - snažím se sehnat co nejvíc lidí na zítřejší návštěvu putyky. Až na Vitáska nakonec půjdou všichni. Vitasovi rostou osmičky, má v dásni zánět a opuchlou hubu, kterou navíc prý nemůže otevřít. Jí údajně antibiotika a pije pouze brčkem, pročež se diskuze v restauraci odmítá zúčastnit. On si vždycky najde nějakou výmluvu.
Pondělí 21         Navštívil jsem práci, abych zjistil, co se zase pokazilo, jakmile jsem odjel. Kupodivu tentokrát nic. Jak je výhodné nic neudělat! Bohužel jsem také dostal papír, na němž je halda strašně krátkých termínů, ve kterých budu muset všechno dokončit.
Neděle 20   Chlastám s Pepkem v hospodě u Gogola. Pepa kritizuje české pivo, neb jest prý málo alkoholické. Ovšem rum si do něj nalít nechce. Vytahuje se před servírkou, že byl v Japonsku. Též já se vytahuji, že jsem byl na Islandu. Servírka pohrdavě říká, že byla nejdál v Praze. Pivo je dobré, určitě lepší než to islandské.
Sobota 19         Po nočním letu Reykjavík-Kodaň a dopoledním Kodaň-Praha a jízdě šíleným autobusem a rozhrkanou tramvají jsem zase doma. Ufff. Bohužel Pepa, kterým se mezitím, co jsem byl na Islandu, vrátil domů, je právě někde pryč a tak mi nevyšla efektní návštěva nemytého a neoholeného Howadoora s batohem. Představoval jsem si, jak mu krásně poděsím děti, ale on, krysa, někde courá. Strašně se mi chce spát, ale nemůžu usnout. Nakonec jsem si vzal Rohypnol a půl hodiny na to, zrovna když to začalo zabírat, volá Pepek, jestli už jsem zpátky a jestli půjdeme chlastat. Už stěží artikuluju, takže to za chvíli vzdává. Půjdeme zítra. Ani nevím, jak jsem se dostal do postele.
 
Únor - červenec 2000
 
Na stránkách jsem nepracoval. Nic jsem nepřidával, nic jsem nezlepšoval, ani na statistiku jsem nekoukal. Nechtělo se mi. Měl jsem dost práce, která mě živí a dost jiné zábavy, která mi připadala lepší, ale hlavně se mi vůbec nechtělo. A to je slabé slovo, pomyšlení na nějakou práci na webu mě úplně zhnusovalo. Ztratil jsem jakoukoli motivaci něco sepisovat. Proč taky? Kvůli pár cizím lidem, co se jim to stejně moc nelíbí a i kdyby líbilo, tak co z toho? Kdysi jsem aspoň chtěl, aby se někdo přihlásil a někam se mnou jel, ale už mě to taky přešlo. Raději pojedu sám a nebudu se muset s nikým dohadovat. Naprostá deziluze. 

Omlouvám se jenom dvěma lidem, kteří to tak trochu odnesli. Prvním je Radek Hýbl, který v prosinci 1999 ochotně souhlasil s rozhovorem o jeho cestách a pak pilně odpovídal na mé otázky. Rozhovor jsem dokonce přepsal, opravil chyby, ale abych ho na stránky umístil, k tomu jsem se už nedonutil. Tím druhým člověkem je nejvěrnější čtenářka Howadoora na cestách Alena. Úplně ji vidím, jak si každý den v knihovně přinese k počítači svůj jogurt a rohlík (trpí totiž duševní poruchou, která jí velí snažit se zhubnout), najde si tyto stránky a ejhle! Zase nic. Jestli ona už z toho nemá, nebožačka, žaludeční vředy. 

Že se tu nic nového neobjevilo neznamená, že se nic nedělo. Naopak, podnikl jsem dost zajímavých cest, o kterých by se dalo napsat. Třeba jízda na kole okolo Slovenska, ta se opravdu vyvedla. Nebo tři týdny na pustém Islandu, ty byly taky docela pěkné. A spoustu menších akcí, třeba přechod Žďárských vrchů, Orlické hory, únorová cesta na Vranov, západní Tatry… O tom všem by se dalo něco napsat. 

A taky možná napíšu. Nic neslibuji, ale poslední dobou cítím jakousi sotva znatelnou chuť se ke stránkám vrátit. Zatím jsem vylepšil Plány, teď se vracím k Zápisníku a shromažďuji materiály na pořádný článek o některé z cest. Jestli mě to zase nepřejde, tak se tu možná časem něco objeví. Ale opravdu za nic neručím. 

S koncem května mi skončila státní otrokárna, zvaná civilní služba. Pravda je, že už jsem to poslední půlrok flákal strašným způsobem (který mi ovšem bez problémů procházel - v té odporné instituci stejně nikdo nic nedělá), ale stejně mám od té doby mnohem víc času a můžu podnikat skoro všechno co mě napadne. A že mě toho napadá docela dost! Jediná nevýhoda, kterou to přineslo, je, že už nemám internet on-line na stole celý den, ale musím se připojovat buď z domu, což je nákladné, nebo z firmy, kam zase chodím jenom tak jednou, nejvíc dvakrát týdně. Proto nečekejte aktualizace jednou denně jako kdysi, ale spíše jednou týdně. Pokud, znovu připomínám, vůbec nějaké aktualizace budou a nepřeváží má lenivost a znechucení lidstvem. 

Pokud budu na stránkách pracovat, pak jedna z věcí, kterou udělám nejdřív, bude jejich přemístění ze serveru FreeYelow na server Crosswinds. Hlavním důvodem je to, že na FreeYellow před časem začali přidávat ke stránkám náramně odporné reklamní okénko, které vyskočí a otravuje. Na Crosswinds nejsou žádné povinné reklamy a navíc nabízí neomezený prostor, takže bude dost místa na mapy a zvukové záznamy. Jenom musím ještě vyřešit posílání zpráv přes formuláře, protože ty z FreeYellow přemístěním ztratí funkčnost. Pokud ale používáte adresu www.psynet.net/howadoor, tak byste ani žádnou změnu zaregistrovat neměli. A i když máte třeba někde poznačené odkazy přímo na stránky na FreeYellow, ani tak se vás to nedotkne, už to mám promyšlené. 

Tak teď jen s chutí do toho, aby Howadoor na cestách zase ožil.
 
Leden 2000
 
Úterý 11   Tísící čtenář Howadoora na cestách přišel včera v 15:33 z adresy 194.212.232.231 (pc.zpmvcr.cz), což by měla být Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR. Tak jestli si ten shnilý ouřada myslí, že ho nějak odměním, tak ať mě navštíví v mém bytě a já ho za odměnu zkopnu ze schodů! Prašivý úředník vykotlaný mizerný... Samozřejmě nějaký odměněný čtenář časem bude, ale vyberu ho sám, nebude to žádný sjetý byrokrat a bude to až 1. dubna, k prvnímu roku fungování těchto zduřelých ohyzdných zblutých stránek, co mi poslední dobou tak lezou na nervy. 

Od Aleny mi přišla pohlednice k narozeninám, což jednak znamená, že oproti očekávání se pošta na ústavu vzpamatovala nějak rychle, jednak že takový mail se klidně toulá skoro týden bůhvíkde. Hlavně že došel. 
Pondělí 10   Ti debilové z ústavu nezaplatili poplatek za doménu a proto mi přestala chodit veškerá pošta. Nádhera. Potrvá nejmíň týden, než to spraví.  

Je 13:13, počítadlo na web.navrcholu.cz dosáhne brzy tisíc lidí, což jest obstojné. I když je pravda, že podle Toplistu už je to patnáct set a kdo ví, kolikrát to započítalo mne, no ale nějaký údaj jsem si vybrat musel a tenhle je ten nejnižší, takže asi nejsprávnější. Hned se doma pustím do nějakého nového textíku. 

Doma jsem se do ničeho nepustil, ale celý večer jsem se snažil dohrát Fatal Illusion. Okolo půlnoci jsem už byl skoro na konci (aspoň myslím) a zjistil jsem, že k dokončení potřebuji šest diamantů, které jsem úplně na začátku hry zapomněl sebrat. To je k vzteku. Tak jsem to vypnul a šel jsem spát. 
Neděle 9   Nechce se mi nic dělat a přitom jsem sliboval, kolik nových věcí se tady počátkem ledna objeví. No jo, zdechlost je hrozná věc. Alespoň ten zápisník jsem aktualizoval. 
Sobota 8   Šlapu si to Vizovickými vrchy. Sníh, občas nějaký vzteklý běžkař, který zuří, že mu sem tam šlápnu do stopy. Ještě že jsem se neoholil, takhle vypadám jako nebezpečný divous a nikdo si kromě výkřiků a rychlého útěku nic nedovolí. V podvečer jsem v Luhačovicých a k půlnoci zpátky v Brně, přesně podle plánu. Příště ale pojedu na dvě noci, mám zálusk na Novohradské hory, ale na ty je zatím trochu moc sněhu. 
Pátek 7   V 9:55 odjíždím autobusem do Zlína, a pak dalším ze Zlína do Lidečka. V autobuse mám konflikt s řidičem, div jsem ho nekopnul do hlavy. Lidi mě mají za vzteklého zabijáka a nikdo si ke mě nechce přisednout. V Lidečku je dobrá hospoda a spousta sněhu. Ještě před setměním se škrábu na hřeben a nedaleko Vařákových pasek stavím stan. 
Čtvrtek 6   Balím, takže na stránky není čas. 
Středa 5    Ha! Mám narozeniny, stránky zaznamenávají rekordní návštěvnost (39 lidí) a hlavně jsem dostal polní lopatku! Ne od nějakého bigotního Jéžiška, ale od Aleny z Rychnova. Je to skvělé, hned si musím na mapě vyznačit, kde všude vykopu obrovské jámy. Ale až na jaře, zatím je země moc promrzlá. Už se na to těším. 
Úterý 4   Koupil jsem si místenku. 
Pondělí 3   Posedl mě nápad, že bych o víkendu mohl přejít Vizovické vrchy. Původně to měly být Javorníky, ale je tam moc sněhu a já ještě nemám ty sněžnice. Kakof slibuje, že brzy podnikneme další ročník Kakofovy padesátky. 

Našel jsem na webu člověka, co mi poradil, jak se mám dostat dál v té hrozné počítačové hře, co jsem hrál o vánocích. Zkusil jsem to doma a nefungovalo to, což mě tak rozlítilo, že jsem pomačkal všechno na co jsem přišel a ejhle - dostal jsem se dál! Jenže je to ještě strašně dlouhé, takže jsem to zatím nedohrál. 
Neděle 2   Tak už jsem zase v Brně. Kupodivu i tady je dost sněhu. Zítra zase do práce, sakra. Měl by připravit nějakou aktualizaci stránek, ale nechce se mi. 
Sobota 1   V rádiu říkají, že se ty počítače nakonec nezhroutily. Další špinavost. Raději celý den jezdím na sáňkách. 

Ještě starší události najdete tady...

Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.